Článek
smál se kolega, když jsem promítl svou prezentaci. Bez animací, bez gradientů, bez tleskajících GIFů. Jen stručné body, jednoduché grafy a dost prostoru na vysvětlení. V místnosti to občas působilo, jako bych svou prezentací sám zpomalil čas.
Když jsem nastoupil do firmy, byla to jedna velká show. Firemní prezentace vypadaly jako trailer na hollywoodský film. Přechody mezi snímky připomínaly Matrix, barvy zářily jako Las Vegas a každá věta byla zahalena do vizuálních efektů.
Měl jsem pocit, že všichni mí kolegové absolvovali školení s kouzelníkem. Jen já jsem zůstal u Excelu, textového editoru a základního PowerPointu. A i když jsem si občas připadal jako dinosaurus, z jednoho důvodu jsem nikdy neměnil styl: moje prezentace klienti chápali.
Zlom přišel na jedné velké schůzce s klientem z bankovního sektoru. Šlo o obrovský projekt. Prezentovali jsme jeden po druhém. Kolega přede mnou si připravil desetiminutovou jízdu plnou 3D prvků, videí a neotřelých metafor. Sklidil potlesk. Ale když přišlo na otázky, klient se ztrácel. „Co přesně nabízíte? Kolik to bude stát? A jaký je časový plán?“
Pak jsem šel já. Pár snímků. Body místo vět. Grafy místo efektů. Po pěti minutách klient přikývl. „Rozumím. Tohle je přehledné.“ A o minutu později dodal: „Tady bych chtěl začít.“
Nebyl to první klient, který mi řekl, že si cení jasnosti. Ale byl to první, díky kterému si toho všimlo vedení.
Zanedlouho mi přišel e-mail s pozvánkou na schůzku s ředitelem. Myslel jsem, že jde o zpětnou vazbu k poslední zakázce. Místo toho mi oznámil, že mě posouvají výš. „Nechceme prezentace, které lidi ohromí. Chceme prezentace, kterým rozumí. A v tom jsi nejlepší.“
Kolegové mi dál říkali, že jsem stará škola. Možná mají pravdu. Ale začali mě častěji žádat o zpětnou vazbu. Občas si půjčí můj styl šablony. A občas po mně chtějí, abych za ně „jen rychle shrnul hlavní myšlenky“.
Efektnost je lákavá. Rychle zaujme. Ale efektivita má jednu silnější výhodu: zůstává v hlavách. Pomáhá rozhodovat. A nakonec je to právě jasnost, co prodává.
Když dnes přednáším nebo prezentuji, vím, že nezazářím jako ohňostroj. Ale zároveň vím, že klient odejde s odpověďmi. Ne s otázkami.
Citát na závěr:
„Prezentace není o tom, co všechno umíš. Ale co ostatní pochopí.“
