Magické číslo 2,1 padlo. Celosvětová porodnost je poprvé v historii pod úrovní prosté reprodukce

Číslo 2,1 zná každý, kdo někdy narazil na debatu o porodnosti. Nejméně tolik dětí musí v průměru připadat na jednu ženu, aby se počet obyvatel dlouhodobě udržel. Pokud průměr dlouhodobě klesne pod tuto hranici, začnou budoucí generace početně slábnout. Dlouhá desetiletí šlo hlavně o problém Evropy, Japonska a rostoucího počtu dalších bohatých zemí. Svět jako celek byl bezpečně nad ní, protože vysoká porodnost v Africe, jižní Asii, na Blízkém východě a v dalších chudších částech planety vytvářela dostatečnou protiváhu.

Podle nové práce ekonomů Jesúse Fernándeze-Villaverdeho a Patricka Norricka už ovšem tato éra skončila. Ve studii Terra Incognita: The Economics of a Shrinking World (Neznámá země: Ekonomie zmenšujícího se světa) docházejí k závěru, že lidstvo se v roce 2026 s velkou pravděpodobností dostalo pod globální reprodukční hranici. Pokud mají pravdu, jde podle jejich závěrů o událost, která nemá v lidské historii obdoby.

Známých 2,1 dítěte na ženu je podle autorů studie do jisté míry zjednodušení. Platí totiž pro vyspělé země s nízkou dětskou úmrtností a vysokou pravděpodobností, že ženy přežijí celé reprodukční období, ale pro svět jako celek je toto číslo vyšší.

Fernández-Villaverde už dříve odhadoval skutečnou globální reprodukční hranici přibližně na 2,21 dítěte na ženu. Důvod je ten, že se nerodí přesně stejný počet chlapců a dívek a v části světa je stále vyšší úmrtnost před dosažením reprodukčního věku. Jeho odhad skutečné globální plodnosti pro rok 2024 přitom vycházel přibližně na 2,17 dítěte na ženu. Jinými slovy, hranice už mohla být prolomena dříve, než ukazovaly oficiální projekce. Nová práce s Norrickem tento argument rozvíjí dál a tvrdí, že v roce 2026 už je lidstvo velmi pravděpodobně pod úrovní prosté reprodukce.

Neznamená to však, že světová populace začne v nejbližší době klesat. Demografie má obrovskou setrvačnost a na světě žijí početné generace lidí v reprodukčním věku a současně se prodlužuje délka života. Narozených proto stále dočasně může být více než zemřelých, i když každá další generace bude menší než ta předchozí. Změna se tedy nejprve projeví ve velikosti jednotlivých generací a až později v celkovém počtu obyvatel. Dnešní osmimiliardové lidstvo může ještě desítky let růst, přestože mechanismus, který jeho budoucí počet určuje, se už obrátil.

World Population Prospects 2024 stále počítá s tím, že počet obyvatel Země poroste z 8,2 miliardy v roce 2024 až přibližně na 10,3 miliardy v polovině 80. let. Potom má následovat mírný pokles a na konci století má na planetě žít asi 10,2 miliardy lidí. OSN přitom už tuto prognózu proti starším odhadům výrazně snížila.

Fernández-Villaverde a Norrick čekají vrchol podstatně dříve. Podle jejich scénáře se svět dostane přibližně na devět miliard obyvatel kolem roku 2056 a poté začne klesat – nejprve pomalu, následně rychleji. Rozdíl ve vývoji populace bude podle jejich odhadu představovat 1,3 miliardy lidí a tři desetiletí. Pro člověka narozeného dnes je rozdíl mezi populačním vrcholem v roce 2056 a někdy kolem roku 2085 také rozdílem mezi změnou, kterou pravděpodobně skutečně zažije, a vzdálenou událostí týkající se jeho potomků.

Jedním z důvodů skepse autorů vůči oficiálním prognózám jsou skutečné počty narozených. Ve 37 zemích s dostatečně aktuálními údaji se podle jejich analýzy narodilo přibližně o 1,65 milionu dětí méně, než předpokládaly projekce OSN a rozdíl činil 9,3 procenta. Taková chyba se navíc v může demografii postupně násobí. Dívka, která se nenarodí dnes, nebude za dvacet nebo třicet let potenciální matkou. Menší generace rodičů potom vytvoří ještě menší generaci dětí, i kdyby se počet dětí na jednu ženu už dále nesnižoval.

Ještě důležitější, než prostý počet je místo, kde porodnost klesá. Starší představa byla přibližně ta, že bohaté státy zestárnou a začnou ztrácet obyvatelstvo, ale světový růst ještě dlouho potáhnou země s nižšími příjmy. Afrika, část Asie a další mladé regiony měly být zásobárnou budoucí světové populace.

Nová studie tento předpoklad zpochybňuje. Autoři pracovali s daty pro 236 zemí a území od roku 1950. U 219 z nich nacházejí negativní specifický trend plodnosti a podle jejich modelu se žádný z těchto klesajících trendů zatím přesvědčivě a dlouhodobě nezastavil nebo neobrátil.

Největší překvapení oproti původním prognózám přichází z chudších zemí. Prudké poklesy se objevují v nízko- a středněpříjmových státech a také mezi chudšími a méně vzdělanými ženami, tedy právě ve skupinách, u kterých se předpokládalo, že světový průměr budou držet vysoko. Nízká plodnost tak přestává být specifikem bohatých Evropanů, Japonců nebo Korejců. Stává se globálním jevem a tím zároveň mizí pojistka, na níž byla postavena velká část dosavadních předpovědí světového populačního růstu.

Pro pokles porodnosti existuje mnoho známých vysvětlení. Urbanizace, vzdělávání žen, antikoncepce, drahé bydlení, pozdější zakládání rodiny, rostoucí náklady na výchovu dítěte, dlouhé studium nebo obtížnější kombinace kariéry a rodičovství. Jenže žádné z těchto vysvětlení nedokáže samo dobře vysvětlit, proč porodnost padá prakticky všude, v bohatých i chudších státech, v konzervativních i liberálních společnostech a stále častěji i mezi skupinami, kde se očekával naopak růst nebo stabilní natalita.

Fernández-Villaverde a Norrick proto nabízejí širší hypotézu, problémem může být samotná modernita. Třetí dítě je v moderní společnosti drahé časově i finančně, zatímco život bez dětí nebo pouze s jedním dítětem je společensky i ekonomicky mnohem jednodušší než v minulosti. K prudkému poklesu průměru není potřeba, aby všechny rodiny dramaticky změnily chování, stačí, aby přibylo bezdětných, část párů zůstala u jednoho dítěte a výrazně ubylo rodin se třemi či čtyřmi dětmi.

Historie samozřejmě zná prudké poklesy populace. Války, hladomory a epidemie dokázaly zničit celé oblasti. Černá smrt ve 14. století připravila Evropu o obrovskou část obyvatel. Současnost je však typ události. Fernández-Villaverde a Norrick tvrdí, že globální plodnost pod reprodukční hranicí je něco, co lidstvo dosud nezažilo. Nejde o miliony lidí náhle zabitých při katastrofách, po níž může následovat návrat k vysoké porodnosti, ale o dlouhodobé rozhodování milionů domácností mít méně dětí.

Historické tvrzení je samozřejmě nutné brát s určitou rezervou, protože pro vzdálenější minulost nemáme srovnatelná data a samotná reprodukční hranice se mění podle úmrtnosti. Podstata problému ale zůstává: moderní vyspělé společnosti s plodností hluboko pod dvěma dětmi po mnoho generací nemáme na čem studovat.

Nevíme tedy přesně, co dlouhodobý pokles udělá s městy, důchodovými systémy, trhem bydlení, armádami, školami nebo univerzitami. Nevíme ani, zda se velmi nízká plodnost někdy sama obrátí. Samotný Fernández-Villaverde při představování práce zdůraznil, že současné úrovně plodnosti v zemích jako Jižní Korea, Čína, Thajsko, Kolumbie nebo Chile nemají dobrý historický precedens a naše znalosti příčin i hospodářských důsledků zůstávají mnohem omezenější, než často zaznívá ve veřejných debatách

První reakce na podobná čísla bývá pochopitelná. Méně mladých lidí znamená méně pracovníků a daňových poplatníků, zatímco počet seniorů zpočátku roste. Penzijní a zdravotní systémy se dostávají pod tlak, firmy obtížněji shánějí zaměstnance a některé regiony se mohou rychle vylidňovat.

Jen několik týdnů před nynější debatou ale vyšla studie, která nabízí mnohem optimističtější pohled. Turecký ekonom Daron Acemoglu, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2024, společně s Davidem Autorem, Keelanem Beirnem a Andrewem Scottem zveřejnil práci Baby Busts and Growth Booms: Demographic Change and the Macroeconomy (Propad porodnosti a růstový boom: Demografické změny a makroekonomika).

Jejich výsledky jsou překvapivé. Nižší porodnost byla v historických datech spojena s rychlejším růstem HDP na obyvatele v produktivním věku a v amerických regionech také s rychlejším růstem mezd. Autoři přitom nenašli negativní dopad na agregátní HDP nebo příjmy. Klíčem k růstu byl v historických případech nedostatek pracovníků.

Když je lidské práce dostatek a je levná, firmy mají menší motivaci nahrazovat ji drahými stroji. Když mladých pracovníků začne ubývat a jejich práce zdražuje, výpočet se obrací a mechanizace či automatizace se začne vyplácet.

Acemoglu a jeho kolegové nacházejí právě tuto spojitostí, země a regiony s nižší porodností vykazují více patentů zaměřených na technologie šetřící lidskou práci, rostoucí high-tech aktivitu a vyšší růst celkové produktivity. Podle autorů výsledky nejlépe odpovídají situaci, kdy nedostatek mladších pracovníků nutí ekonomiku hledat způsoby, jak jejich práci nahradit technologiemi. Demografický pokles tedy nemusí technologický rozvoj pouze zpomalovat nebo komplikovat, ale může ho podle nich také urychlit.

To samozřejmě neznamená, že by měla vláda nízkou porodnost vítat. Acemogluova studie vychází z historických změn, zatímco svět, o kterém píší Fernández-Villaverde a Norrick, může přinést pokles rychlejší, hlubší a hlavně globální. Ani pozitivní technologická reakce automaticky nevyřeší důchody, péči o seniory nebo vylidňování některých oblastí.

Ukazuje ale, proč dnes není možné jasně říct, jak bude svět s menším počtem lidí vypadat. Poprvé se totiž mohou potkat dva obrovské trendy. Lidstvo vstupuje do éry, v níž bude stále obtížnější získávat mladou lidskou práci, a současně do éry umělé inteligence, robotiky a automatizace, které dokážou stále větší část této práce nahradit nebo násobit její produktivitu.

Výsledkem může být stagnující a stárnoucí svět, který bude zápasit s rostoucími náklady a nedostatkem lidí. Stejně tak ale může nedostatek pracovníků vytvořit mimořádný tlak na inovace a spustit technologickou vlnu, která umožní menšímu počtu lidí vytvářet mnohem více. Proto autoři svou studii pojmenovali Terra Incognita - zatím nevíme, která z těchto sil převládne.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Zdroje:

Jesús Fernández-Villaverde, Patrick Norrick – Terra Incognita: The Economics of a Shrinking World https://www.sas.upenn.edu/~jesusfv/Demographics.pdf

Jesús Fernández-Villaverde – The Demographic Future of Humanity: Facts and Consequences https://www.sas.upenn.edu/~jesusfv/Slides_London.pdf

United Nations – World Population Prospects 2024 https://www.un.org/development/desa/pd/world-population-prospects-2024

United Nations – World Population Prospects 2024: Summary of Results https://www.un.org/development/desa/pd/sites/www.un.org.development.desa.pd/files/wpp2024_summary_of_results_final_web.pdf

United Nations – UN projects world population to peak within this century https://www.un.org/sustainabledevelopment/blog/2024/07/press-release-wpp2024/

Daron Acemoglu, David Autor, Keelan Beirne, Andrew Scott – Baby Busts and Growth Booms: Demographic Change and the Macroeconomy https://www.nber.org/papers/w35401

MIT – Baby Busts and Growth Booms: Demographic Change and the Macroeconomy https://shapingwork.mit.edu/research/baby-busts-and-growth-booms-demographic-change-and-the-macroeconomy/