Článek
Na úvod
Fráze typu „Bereme 1/3 toho co v Německu“ nebo „Za tohle bych v Rakousku dostal 2× víc“ ty nalezneme snad v každé diskuzi ohledně výše mezd nebo o cenách v obchodech.
Častým názorem, jak tohle dorovnat, jak se jim přiblížit či jak zlepšit životní situaci lidí a jejich kupní sílu, je mylně uváděno právě zvýšení našich příjmů. Jenže ono to není tak jednoduché a samotné zvýšení nám vlastně nic nepřináší a nepřinese.
Nekoupíme si víc, nebude levnější nájem, energie ani jídlo. Budeme se pořád motat v kruhu a rozdíly v tom, kdo kolik bere a kolik si toho můžeme koupit, zůstanou neměnné.
Proč samotné zvyšování mezd nic neřeší
Zvyšování mezd je často prezentováno jako univerzální řešení životní úrovně. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se mzdy zvyšují plošně, bez odpovídající protihodnoty v produktivitě, efektivitě nebo hodnotě práce. V takovém případě totiž nejde o skutečné zbohatnutí společnosti, ale pouze o přesun do jiných čísel na papíře.
Peníze samy o sobě nemají hodnotu. Jsou pouze odrazem hodnoty, která vzniká prací, produkcí, službami a zdroji. Pokud tedy zvýšíme mzdy, aniž bychom zvýšili množství nebo kvalitu toho, co společnost vytváří, nevzniká žádná nová hodnota. Vzniká pouze více peněz, které odráží stejné množství zboží.
Výsledek je jediný a vždy stejný:
Ceny rostou.
Jakmile se zvýší mzdy:
- firmy musí zvýšit ceny svých výrobků a služeb, aby mzdy zaplatily
- zaměstnanci v jiných oborech začnou požadovat dorovnání (Když mají oni víc, my chceme taky) nebo (Proč já mám mít jen o tolik málo víc, než ten)
- vzrostou nájmy, protože lidé mají vyšší příjmy a reálný zisk z nájmu se zmenšuje
- zdraží energie, doprava, potraviny i služby
Tím roste tlak na růst mezd napříč obory a mzdy postupně zvyšují úplně všude – ale zároveň se úplně všude zvyšují ceny.
Rozdíly zůstávají
Zásadní je pochopit jednu věc:
Relativní rozdíly mezi pozicemi a obory se tím nesmažou.
Pokud byl rozdíl mezi dvěma pracovními pozicemi například 30 000 Kč měsíčně, po plošném zvýšení mezd tam ten rozdíl zůstane. Jen se budeme pohybovat ve vyšších číslech. Nezáleží na tom, jestli bereme 30 a 60 tisíc, nebo 80 a 110 tisíc. Odstup zůstává stále stejný. Ohodnocení pozice/práce zůstává stále stejné.
Nejde tedy o to, že by si někdo polepšil vůči ostatním. Všichni jsou jen nuceni pohybovat se v dražším světě.
Kupní síla se nemění
Kupní síla se neodvíjí od čísla na výplatní pásce, ale od toho, kolik čeho si za určité množství peněz lze koupit.
Pokud sis dříve za svůj plat mohl dovolit například:
- 1000 litrů benzínu
- určité množství potravin
- nájem určité velikosti bytu
a po zvýšení mezd si můžeš dovolit úplně to samé, pak jsi ve skutečnosti nezbohatl a mzda ti nevzrostla, ne její reálná hodnota. Jen vyděláváš více peněz, které mají nižší hodnotu. A tak to bude pokaždé, pokud nevzroste samotná hodnota práce.
Výplata je vyšší. Účet vypadá větší. Jenže reálný život je stejně drahý.
Má to své podmínky
Smysluplný růst mezd je možný pouze tehdy, když:
- roste produktivita práce (inovace, automatizace)
- vzniká vyšší přidaná hodnota (mozky zůstávají v ČR, výzkum, vývoj, start-upy)
- zvyšuje se efektivita, modernizují technologie nebo vzrůstá kvalita výstupu samotné práce
- společnost skutečně produkuje víc nebo stejně, ale potom musí lépe
Teprve tehdy vzniká nová hodnota, kterou, jako jedinou, lze považovat za validní důvod k růstu mezd. V opačném případě jen nahráváme inflaci a křivíme trh.
Příklad na závěr
Když v autě vyměním tachometr a budu tam mít místo 0-200 třeba 0-350, tak auto nepojede rychleji pokud: Nezvýším výkon, neupravím aerodynamiku nebo nesnížím váhu. A tohle to platí i ve vztahu ke mzdám a práci.
Snad jsem některým lidem pomohl nahlédnout do mzdové problematiky a už více chápou, že vše není jen o nějakém čísle na papíře a že práce není vyjádřena penězi, ale hodnotou a že peníze tu hodnotu jen převádí do fyzické podoby.
