Článek
Úzkost je do jisté míry naprosto normální emoce. Kdysi byla užitečnou reakcí na nebezpečí, která pomáhala našim předkům přežít. Dnes v moderním světě může být přetrvávající úzkost nežádoucím vedlejším efektem tohoto evolučního mechanismu.
Pokud se úzkost stává přetrvávajícím problémem a ovlivňuje váš každodenní život, není na škodu vyhledat odbornou pomoc. Psychoterapie nebo konzultace s psychologem mohou být cennou cestou k pochopení a léčbě vaší úzkosti.
Přichází nečekaně
Jednou v noci mi napsal kluk, do které jsem byla tajně zamilovaná. A tehdy se to stalo. Začala jsem se nekontrolovatelně třást a nedokázala v ruce udržet ani mobil, na což odepsat. Musela jsem vstát a projít se, aby mi alespoň na chvíli přestaly drkotat zuby. Přišlo mi to vtipné, bylo mi asi patnáct a za chvíli to bylo pryč.
O pár let později už tato situace tak vtipná není. Úzkost se stala jednou z věcí, které se snažím často přemáhat a díkybohu se mi to zatím daří.
V naprosto obyčejných situacích
Sedím na přednášce, při studiu vysoké školy, a z ničeho nic se začnu potit a mít husí kůži. Cítím vnitřní neklid a pocit, že se roztřesu. Zhluboka se nadechnu a zmizí husí kůže. Zima je mi pořád. Musím na pár minut odejít, abych se dala do pořádku. Opakuji si, že to nic není a nic se neděje. Za pár minut je vše pryč. Až když se vrátím do posluchárny dojde mi, že jsem celou dobu přemýšlela o něčem jiném, jelikož vůbec nevím, o čem dnešní přednáška je. Myšlenky jsem měla zkrátka někde úplně jinde. A to téma je zřejmě můj spouštěč, jenže pod šokem z úzkosti vůbec nevím, nad čím jsem přemýšlela.
Doma mě úzkost přepadávala málokdy, dokud jsem nebyla pár hodin po pohřbu a další den mě nečekala velmi důležitá schůzka. Dovečeřela jsem a umyla nádobí. Sedla si do křesla a pustila film. Najednou mě přepadl pocit, který jsem do té doby neznala. Jako bych se ztratila sama v sobě. Jako bych zmizela někde uvnitř sebe a měla každou chvíli omdlít. Roztřásla jsem se a rozbrečela. Cítila jsem silný tlukot srdce, ale když jsem si na hruď sáhla, přišlo mi, že je vše v pořádku, žádné silné bušení cítit nebylo. Chvíli jsem myslela, že mám infarkt nebo něco podobného. Musela jsem se zvednout a začít chodit, myslet na to, co je tady a teď, až postupně vše přešlo a já tak zjistila, že to není infarkt ale „pouze“ úzkostný panický záchvat.
Počet situací, ve kterých jsem zažila úzkost, ať už silnou, nebo slabou, stále rostl. Občas mě přepadla na místech, kde je velký hluk. Jednu dobu se mi stávalo, že jsem dostala panický záchvat po požití alkoholu. Občas přišla úzkost nečekaně ve vlaku, v práci, po milování, při nakupování. Většinou rychle odezněla, ale někdy se za pár minut vrátila. Postupně se s ní ale učím pracovat.
Identifikace spouštěčů
Po každé prožité úzkosti se snažím zjistit, co ji spustilo. Občas se toho nedopátrám, ale někdy to vím naprosto přesně. V takovém případě se na příští stejnou situaci nebo myšlenku můžu připravit, vím, jak na ni budu reagovat a vím, že může přijít úzkost. Pomáhá to.
Pokud zrovna prožívám úzkost, dost mi pomáhá zpomalit, zastavit. Rozhlédnout se kolem sebe a myslet na věci, které vidím, na které si můžu sáhnout. Snažím se dýchat pomalu a vědomě. Zkrátka se snažím uvědomit si co nejvíce tady a teď, snížit celkové napětí a znovu získat jasné myšlení.
Pokud nechci, nejsem v tom sama
Pomáhá mi o tom mluvit. Svěřit se blízkému člověku, ale třeba i psychoterapeutovi, kterého vidím poprvé v životě. A možná že svěřit se naprosto cizí osobě, která se mnou o tom chce mluvit, mi nabízí ještě větší svobodu a nalezení nového pohledu na celou situaci. Jednou jsem udělala takovou zvláštní věc. Seznámila jsem se online přes seznamku s mužem a navzájem jsme se pouze vyslechli. Nikdy jsem se neviděli, ani jsme neměli touhu se poznat nějak blíž. Troufám si říct, že to bylo osvobozující pro oba a navzájem jsme si poradili, z jakého jiného úhlu nahlížet na naše trápení.
Někdy se snažím schválně nalézt pozitivní myšlenky i v tom největším průšvihu. Schválně zkusit přeprogramovat mozek tak, aby v tom viděl pozitivitu a nevyvolalo to ve mě úzkost. V případě, že se úzkost i tak dostaví, snažím se ji prožít a pak myslet pozitivně. Přivolalo mi to úzkost a brečela jsem, dobrá, ale je to za mnou a určitě je na celém problému i něco pozitivního. I kdyby jen maličkost.
Občas se dobrovolně vystavím situaci, která mi předtím úzkost vyvolala. Jdu do toho vědomě a s tím, že teď to bude určitě v pořádku. Pokud se mi to povede, můžu ze sebe mít jen radost. Pokud ne, vím, že se budu chvíli vyhýbat spouštěči, ale za pár týdnů, možná měsíců, to zkusím znovu a jednou to překonám.
Chce to trpělivost
Zvládání úzkosti vyžaduje čas a trpělivost, někdy se může zdát jako nemožné dosáhnout vnitřního klidu a duševní pohody. Pamatujte, že úzkost je normální reakce, ale není nutné ji trpět sami. Otevřete se komunikaci s blízkými či profesionály, kteří vás mohou podpořit na vaší cestě k lépe zvládanému a plnohodnotnému životu.
A jaké zkušenosti s úzkostmi máte vy?
Zdroje: https://hedepy.cz/temata/uzkosti/?campaignid=16651163927&adgroupid=133534396294&gclid=Cj0KCQjwib2mBhDWARIsAPZUn_lctbhbRixG4HO9AcAL2v7QzBu6KCwf2nFSknT4g4WLxnMyZo74R7QaAmvjEALw_wcB
https://www.brainmarket.cz/nase-novinky/jak-se-zbavit-uzkosti-jak-prekonat-uzkost/
Autorský článek
