Článek
Když se řekne německé bombardování Británie během druhé světové války, většina lidí si představí především temné měsíce let 1940 a 1941. Období známé jako Blitz tehdy proměnilo Londýn i další britská města v moře trosek a požárů. Luftwaffe útočila na doky, továrny, železnice i obytné čtvrti ve snaze zlomit britskou morálku a připravit půdu pro možné vylodění.
Po zahájení invaze do Sovětského svazu musela Luftwaffe soustředit své síly na východní fronty a iniciativu převzalo britské letectvo. RAF začala stále častěji útočit přímo na německá města a na jaře roku 1942 zasáhla i historický Lübeck. Starobylé hanzovní město s úzkými ulicemi a množstvím dřevěných budov se po britském náletu proměnilo v ohnivé peklo. Útok měl obrovský psychologický dopad, protože nešlo jen o průmyslové centrum, ale také o symbol německé historie a kultury. Hitler na útok reagoval zuřivostí a požadoval okamžitou odvetu proti britským historickým městům. Právě tady začíná příběh takzvaného Baedeker Blitzu.
Bombardování měst
Letecká válka nad Británií se naplno rozhořela v létě roku 1940 po pádu France. Zpočátku se německá Luftwaffe soustředila hlavně na vojenské cíle, letiště RAF, radarové stanice a přístavy. Hitler stále doufal, že Británii donutí ke kapitulaci nebo alespoň připraví podmínky pro invazi přes kanál La Manche. Situace se ale dramaticky změnila po jednom zdánlivě malém incidentu. Na konci srpna 1940 několik německých bombardérů omylem shodilo bomby na Londýn. Britové odpověděli náletem na Berlín, který sice způsobil jen omezené škody, ale Hitlera osobně rozzuřil.
V odvetě nařídil Hitler rozsáhlé útoky proti britským městům a civilním cílům. Začal tak Blitz — bombardovací kampaň trvající od září 1940 do května 1941. Nejtvrději zasáhla Londýn, na který Luftwaffe útočila téměř každou noc po více než dva měsíce. Německé bombardéry ale mířily i na další velká města jako Coventry, Liverpool, Birmingham nebo Plymouth. Útoky probíhaly především v noci, kdy představovaly britské stíhačky menší hrozbu. Sirény, exploze a rozsáhlé požáry se staly každodenní součástí života milionů Britů.
Během Blitzu zahynulo přes 40 tisíc britských civilistů a další desítky tisíc byly zraněny. Bomby zničily nebo poškodily více než milion domů, statisíce lidí přišly o střechu nad hlavou a některá města utrpěla obrovské škody. Symbolem se stalo například Coventry, jehož historické centrum a slavná katedrála byly po masivním náletu v listopadu 1940 téměř srovnány se zemí.
Přesto se Němcům nepodařilo Británii zlomit. Luftwaffe navíc postupně utrpěla těžké ztráty na letadlech i zkušených posádkách a stále více sil začaly pohlcovat přípravy na útok proti Sovětskému svazu. Když v červnu 1941 začala operace Barbarossa, většina pozornosti i prostředků německého letectva se přesunula na východní frontu a velká bombardovací kampaň proti Británii postupně utichla.
Díky přesunu sil přišel čas britské odplaty. Už během Blitzu podnikala RAF nálety na německá města a průmyslové cíle, zpočátku ale šlo spíše o menší útoky s omezeným účinkem. Britské bombardovací letectvo tehdy navíc trpělo špatnou navigací, nízkou přesností i vysokými ztrátami. Postupně však začalo sílit a měnila se i samotná strategie.
Zatímco na začátku války se Britové snažili útočit hlavně na konkrétní vojenské nebo průmyslové cíle, během let 1941 a 1942 stále více přecházeli k rozsáhlým nočním náletům proti celým městům. Cílem už nebylo jen ničit továrny, ale také ochromit německou výrobu, dopravu a morálku civilního obyvatelstva. RAF tak začala Německu postupně vracet stejnou formou války, jakou předtím zažívala Británie.
S přibývajícími letadly i lepší navigací a taktikou začaly přicházet ničivější útoky na německá města a průmyslová centra. Jedním z nejvýznamnějších útoků tohoto období se stal nálet na Lübeck v noci z 28. na 29. března 1942. Britové si město vybrali záměrně. Lübeck měl jen omezenou protivzdušnou obranu a jeho historické centrum bylo plné starých dřevěných budov, které byly extrémně náchylné k požárům. RAF chtěla zároveň otestovat novou taktiku plošného bombardování zápalnými bombami proti hustě zastavěným městům.
Výsledek byl devastující. Bomby a následné požáry zničily nebo těžce poškodily více než 15 tisíc budov a bez domova zůstaly desetitisíce obyvatel. Obrovský zásah dostalo hlavně staré hanzovní jádro města plné úzkých ulic a středověkých domů, které byly kvůli dřevěným konstrukcím extrémně hořlavé. Požáry tehdy zachvátily velkou část centra a poškodily i slavné kostely jako Marienkirche nebo katedrálu v Lübecku. Pro Němce měl útok silný symbolický dopad, protože nešlo pouze o přístavní město, ale o jedno z historických a kulturních center země. Hitler útok vnímal nejen jako vojenský zásah, ale i jako útok proti německé historii a prestiži.
Lübeck po náletech, na fotce historický Marienkirche
Krátce po Lübecku následoval také masivní britský nálet na Rostock. RAF město bombardovala několik nocí po sobě na konci dubna 1942 a rozsáhlé požáry tehdy zničily velkou část centra i loděnic. Rostock patřil mezi důležité přístavy a průmyslová města, zároveň ale utrpělo i historické jádro. Právě série útoků na Lübeck a Rostock definitivně přesvědčila Hitlera, že Britové přešli k otevřenému ničení německých měst, a tlak na odvetné bombardování britských kulturních center ještě zesílil.
Nacistické vedení proto rozhodlo, že Luftwaffe začne stejným způsobem útočit na historická a kulturně významná města v Británii. Nešlo primárně o továrny nebo vojenské cíle, ale o místa s velkou symbolickou hodnotou — starobylá centra, katedrály a slavné památky. Z této snahy oplácet stejnou mincí se zrodila bombardovací kampaň, kterou Britové později začali označovat jako Baedeker Blitz.
Nálety podle turistické příručky
V dubnu 1942 vydal Hitler rozkaz, podle něhož měly být při výběru cílů upřednostňovány útoky s co největším dopadem na civilní obyvatelstvo. Vedle přístavů a průmyslových objektů měla Luftwaffe podnikat i odvetné nálety proti dalším britským městům mimo Londýn. Nešlo už jen o vojenský efekt, ale především o psychologický tlak a snahu zastrašit britské obyvatelstvo.
Ministr propagandy Joseph Goebbels si po jednom z náletů poznamenal, že Hitler chce podobné útoky opakovat tak dlouho, dokud Britové nebudou terorem vyčerpaní. Podle Goebbelsových zápisků Hitler zároveň souhlasil s tím, že terčem mají být kulturní centra, lázeňská města i civilní oblasti, protože právě tam budou mít nálety největší morální dopad. Nacistické vedení tehdy věřilo, že jen brutální tlak proti civilistům může Británii donutit změnit postoj a přestat s bombardováním Německa.
Cíle náletů
Samotný název pro tuto sérii náletů nakonec dala známá německá turistická příručka Baedeker. Označení „Baedeker raids“ či později „Baedeker Blitz“ začali používat Britové i samotní Němci poté, co mluvčí německého ministerstva zahraničí Gustaf Braun von Stumm v dubnu 1942 prohlásil, že Němci budou bombardovat každou budovu v Británii označenou třemi hvězdičkami v Baedekerově průvodci. Šlo o jasný odkaz na historicky a kulturně významná města, která byla v populárních průvodcích doporučována jako nejcennější turistické cíle. Výrok měl obrovský ohlas, protože v podstatě veřejně přiznával, že Luftwaffe útočí právě na kulturní a historické památky. To přitom nacistické vedení oficiálně nechtělo otevřeně připouštět. Joseph Goebbels se snažil britské nálety označovat za teroristické bombardování, zatímco německé útoky prezentoval jako oprávněnou odvetu. Von Stummova neuvážená poznámka ale tuto propagandistickou linii narušila natolik, že podle historiků Goebbels následně dohlédl na to, aby se podobná veřejná přiznání už neopakovala.
První útok Baedeker Blitzu zasáhl Exeter v noci z 23. na 24. dubna 1942. Starobylé město v Devonu bylo vybráno kvůli svému historickému významu a množství starých budov. Úvodní nálet ještě nezpůsobil katastrofální škody, ale už následující noc se Luftwaffe vrátila a situace byla mnohem horší. Bomby a požáry zabily více než osmdesát lidí a část historického centra utrpěla těžké škody.
Exeterská katedrála po německém náletu
Jen o několik dní později přišel útok na Bath. Náletům z 25. až 27. dubna padly za oběť celé části slavného lázeňského města a počet mrtvých a zraněných dosáhl zhruba čtyř stovek. Útoky přišly jen měsíc po zničení německého Lübecku a zároveň probíhaly ve stejné době jako britské bombardování Rostocku. Vzdušná válka se tak stále více měnila v sérii odvetných úderů proti městům na obou stranách.
Na konci dubna následoval útok na Norwich, kde Luftwaffe svrhla přes devadesát tun bomb a zabila 67 lidí. Další noc přišel na řadu York. Přestože zde nebyly materiální škody tak rozsáhlé jako jinde, zahynulo 79 obyvatel. Němci se navíc začátkem května znovu vrátili k Exeteru. Nálet z noci 3. na 4. května způsobil těžké škody v centru města, poškodil slavnou katedrálu a zabil dalších 164 lidí. Zcela zničena byla například středověká kaple svatého Jakuba.Během května pokračovaly útoky i proti dalším městům jako Hull, Poole, Grimsby nebo Canterbury.
Celkově si Baedeker Blitz vyžádal více než 1 600 mrtvých civilistů, téměř 1 800 zraněných a přes 50 tisíc zničených domů. Poškozena nebo zničena byla řada historických budov, například Guildhall v Yorku nebo slavné Assembly Rooms v Bathu. Mnoho ikonických památek ale útoky přečkalo, včetně katedrál v Norwichi a Canterbury či slavného York Minsteru.
St. Sidwell’s Church po náletu
Po útocích z dubna a května 1942 nejtvrdší fáze Baedeker Blitzu postupně odezněla, německé nálety proti britským městům však pokračovaly ještě řadu měsíců. V červnu Luftwaffe znovu bombardovala Ipswich, Poole nebo Canterbury. Terčem se stal také Southampton, který měl vedle civilního i významný přístavní a vojenský význam. V létě následovaly útoky na průmyslová města jako Birmingham, Middlesbrough nebo Hull, ale Němci se stále vraceli i k historickým a civilním cílům typu Norwich či Colchester.
Ve srovnání s jarem 1942 už ale byly tyto nálety výrazně slabší. Zatímco během nejhorší fáze kampaně útočily desítky bombardérů ve více vlnách, pozdější útoky často provádělo jen kolem dvaceti letadel. Luftwaffe totiž postupně narážela na stále silnější britskou protivzdušnou obranu a noční stíhače RAF. Německé ztráty rostly a zkušené posádky rychle mizely.
K jednomu z posledních větších útoků došlo 31. října 1942, kdy německé bombardéry za doprovodu stíhaček zaútočily v malé výšce na Canterbury. Do konce roku 1942 si německé bombardování Británie vyžádalo přes tři tisíce mrtvých a více než čtyři tisíce zraněných civilistů. Blížil se však konec německých útoků. Čím dál častěji se naopak mělo Německo stávat cílem amerických a britských úderů, ty však byly nesrovnatelně horší.
Barbarství, které stejně nic nezměnilo
Přestože nejznámější fáze Baedeker Blitzu skončila už v roce 1942, německé nálety na Británii úplně neustaly. Luftwaffe se ještě během let 1943 a 1944 pokoušela podnikat další nálety, jejich význam ale rychle klesal. Německo už jednoduše nemělo sílu zopakovat Blitz z let 1940 a 1941. Zkušené osádky ubývaly, ztráty bombardérů rostly a stále větší část německého letectva musela bojovat úplně jinde.
Luftwaffe čelila neřešitelnému problému. Musela zároveň podporovat armády na obrovské východní frontě, bránit německá města před stále silnějšími nálety RAF a amerického letectva a zároveň se ještě snažit útočit na Británii. Na to už jednoduše neměla dost lidí, paliva ani letadel. Každý další útok nad Británií navíc znamenal riziko ztráty stále cennějších posádek, které Německo nedokázalo nahradit.
Přesto po sobě Baedeker Blitz zanechal viditelné stopy. Poškozena nebo zničena byla řada historických budov. V Exeteru utrpěla těžké škody slavná katedrála a zanikla středověká kaple svatého Jakuba. V Bathu byly poškozeny známé Assembly Rooms i historické georgiánské domy. V Yorku utrpěl zásahy historický Guildhall a v řadě měst lehly popelem celé bloky starých domů a obchodů. Některé ikonické památky sice přežily, například York Minster nebo katedrály v Canterbury a Norwichi, ale často jen s velkým štěstím.
Zatímco německé bombardování sláblo, Britové a Američané naopak rychle navyšovali sílu svých útoků. Nad Německo začaly létat stovky bombardérů najednou a města jako Hamburg, Kolín nebo později Drážďany zažila ničivější nálety, než jaké kdy Luftwaffe dokázala provést proti Británii. Německá propaganda se sice snažila prezentovat spojenecké bombardování jako důkaz barbarství nepřítele, problém ale byl, že právě nacistické Německo podobný způsob války vedlo už od prvních dnů války. Britové i Američané toho později často využívali i propagandisticky — argumentovali tím, že Němci sami otevřeli dveře totální bombardovací válce proti městům a civilnímu obyvatelstvu.
Kaple v Exeteru ponechaná jako připomínka náletů
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál.
Zdroje:
https://www.iwm.org.uk/history/second-world-war/blitz/what-were-the-baedeker-raids
https://www.bbc.co.uk/history/ww2peopleswar/timeline/factfiles/nonflash/a1132921.shtml
