Článek
Linda Winsh-Bolard
Ekonomicky:
v roce 1989 byl nájem za holobyt, nyní nazývaný luxusem, bytu 30 m2 285 korun a to zahrnovalo služby a energie.
Průměrný důchod 1250 to zalpatil a důchodce si mohl dovolit i koupit desetikorunové máslo, ba i 300 korunové boty.
V roce 2024 takový holobyt je důchodci nedostupný. Praha 7 nyní propaguje tkv. dostupné bydlení, kdy radnice garantuje pronajímateli, že nájem bude zaplacen. Nájem je 11 800, se službami a energiemi lehce dosáhne 15 000, za 30m2. Podle CSSZ polovina žen v důchodu nedosáhne na 16000 měsíčně. Nedosáhne tedy na dostupné bydlení.
Takové osoby si mohou zažádat o doplatek na bydlení a energie. Mohou, ale pouze pokud jim pronajímatel dovolí se v bytě přihlásit. Většina to nedovoluje. Pokud ano, pak jim úřednice povolí životní minimum 4 600 korun, z toho zaplatí nejméně tisíc za léky. Na boty za 1 600 nebo máslo za 56 korun mohou zapomenout.
Pracující na to nebude o mnoho lépe. Hrubé platy se pohybují mezi 38 000 a 42 000, ale čistá mzda je, pochopitelně, o třetinu menší. Šťastlivci přinesou domů 30 000. Za to si mohou pronajmout, podle lokality, dvou až třípokojový byt, zaplatit energie a tramvajenku a zírat na zbývající 4000 s hrůzou.
To se okecá povídáním jako: „mohou bydlet v garzonce"( za 14 000 plus energie), nebo „však jsou dva“, 50 % národa nejsou dva, nebo „tak at si koupí“, hypotéka není levnější a musíte mít alespoň 10 % ceny, také nevíte kolik bude hypotéka stát za pět let, nebo"ať si najde lepší práci“, což ve skutečnosti nejde, protože lepší práce si rozdávají známí mezi sebou, a to proto, že takových prací je nedostatek. Nejlepší výmluva je: „tak může podnikat“. Na podnikaní potřebujete nejmémě milion do začátku.
Stejně dobré je: „měli si koupit byt“. Čtvrtině osob nebylo dovoleno si vlastní byt odkoupit. To je ta čtvrtina lidí, kter8 žije v bídě. Rozdíl mezi osobou, která si odkoupila byt 50 m 2 za 70 000 korun v roce 1998 a osobou, která od té doby zaplatila 2 miliony na nájmu za stejný byt, je nepřekročitelný.
Ten rozdíl je generační, děti osob vyloučených láskou panskou z vlastnictví bydlení, radnice rozhodovali o vyvolenych, nemohou dětem pomoci tak jako ti, kteří si za drobné odkoupili státní byty, jejichž stavba byla financována ze státního rozpočtu a tedy všemi, a prodají je za miliony.
To je fenomén družstevního vlastnictví. Například v Náchodě jsou nabízeny, za miliony, panelákové byty, stavěné za minulého systému, které si dnešní prodejci zadarmo přepsali na sebe jako družstevníci. Kupující nedostane vlastně nic. Byty se nedají od družstev odkoupit. V horším případě také družstva žádají měsíční platby, nejvyšší jakou jsem viděla byla 9000 měsičně za byt 60m2, plus hypotéka na 2,5 milionu.
Tato situace nemá nic společného s kapitalismem. Je to politicky vytvořené a založené na základní lidské vlastnosti, hamižné korupci.
Politici od let devadesátých hlásají, že pouze kapitalismus 17 století dá všem svobodu a blahobyt. Historicky je to nesmysl. Tento druh kapitalismu zajišťuje „svobodu a blahobyt“ v takových zemích jako je Sudán a Nigeria. V rozvinutých zemích se rozpadl před zhruba 100 lety.
Je to ale druh politické totality , kdy si mocní rozebrali státní jmění, obstavili výrobu a trh a vysávají zbytek . Jak většina chudne, tak totalita vysávání přituhuje.
Všimli jste si, jak malý je potravinový trh? Belgičané, Britové a Francouzi z něho odešli. Vládnou Němci, v podstatě jeden nadnárodní vlastník určuje ceny a kvalitu, či spíše nekvalitu, potravin. Výběr je také velmi omezen. Ale je draho. Velice draho. Skutečné ceny potravin se zvedli od února tohoto roku o 25 procent.
Vláda a media nám opakují, že je to způsobeno vyššími cenami energie a nedostatkem výroby. Je to lež. Ceny energií a potravin na mezinárodní burze klesly, v roce 2024 o 3 procenta, ale od roku 2022 spadly na vyšku 120 procent v porovníní z rokem 2019. Takže, jestliže něco stálo 10 korun v roce 2019 mělo by to stát 12 korun dnes. Jablka, 18.90 v roce 2019, 24 koruny, přeji hodně štěstí je najít. To je cena bez akční slevy. Nyní se pohybuje mezi 36 a 56 korun za kilo. Od loni navýšila o 40 procent. Kobliha to rumfne. Z 4korun na 12 korun.
Pokud nevěříte, že ceny jsou uměle nastaveny, a uměle se zvyšují, pak doporučuji dvě kontroly: podívejte se na ceny na mezinárodní obchodní burze a porovnejte si navýšení cen nejlevnějších věcí a nejdražších. Při zdražování mají lidé tendenci kupovat levnější vyrobky, ty zdražily nejvíce. Věci, které jsou nutné, jako je bydlení, energie a nejlevnější potraviny, brambory, cibule, chleba, hořčice, mrkev. Jejich výroba není dražší než Brie nebo nektarinky. V Česku je dražší koupit si mrkev nez broskev.
Je to hnáno politicky? Jistě. Okolo roku 2019 došlo zdražování tak daleko, že už se z lidí nedalo více vymlátit. Lidé se hromadili v maličkých bytech ale nebrali si nové hypotéky, kupovali zlevněné potraviny , vláda to zakázala, pokud je obchod nevyhodí, musí jít do potravinové banky kam mají přístup pouze ti chudobní, kteří láskou panskou dostali povolení pod názvem hmotná nouze, a vyhýbali se výdajům.
A pak se objevila záchrana. Rusko napadlo na Ukrajinu a Česko okamžitě otevřelo hranice.
Evropská unie, před válkou, hranice na východě uzavřela díky kriminalitě, která odtamtud plynula. Po nápadu Ruskem sehranice uvolnila a „elity“ zajásaly. Vláda ihned uzákonila dávky na bydlení pro Ukrajince, 10 500 na osobu. Nájmy vyletěly do nevídaných výšek. Pronajímatel, často politik s hlasovacím právem, najednou dostal za pokoj nebo grasonku od daňových poplatníků, via vládní dávky, dvakrát víc než od českých nájemníků za třípokojový byt. A měl to zaručeno vládou.
Dávky na životní náklady vyšroubovaly ceny potravin do výšek jinde nevídaných. Kilo rajčat dnes stojí v Česku více než v Kalifornii kde je minimální mzda 380 korun za hodinu, česká je 119 korun za hodinu. Česká republika má nejvíce beženců z Ukrajiny v celém světě. „Elity“ mlaskají radostí.
Nekontrolované zdražení všeho je politické. Vlády kontrolují ceny všude na světě podobnými způsoby, kontrolou kvality, daněmi, omezením burzovního obchodu a dotacemi. V Čechách také, pravda negativně.
Nekdy je to „neviditelné“. Při špatné kvalitě, drahotě a nedostaku léků by si lidé mohli nechat něco poslat odjinud. Nemohou. Léky pošta nepustí vůbec. Všechno ostatní, proti mezinárodnímu právu, zdaní. Odesílatel zaplatí za dárek, malinký a bez ceny, poštovné, které má zaručit doručení. Česká pošta si naučtuje za neposkytnuté služby, čili za to, že přestože je zavázána mezinárodní smlouvu uznat celni deklaraci odesílatele, donutí příjemce vyplnit online celní prohlášení a zaplatit za to. Je to jedna z nejodpornějších krádeží posvěcených vládou.
To omezuje konkurenci. Konkurenci omezuje také doprava.
Statistiky ukazují, že 70 procent Čechů vlastní jedno vozidlo. To je statistické lhaní. Majetní vlastní dvě a někdy i tři vozidla na rodinu, a mohou být napsána na stejnou osobu, nemajetní žádné. Pokud tedy vyloučíme nezletilé, téměř polovina dospělých auto nemá. A tím se vylučuje dojezd za levnějším zbožím. Veřejná dálková doprava se omezila na fantasticky drahé České dráhy, soukromá autobusová jezdí málo. Vlaková jízdenka Praha Drážďany stoji 1460 jedna cesta. Za 3000 nikdo na nákup nepojede.Do Kudowy Zdroje to bude 350 korun jedna cesta. Autobusem, dva přestupy. Za osobu.
Stejné je to z dojížděním. Za 145 korun cesta nebudete dojiždět z Třebechovic.
Pokud se nedají věci koupit jinde, ani poslat, pak cenový strop neexistuje.
Nemá to, opět, nic společného se svobodu ani kapitalismem.
V roce 1991 vláda ustanovila zákonné rozkradení státního majetku. Špičkoví totalitní funkcionáči, od těch v bývalé vládě až po vězeňské gardy, si „odkoupili“ veškeré nemovité jmění za halíře. Nikdo jiný se k němu nedostal. Bém a kamarádi si kupovali pražské byty po koruně za metr. Ne jeden byt, mnohé byty. Nájemníci a družstevníci nesměli. Když už nebylo co prodat, nastoupily dotace. Kamarádi kamarádům z" elit" přiklepávají mnohamilionové dotace. Žádný jiný stát nemá tak předražené a nefunkční dálnice, stojí třikrát tolik za kilomer co v Německu, nefunkční vodní nádrže a rozpadávající se památky jako Češi.
Korupce mocných je stejná jako byla před 50 lety. A jsou to stejní lidé a jejich dítka. Jenom jiné vlaječky.
Chrání je soukromá hamižnost. Restituce, zkorumpované neuvěřitelně, nesloužily nějaké nápravě. Slouží dodnes ochraně vládnoucí třídy. Ti, kdo si restituovali něco, často to, na co neměli nárok, se toho nikdy nevzdají. Udržují u vlády ty, kdo jim to přiklepli. Tím mají Češi zaručenou amorální a neschopnou vládu navždy. Všichni, kdo si nahrabali volí. Sami sebe a svůj zisk. Zbytek už to vzdal.
Je jistě pravda, že více rodin má automatickou pračku, ba i mikrovlnku. No víte, ono v padesátých letech už také neprali na valše. To je technologický pokrok, ne blahobyt.
A ty statistiky? Když má radní příjem 6 milionů a důchodkyně 160 000 na rok, tak průměr vychází na 3miliony a 80 000 na rok. Důchodkyni to nijak nepomůže.
V roce 1989 byl standart na rodinu 3 pokojový byt, auto a chata. V roce 2019 to byl dvoupokojový byt a auto.
To je pokrok.
