Článek
Co je špatně
Diskuze o důchodové reformě se v České republice zpravidla soustředí na věk odchodu do důchodu, výši odvodů, valorizaci a demografický vývoj.
Málokdy se však zabýváme samotným principem, na kterém je celý systém postaven.
Považuji za správné, aby existoval přímý a předvídatelný vztah mezi tím, kolik člověk během svého produktivního života odvádí, a tím, co následně získává.
Současný český důchodový systém je postaven na kombinaci solidarity a zásluhovosti. Vyšší příjmy a s nimi spojené vyšší odvody však neznamenají proporcionálně vyšší důchod.
Současný stav
Pro ilustraci si vezměme dva zaměstnance, kteří získali shodně 45 let důchodového pojištění. Jejich osobní vyměřovací základy činí 22 400 Kč a 50 000 Kč.
Podle pravidel platných pro rok 2026 vychází jejich orientační starobní důchody bez výchovného následovně:
Vyměřovací základ 22 400 Kč – důchod přibližně 19 400 Kč.
Vyměřovací základ 50 000 Kč – důchod přibližně 24 228 Kč.
Druhý zaměstnanec má o 123 % vyšší vyměřovací základ, ale získává pouze přibližně o 25 % vyšší důchod.
Z toho nám vyplívá, že první zaměstnanec bude mít důchod ve výši 86,6% svého vyměřovacího základu, zatímco ten druhý, ten s vyššími odvody, bude mít jen 48,4% svého vyměřovacího základu.
Právě v tomto nepoměru spatřuji problém současného systému. Nekritizuji samotnou výši nižšího důchodu, ale způsob, jakým je stanovován vztah mezi odvody a výsledným plněním.
Důchod ve výši 60 % po dobu dvaceti let
Můj návrh spočívá v zavedení jednotného procentuálního poměru mezi osobním vyměřovacím základem a výsledným starobním důchodem.
Každý člověk splňující podmínky nároku na plný zásluhový důchod by získával 60 % svého osobního vyměřovacího základu, a to po dobu 240 měsíců (20 let).
Modelové příklady:
22 400 Kč – důchod 13 440 Kč.
30 000 Kč – důchod 18 000 Kč.
40 000 Kč – důchod 24 000 Kč.
50 000 Kč – důchod 30 000 Kč.
60 000 Kč – důchod 36 000 Kč.
80 000 Kč – důchod 48 000 Kč.
100 000 Kč – důchod 60 000 Kč.
Procentuální poměr by byl pro všechny stejný.
Občan by tak měl možnost již během produktivního života poměrně jednoduše předvídat výši svého budoucího důchodu a podle toho přizpůsobovat vlastní finanční plánování.
Tento model by současně znamenal snížení důchodů části nízkopříjmových občanů oproti současnému systému. Případné minimální zabezpečení by proto bylo nutné řešit samostatně.
Institut čestného důchodu
Co by se stalo po uplynutí dvacetiletého období?
Při modelovém odchodu do důchodu v 65 letech by občan pobíral zásluhový důchod až do svých 85 let.
Následně by přešel na takzvaný čestný důchod, který by byl financován státem a vyplácen doživotně.
Jako jeden z možných zdrojů financování navrhuji vyčlenění 1 % z důchodových odvodů zaměstnance.
Konkrétní výše čestného důchodu a dostatečnost tohoto zdroje financování by musely být předmětem samostatné ekonomické analýzy.
Neodmítám tedy solidaritu jako takovou. Navrhuji její oddělení od zásluhové složky důchodového zabezpečení.
Od průběžného systému k individuálním účtům
Další otázkou je samotný mechanismus financování důchodů.
V současném průběžném systému jsou odvody ekonomicky aktivního obyvatelstva využívány k financování současných důchodců. Občan si tedy nevytváří vlastní kapitálovou rezervu odpovídající jeho odvodům.
Alternativou by bylo postupné zavedení individuálních důchodových účtů, na které by směřovaly povinné odvody.
Prostředky by mohly být spravovány regulovanými penzijními fondy a dlouhodobě zhodnocovány.
Úloha státu by se postupně přesouvala od přímého financování zásluhových důchodů k regulaci, kontrole a zabezpečení solidární části systému.
Takový systém by mohl snížit přímou závislost důchodového zabezpečení na poměru ekonomicky aktivních obyvatel a důchodců. Namísto části demografických rizik by však přinesl rizika investiční.
Transformace v horizontu padesáti let
Je zřejmé, že současný důchodový systém nelze ukončit ze dne na den.
Stát má existující závazky vůči současným důchodcům i občanům, kteří do systému již desítky let přispívají.
Jednou z možností by byla postupná transformace v, která ale nejde udělat rychle a bezhlavě a možná se bavíme o dvou generacích a horizontu padesáti let.
Podíl odvodů směřujících do průběžného systému by postupně klesal, zatímco podíl prostředků směřujících na individuální účty by rostl.
Alternativou by bylo rychlejší ukončení průběžného systému prostřednictvím rozsáhlého státního financování, případně i mimořádného zadlužení.
Takové zadlužení by však dávalo ekonomický smysl pouze tehdy, pokud by dlouhodobé přínosy reformy převýšily náklady transformace včetně úroků.
Zachování dosavadních nároků
Občané, kteří již část svého produktivního života strávili v současném systému, by neměli přijít o odpovídající důchodové nároky.
Pokud by například člověk pracoval dvacet let v původním systému a dalších pětadvacet let v systému novém, jeho výsledný důchod by se skládal ze dvou odpovídajících částí.
Tím by bylo možné postupně transformovat systém bez plošného znehodnocení již získaných nároků.
Je takový systém ekonomicky realizovatelný?
Při stabilním, reálném vyměřovacím základu a 45 letech placení odvodů by financování důchodu ve výši 60 % po dobu dalších dvaceti let vyžadovalo odvést ekvivalent přibližně 26,67 % vyměřovacího základu (odvodů) během produktivního života.
Tento zjednodušený výpočet nezahrnuje: investiční zhodnocení, správní náklady, předčasná úmrtí, valorizaci ani financování invalidních a pozůstalostních důchodů.
Nejde tedy o důkaz finanční udržitelnosti, ale o výchozí parametr pro další ekonomické možnosti.
Samostatně by bylo nutné stanovit také pravidla pro dědění nevyčerpaných prostředků, započítávání péče o děti, pracovní neschopnost, rozdílnou délku pojištění a odlišný věk odchodu do důchodu. To třeba příště 😁
Změna filozofie důchodového zabezpečení
Smyslem tohoto návrhu není pouze změnit způsob výpočtu důchodu. Jeho smyslem je změnit samotný vztah mezi občanem, státem a důchodovým zabezpečením.
Zásluhový důchod by měl být výsledkem celoživotní ekonomické aktivity jednotlivce.
Solidarita by měla představovat samostatný, transparentní a přesně definovaný institut.
Podle mého názoru bychom se neměli zabývat pouze tím, jak zachovat současný důchodový systém za každou cenu. Měli bychom si položit otázku, zda je jeho současná podoba vůbec tou nejlepší možnou a udržitelnou…
Zdroje:
Česká správa sociálního zabezpečení
https://www.cssz.gov.cz/vypocet-a-vyplata-duchodu
Ministerstvo práce a sociálních věcí –
https://mpsv.gov.cz/duchodove-pojisteni
Navrhovaný důchodový systém je vlastní koncepční návrh autora, nikoliv platná či chystaná legislativa ani ekonomická studie.





