Článek
Ale nečekala jsem ani výsměch.
A už vůbec ne větu, kterou mi řekl kamarád při obědě:
„Víš, že při sklizni obilí umírá víc malých zvířat než při chovu krávy? Takže jsi vlastně větší vrah než já.“
Zasmál se. Já ne.
Argument, který zní chytře – ale není celý
Ano, zemědělství má dopady. Při sklizni obilí nebo sóji může dojít ke smrti malých živočichů – hlodavců, ptáků, hmyzu.
To je pravda.
Ale pokud použijeme tento fakt k tomu, abychom zpochybnili jakoukoli snahu o ohleduplnost, posouváme diskuzi do slepé uličky.
Protože kdybychom opravdu chtěli být důslední v tomto argumentu, pak:
- Nejvíc obilí a sóji nejde lidem – ale hospodářským zvířatům (např. 77 % světové sóji se použije jako krmivo).
- Znamená to, že masožravci způsobují dvojnásobnou ekologickou zátěž – jednou při pěstování plodin, podruhé jejich „přetavením“ na maso.
Takže i když vegetarián nejí dokonale bez dopadu, dopad jeho talíře bývá menší než toho, kdo jí maso.
Méně zla není pokrytectví
Vegetariánství není morální výšinou. Ale je to rozhodnutí dělat méně škody tam, kde je to možné.
Nikdo netvrdí, že jedením salátu zachráníme planetu.
Ale pokusit se – místo toho, abychom mávli rukou – není pokrytectví.
Je to pokora. A snaha zanechat za sebou menší stopu.
Komplexita není výmluva pro apatii
„Ale i rostliny cítí bolest!“
„Ale vegani nosí boty z plastu!“
„Ale sója ničí pralesy!“
Ano, svět je složitý. Ale když se někdo rozhodne omezit maso, používá živočišné produkty míň nebo vůbec, není fér ho napadat za to, že není dokonalý.
Je fér, že něco dělá.
A pokud ten, kdo ho kritizuje, sám nedělá nic – pak je otázka, kdo je vlastně pokrytec.
Naše každodenní rozhodnutí jsou hlasováním
Každý nákup je rozhodnutí. Každé jídlo je vzkaz.
Ne každý si může dovolit bio zeleninu, veganské sýry, fair-trade kakao.
Ale mnoho z nás má možnost něco změnit – byť jen jedno jídlo denně.
Vegetariáni a vegani většinou nejsou dokonalí. Ale jsou na cestě.
A to je něco, co bychom měli respektovat. Ne zesměšňovat.