Článek
To byla slova pána, který si říkal prodejce vozů.
Přišel jsem za ním s jasným záměrem: chci prodat svoje auto.
Ano, bylo starší. Ano, nebyl to žádný stříbrný medvěd z Německa, ani crossover s LED páskem uvnitř. Ale byla to klasika.
Renault Clio z roku 2013. První majitel. Najeto málo.
Čistý interiér, žádná nehoda, pravidelný servis.
Nezrychloval jako Tesla, ale nikdy mě nenechal ve štychu.
Byl to typ auta, ke kterému máš vztah.
A které si lidé v servisu fotí, protože „už se tohle málo vidí“.
Ale prodejce na něj koukl jako na rezavou vaničku.
„Deset let staré auto s manuálem? Kdo by to dnes chtěl?“
Já jsem chtěl. Celých deset let.
Do práce. Na hory. Na festival.
Převezl jsem v něm přátele, nábytek, psa, i bývalou přítelkyni, která se později stala bývalou částečně i kvůli tomu, že podle ní „v tom autě umírá styl“.
Možná ano. Ale nikdy nezemřel motor.
Neprodal jsem ho přes prodejce
Dal jsem inzerát sám. Napsal jsem ho poctivě.
Ne „zachovalý vůz“, ale:
„Auto, které má duši. 10 let jsme si byli věrní. Nepotřebuje moc – jen někoho, kdo chápe, že jízda je víc než funkce. Je to rituál.“
Odpovědí přišlo pět.
Jedna byla vágní. Dvě divné. Jedna nabízející směnu za skútr.
A pak jedna zpráva:
„Tohle auto měl můj děda. Chci přesně tohle. Mám hotovost a lásku k manuálu.“
Cena? Stejná jako tehdy
Nesmlouval. Zaplatil, co jsem chtěl. Co jsem za něj před 10 lety dal.
Ano, nepočítej inflaci. Ani reálnou ztrátu.
Ale cenu – tu jsem dostal zpátky.
A taky vědomí, že něco, co pro jednoho „nemá hodnotu“, může být pro jiného přesně to, co hledal celou dobu.
O měsíc později jsem šel kolem onoho autosalonu
A co nevidím?
Výprodej skladových zásob. Tři stejné bílé SUV.
Reklama „Nekupujte minulost. Jezděte budoucností.“
Usmál jsem se.
Protože vím, že někde na silnici právě jede moje staré Clio. Možná zrovna přehrává starý mix CD. Možná pořád pípá při páté rychlosti. Možná už je trochu hlučnější.
Ale někdo ho má rád.
A někdo, kdo tvrdil, že „to nikdo nechce“, mezitím prodává leasingy na vozy, které budou za tři roky jen datová položka.
Závěr?
Hodnota není to, co řekne prodejce.
Je to to, co cítí člověk, když otočí klíčkem – a ví, že to není jen stroj.
