Článek
Úvod
Současná klimatická politika je postavena především na regulaci oxidu uhličitého (CO₂). Typickým příkladem je automobilový průmysl, kde se sledují gramy CO₂ na kilometr u celých flotil a jejich překročení je finančně sankcionováno. Tento přístup má vytvořit dojem, že problém klimatu je možné řešit limity, tabulkami a sankcemi.
Jenže klima planety není účetní systém. Je to fyzikální systém, řízený tokem energie, tepla, vody a hmoty. A právě zde se ukazuje, že výsadba stromů a práce s krajinou mají výrazně širší a hlubší dopad, než samotné snižování papírových emisí.
CO₂ jako číslo vs. klima jako systém
Regulace CO₂ pracuje s jednoduchým modelem:
- čím méně CO₂ vypustíme,
- tím méně se planeta oteplí.
Tento model je zjednodušený, hloupý a nefunkční, ale politicky atraktivní:
- CO₂ lze změřit
- lze ho zdanit
- lze ho regulovat a sankciovat
Proto je jedním z hlavních nástrojů klimatické politiky například flotilový limit u automobilů. Kdy musí automobilky platit pokutu za každý jeden gram CO2 vyprodukovaný nad toto číslo.
Jenže klima nereaguje na číslo nebo pokutu. Reaguje na energetickou stabilitu a rovnováhu povrchu planety
A právě tady se dostáváme k naší hlavní zbrani, kterou máme, ale takřka nevyužíváme, ke stromům. Už ve škole nás všechny učili, že stromy pohlcují CO2 a produkují kyslík. A tohle se nezměnilo ani nezmění.
Stromy nejsou jen „pohlcovače CO₂“
Ve veřejné debatě jsou stromy bagatelizovány a redukovány na jednoduchou funkci:
Strom = kolik kg CO₂ pohltí za rok = jeho účinnost.
To je zásadní chyba.
Primární přínos stromů není chemický, ale energeticky komplexní projev.
Stromy ovlivňují klima vícero mechanismy
a) Stínění povrchu
Holá půda, beton nebo asfalt absorbují obrovské množství sluneční energie. Odlesňováním, urbanizací a vytvářením „betonových džunglí“ jen přispíváme oteplování a v tomhle případě opravdu nejde o CO2.
Koruny stromů snižují dopad přímého záření, brání přehřívání povrchu nebo třeba chrání půdu před vysycháním.
Výsledek: nižší povrchová teplota.
b) Evapotranspirace
Strom aktivně chladí okolí tím, že: voda se odpařuje z listů a k odparu je potřeba energie a ta energie se bere odkud? No bere se, překvapivě, z okolního tepla.
Strom tedy funguje jako taková přirozená klimatizace, bez nutnosti elektřiny a bez produkce emisí (pokud za emise nebudeme považovat samotný kyslík).
Není lepší mít ulici plnou stromů, než ulici plnou klimatizací?
c) Rozbití tepelné setrvačnosti
- beton a asfalt teplo akumulují
- zeleň obecně teplo rozptyluje
To má zásadní vliv hlavně:
- v noci
- během vln veder
- ve městech a velkých betonových zástavbách
A tohle je přehlíženo. Raději nám zpoplatní formou ETS2 topení v domácnostech. Má to vetší logiku? No nevím. Každopádně si kladu otázku: Opravdu ty peníze, tímhle vybrané, budou efektivně použity v tomhle boji proti oteplování?
Druhotný, ale klíčový efekt
Oslabení dopadu CO₂ na naši planetu je daleko důležitější, než boj proti jeho samotné produkci. Skleníkový efekt CO₂ není lineární a jeho účinnost a projevy rostou s teplotou povrchu.
To znamená, že čím je povrch chladnější, tím menší má stejná koncentrace CO₂ dopad.
A tím se dostáváme k tomu důležitému. Stromy nejen, že váží CO₂, ale aktivně snižují účinnost skleníkového efektu a jeho zesilování.
Jenže tohle, to se v regulacích a debatách o klimatu prakticky vůbec neřeší. Jestli záměrně nebo z nevědomosti. To nechám na vás.
Mikroklima = regionální klima = globální dopad
Výsadba stromů není izolovaný akt.
Pokud se provádí systematicky a plošně, dochází k řetězové reakci:
- více stromů - více vlhkosti
- více vlhkosti - více oblačnosti
- více oblačnosti - méně přímého záření ze slunce
- méně přímého záření - nižší teploty obecně
Současně tím:
- klesá spotřeba energie
- klesají sekundární emise (menší potřeba chlazení, klimatizací...)
To je efekt, který žádná pokuta za gram CO₂ neumí vyvolat. To je efekt, který si nekoupíme.
Pokuty vs. výsadba
Pokuty za CO₂ jsou okamžité, finančně jsou jistým příjmem, ale klimaticky nepřímé a ve své podstatě klimatu, jako takovému, nijak neprospívají.
Stromy fungují vždy a takřka okamžitě. Zlepšují prostředí lokálně i dlouhodobě a také řeší více problémů najednou. Teplo, sucho, eroze půdy, biodiverzitu a v neposledním kvalitu života…
Z pohledu klimatu a planety jsou stromy vysoce efektivní nástroj, který není závislý na žádných převratných technologiích. Nejsou vázány, v rámci své existence, na konkrétní průmysl a nemají negativní sociální dopady.
Proč se tento přístup nepoužívá?
Důvody nejsou ekologické, ale strukturální, politické a bohužel i ekonomické. Výsadba stromů nejde snadno zdanit a nepřináší okamžitý peněžitý výnos. Nejde hlídat a těžko se sankciuje. Přitom by byl pro všechny zainteresované levnější.
Kdežto regulace CO₂ generuje peníze. Je centrálně řiditelná, plánovatelná a vytváří tlak na změnu průmyslu a na jeho neustálý chod (ale jen přesně určenou cestou).
Kdyby se začalo otevřeně mluvit o tom, že produkci CO₂ a její následky lze kompenzovat samotnou krajinou, jejím rázem a přístupem k ní, tak se celý současný model regulací a nařízení rozpadne. Celý Greendeal by ztratil legitimitu a nebyl by, v očích občanů EU, ospraveditelný.
Na závěr
Změna klimatu není problém jednoho plynu.
Je to problém energetické rovnováhy planety.
Stromy nám neřeší jen CO₂. Řeší teplo, vodu, povrch a celkovou stabilitu systému
Pokud bychom místo penalizace emisí…
- systematicky obnovovali krajinu (mohli by producenti a distributoři energii)
- zvyšovali podíl stromů (mohly by automobilky)
- pracovali s prostředím a vlhkostí (výsadby stromů ve městech - propojení betonové zástavby s přírodou)
Dosáhli bychom většího a rychlejšího efektu, než současným zpoplatňováním emisí.
Poznámka autora:
Ano chápu, že problematika je složitější a že samotné stromy nás nespasí. Nicméně EU se vydala na to všechno od konce. Kdyby se to od začátku řešilo, tak jak jsem to dnes popsal, dávno mohly být dopady klimatických změn brzděny. Nemuselo nikdy dojít na flotilové emise, emisní povolenky a na sankciování života obyčejných občanů. Boj proti klima změnám mohl být účelný a rozumný a veden s opravdovým ohledem na planetu a život na ní.
