Článek
Dnes jsem se dočetla, že zemřela pěvkyně Patricie Janečková. Pamatuji si ji z televize, kdy vyhrála soutěž Talentmania. Byly jsme stejně staré a bylo neuvěřitelné, jak někdo v mém věku dokázal zpívat.
Měla kariéru, určitě i peníze a byla slavná. To, co si přejí snad všechny holky, které se alespoň jednou za život platonicky zamilovaly do nějaké hudební hvězdy. Být jako oni. Ale je opravdu kariéra, práce a peníze to, co je v životě nejdůležitější?
Znám spoustu lidí a mám spoustu příbuzných, z nichž každý žije život trochu jinak. Po svém. Jedni mají rodinu, děti a každý den musí doma uklízet, prát, vařit, podepisovat úkoly, dělat svačinky a jsou rádi, že jejich auto dnes po cestě do práce nestávkovalo. A pak jsou tu lidé, kteří vlastní firmu, mají dráha auta, občas si jsou zahrát golf, ale nemají ani partnerku, neboť žádná nebyla za celý život ta vyvolená. Mají doma stále uklizeno, perou jen o víkendu a chodí jíst převážně do restaurací.
Určitě si oba užívají život a občas myslí na to, jaké by to bylo, mít tu druhou variantu. Nebo alespoň něco, z toho druhého typu života. Do určité míry pro mě byla kariéra vším, vystudovat vysokou školu, být vážně dobrá v tom, co dělám, pak si najít skvělé zaměstnání a vynikat. Být víc, než ostatní.
Jenže… Co to vlastně znamená? Budu na sebe hrdá, když se furt budu honit za něčím, co nevím ani, co je? A kdy to skončí? Kdy budu šťastná?
Našla jsem si přítele, začala pracovat a poznávat život jinak, než jen z pohledu studujícího, pro kterého je práce, škola a zkoušky na prvním místě. A najednou jsem začala pozorovat život úplně jinak.
Vážně nás uspokojuje chodit na půl devátou do práce a odcházet v pět? Trávit s lidmi v zaměstnání více času, než se svou vlastní rodinou, s lidmi, které milujeme? Jak to vůbec můžeme vydržet a dopustit? Není to tak trochu proti životu samotnému?
Jak mám najít střední cestu a dodržovat nějaký life work balance, když se nemůžu spokojit z tím, že i s cestou do práce a z práce, mi tato každodenní rutina zabere deset hodin ze dne? Pokud přičtu osm hodin spánku, zbývá mi šest hodin. Ranní rutina, večerní rutina, snídaně, večeře a zbydou mi hodiny čtyři. Takže mám každý den čtyři hodiny na to, být se svou rodinou a to ten den, nemůžu jet třeba nakoupit, neboť se o další hodinu ochudím.
Je tedy lepší pracovat na kariéře a mít peněz jako šlupek nebo se rozhodnout založit ve dvaceti rodinu a zakládat si na kvalitně stráveném času s lidmi, kteří mi za to stojí? A kde na to brát ale peníze? Myslím si, že neustále opětovány life work balance, vážně nefunguje. Buď mám jedno nebo druhé, obojí nejde nějak dohromady a je to děsivé.
Patricie je mi moc líto. Takhle brzy by neměl odcházet nikdo z nás. Jenže takový je život a nikdo neví, jestli se třeba nemůže setkat s tím samým. Proto si myslím, že bychom měli žít takové životy, jaké si přejeme a jaké nás uspokojí. Hlavně být s lidmi, kteří nám za to stojí a neprodat se za peníze. A třeba, že Patricie právě takový život žila. <3
Zdroj: autorský text
