Článek
Celiakie je celoživotní autoimunitní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku. Jedinou léčbou je bezlepková dieta. Lepek neboli gluten je bílkovina obsažená v obilovinách, jakými jsou pšenice, oves, žito a ječmen. Sestává ze dvou proteinů gliadinu a gluteninu. Nežádoucí reakci u některých jedinců vyvolává gliadin.
Když mi diagnostikovali celiakii, vlastně se mi ulevilo. Dlouhou dobu mi bylo tak šíleně špatně, že bych to nepřála ani nepříteli. Přes tři měsíce jsem skoro denně měla průjem, zažívací potíže, křeče ve střevech a nemohla si dojít ani nakoupit, jelikož hrozilo, že budu potřebovat okamžitě na záchod. Lékařka mi jako diagnózu stanovila syndrom dráždivého tračníku a řekla, že pokud se to nezlepší, nasadíme léčbu psychologa nebo psychiatra.
Dráždivý tračník (syndrom dráždivého tračníku) je chronická funkční porucha trávicího traktu. Častěji trápí ženy a obvykle propuká v mladém, až časném středním věku. Projevuje se řadou příznaků – např. bolestmi břicha, nadýmáním a změnami formy nebo četnosti stolice.
Jenže moje potíže byly tak nepravidelné, že jsem jí věřila. Občas jsem ve stresu více, občas méně, ale vlastně jsem si přiznala, že ve stresu jsem. Jenže občas jsem jedla stravu s větším obsahem lepku a občas s nižším. Ale není divu, že jsem se přikláněla psychickým problémům, psal se rok 2020 a začínala u nás pandemie covidu, psala jsem závěrečnou práci na vysoké škole a veškerá budoucnost byla dost nejasná.
Dnes je to přesně tři roky, co s diagnózou celiakie žiju.
Paní doktorka mi udělala opakovaně výtěr z konečníku, nasadila dva druhy antibiotik kvůli tomu průjmu, a až když jsem začínala omdlívat všude možně, neudržela se na nohou a spala i 20 hodin denně, ztropila jsem jí do telefonu takové představení, že si ho musí pamatovat dodnes. Bála jsem se už o vlastní život. Udělala mi tedy rozsáhlejší rozbor krve a najednou to šlo vše velmi rychle. Byla mi zjištěna velmi silná anémie a zvýšená hladina protilátek. Následoval další rozbor na gastroenterologii, biopsie dvanáctníku, sono břicha a stanovení diagnózy.
Anémie neboli chudokrevnost je onemocnění krve, při kterém červené krvinky dostatečně nezvládají přenášet kyslík. Příčin může být několik, přičemž anémie bývá často ovlivnitelná stravou. Základem léčby je zvýšení příjmu železa, vitamínu B12 a kyseliny listové.
Rozhodla jsem se tento svůj příběh sdílet, jelikož se stále setkávám s názorem, že bezlepková strava je pouze módní výstřelek a hit. Slýchám to například při návštěvě restaurace nebo i v televizních pořadech o vaření. Taková věc mě vždy zvedne ze židle. Celiakii jsem si nevybrala, přišla nečekaně a v rodině ji nikdo nemá. Nikdy by mě nenapadlo držet bezlepkovou dietu, kdybych to neměla nařízené lékařem.
Celiakie je onemocnění, které způsobuje zánět sliznice tenkého střeva. Dochází k destrukci klků a mikroklků, které jsou velmi důležité, jelikož zajišťují přísun stravy do organismu. Zánětlivé změny, především v horní části tenkého střeva, mohou být různého stupně až po úplné vymizení střevních klků, kdy je sliznice zcela vyhlazená. Nejde ale o alergii na lepek, při alergii se totiž reakce dostaví ihned po pozření lepku. Při celiakii se může dostavit až po několika hodinách či dnech, a proto je obtížné jednotlivé projevy definovat. Nejčastěji se ale jedná o nadýmání, průjmy, bolest břicha a únavu.
Na toto onemocnění neexistují léky. Jediným lékem je celoživotní dodržování bezlepkové diety. Pokud ji omylem poruším, přijdou zažívací potíže a i několika denní křeče a bolesti břicha. Zbývá jen zobat aktivní uhlí a čekat, až to za pár dní přejde. Neexistují ani léky, které by od těchto bolestí rychle pomohly.
Každý člověk s celiakií je na lepek jinak citlivý. Někomu stačí drobeček lepku a má ihned zaděláno na pořádné starosti a někdo prý snese vypít i jednu Plzeň a nic mu není. Několikrát jsem byla primářem gastroenterologie upozorněna, že pokud mi po požití lepku nic není, neznamená to, že se nic neděje ani v mých střevech. I když to nepociťuji, mohou vznikat problémy, záněty, poruchy kostního metabolismu, časté potraty a časem se třeba může rozvinout i rakovina střeva. Není se čemu divit, celiakie totiž může být i zcela bezpříznaková a člověk tak zjistí, že ji má, až když je pozdě. Proto by se měl dělat rozbor krve ke zjištění protilátek i u všech přímých příbuzných osoby s celiakií.
To, že bychom neuměli lepek strávit, je pravda jen z části. Lidské tělo nemá ty správné enzymy, které by lepek dokázaly štěpit. Na scénu proto přichází imunitní systém, který se lepku zbavuje. Člověk, jehož imunitní systém tuto schopnost nemá, trpí tzv. celiakií. Celiaků, tedy lidí, kteří musí držet striktní bezlepkovou dietu, je ale pouze zhruba jedno procento. Zbytek si s trávením lepku poradí bez problémů.
Zaráží mě, že někteří lidé s touto diagnózou vědomě pijí například právě již výše zmíněné pivo. Několikrát jsem narazila na diskuse na Facebooku, kde se lidé hádali, že je toto pivo bezlepkové. Ovšem, když si najdete internetové stránky onoho pivovaru, zjistíte, že ani oni nedokáží zajistit, že je plzeňské pivo vždy bezlepkové, jelikož množství lepku se může lišit v každé nové várce. Přitom bezpečné množství lepku pro osoby trpící celiakií je maximálně 20 mg lepku na 1 kg potraviny. Jedině tehdy se dá totiž potravina považovat za bezlepkovou.
Lepek se navíc v dnešní době dá najít i v potravinách, kde bychom ho ani nečekali. Typickým příkladem jsou jogurty, paštiky, uzeniny, kečup nebo třeba zmrzlina. Člověk s celiakií se zkrátka musí velmi rychle naučit automaticky číst u všeho složení nebo se stále ptát, zda daná věc obsahuje lepek.
