Článek
Facebook nám denně nabízí začlenění do nejrůznějších skupin. A jednou z nich, je skupina pro introvertní lidi, kteří by si zde mezi sebou měli sdílet své zkušenosti s životem introvertů. Ovšem podle příspěvků zde bych řeka, že skupina spíše přitahuje lidi, kteří trpí sociální fóbií. Jaký je tedy mezi těmito dvěma typy lidí rozdíl? Kdy může introverze překročit tu tenkou hranici a dostat se do sociální fóbie? A kdy je dobré vyhledat odbornou pomoc?
Nejsem odborník ani psycholog, o tato témata se zajímá čistě ze zvědavosti, při studiu psychologie v oblasti pedagogiky nebo případně proto, že s nimi mám vlastní zkušenost. Proto můžu říci, že na první pohled se může zdát, že tyto dvě skupiny lidí mají stejný problém – strach ze společnosti. Jenže tak to není, jejich situace jsou zcela odlišné.
Introvertní povaha
Introverze, stejně jako extroverze, je osobnostní rys, který má každý z nás. Dost odborníků navíc zastává názor, že skoro nikdo není čistý introvert nebo extrovert, většina lidí je prý někde mezi. Ale dnes chci rozebrat něco trochu jiného.
Introvert je člověk, který bývá klidný, nezávislý, analytický, rád naslouchá a stahuje se více do sebe. Jde mu o to poznat jádro věci a podstatu. Často tito lidé bývají pečliví, soustředění a předvídaví. Introverti ale nejsou nutně nespolečenské nebo plaché osoby. Jen potřebují více času pro sebe. Sami se sebou totiž dobíjejí vlastní energii aby mohli poté být ve společnosti. Společnosti se ale nebojí. Někdy ji dokonce mohou i sami vyhledávat.
Introverti mají často tendence ponořit se do svého vnitřního světa. Být jen ve své hlavě, kde probírají a analyzují nejrůznější myšlenky a představy. Navíc mohou být citlivější na hlasité podněty a velké množství lidí nebo intenzivní sociální situace, to může vést k vyčerpání a introverti poté potřebují zase nějaký čas sami se sebou, aby se dobili.
Introverti často nemají v lásce takzvaný small talk, tedy tlachání o ničem jen proto, aby nenastalo trapné ticho. Klidně můžou jet dvě stě kilometrů a se spolujezdcem neprohodit ani slovo, protože si celou cestu vystačí s vlastními myšlenkami. Zkrátka dávají přednost hluboké a smysluplné konverzaci, a většinou mají tendence navazovat přátelské vztahy jen s pár lidmi, se kterými se pravidelně setkávají a o vztah se starají.
Sociální fóbie
Sociální fobie nebo také sociálně úzkostná porucha je strach z interakce s lidmi. Většinou se projevuje silným strachem a je to psychické onemocnění.
Osoby se sociální fobií se často obávají odmítnutí, kritiky nebo mají strach z trapného chování na veřejnosti. A to může být tak silné, že se začnou vyhýbat situacím, které jsou pro ně nepříjemné.
Typickým příkladem mohou být večírky, koncerty nebo seznamování se s novými lidmi třeba v novém zaměstnání. Jsou jim zkrátka nepříjemná setkání, kde je nutné komunikovat s ostatními lidmi. Často se osoby se sociální fobií bojí i telefonicky kontaktovat lidi, které neznají, například pro objednání se k lékaři. Obvykle mají předem připravenou přesně danou řeč, kterou si opakují stále dokola, a přitom se odhodlávají stisknout tlačítko „volat“.
Osoba se sociální fobií se často také bojí, že ji budou ostatní kritizovat nebo nějak jinak probírat a posuzovat. Už jen ta představa v ní vyvolává takový strach, že se situacím, kdy by mohla být hodnocena, začne vyhýbat. Navíc se mohou přidat i fyzické příznaky, jako je třes, úzkost, zrychlení, pocení, silný srdeční tep nebo zčervenání. To samozřejmě jen umocňuje strach z další sociální interakce.
Negativní myšlenky o sobě samém a svých schopnostech a dovednostech mohou být také příznakem sociální fóbie. Tyto myšlenky mohou vést k příliš nízkému sebevědomí, pocitu bezmoci a osamění.
Jaký je tedy rozdíl mezi sociální fóbií a introverzí?
Pokud mi úzkost nebo strach brání dělat něco sociální, co dělat chci ale prostě nemůžu a nakonec se rozhodnu pro vynechání této sociální situace, je to rozhodně sociální fóbie.
Introvert se v těchto situacích může cítit nepohodlně, ale nutně nemusí cítit úzkost. Pokud odejde z večírku nebo změní plány, není to kvůli strachu z interakce s ostatními lidmi, ale je již nasycen okolním děním.
Sociální fobie je spojena s výše zmíněnými tělesnými projevy. Introvert takové fyzické projevy obvykle nemá a neprožívá. Zatímco člověk se sociální fóbií může cítit, že je s ním něco špatně, pochybovat o sobě a bát se tohoto odhalení, introverty to netrápí.
Introvertní povaha člověka je vrozená, zatímco sociální fóbii si můžeme během života vypěstovat. Buď to kvůli výchově, nevhodnému chování ze strany rodičů, učitelů nebo třeba i spolužáků. Také za sociální fobií mohou stát životní zkušenosti a další negativní faktory.
Lidé se sociální úzkostí mohou mít touhu a chtít dělat věci, které je zajímají, ale strach či úzkost jim to obvykle nedovolí. Zatímco introverti jen upřednostňují omezený sociální kontakt, menší skupiny lidí a vyhovuje jim být sami se sebou. Naopak lidé se sociální fobií se pak cítí často osaměle.
Sociální fobie je takový stav duševního zdraví, který se dá řešit s terapeutem ve vážném případně nějakou medikací. Naopak introverze je vrozený rys osobnosti, který není potřeba měnit a je zcela přirozený.
...
Osobně se pohybuji někde na pomezí. Někdy je pro mě složité jít například do restaurace nebo někam zavolat, ale dá se to cvičit. Dá se přemoci, říct si, že ti lidé, kteří jsou tam, mě pravděpodobně už nikdy jindy neuvidí. Že to telefonní číslo, si poté můžu zablokovat a už se mi nikdy nemusí zpět ta osoba ozvat. Je spoustu logických myšlenek, které mohou pomoci při každodenních situacích. Časem začnete vnímat zlepšení a posun sami na sobě. A dokážete třeba jít i na rande s úplně cizím člověkem. Jen je potřeba sebrat tu odvahu a vnímat, že se chcete posunout.
Zdroj: hedepy.cz, gratina.cz, magazin.aktualne.cz
