Článek
Rusko vede proti Ukrajině opotřebovávací válku, ve které záleží na každém zkušeném veliteli, schopném úředníkovi i člověku schopném organizovat obranu země. Přesto se v posledních letech opakovaně objevují případy, kdy z vysokých funkcí odcházejí lidé s dobrými výsledky, aniž vláda nabídne přesvědčivé vysvětlení.
Některá rozhodnutí lze obhájit potřebou změny nebo politickou odpovědností. Jiná ale vyvolala ostrou kritiku doma i v zahraničí. Opozice, část armády i někteří západní analytici upozorňují, že vedle války s Ruskem probíhá také boj o vliv uvnitř ukrajinských mocenských struktur.
Válka si žádá schopné lidi
Válka klade na vedení státu jiné nároky než běžná politika. V době míru může vláda přežít pomalé rozhodování, spory mezi úřady i výměnu zkušeného člověka za někoho loajálnějšího. Země bojující o vlastní existenci však potřebuje lidi, kteří dokážou rychle jednat, přijímat odpovědnost a přinášet výsledky. Každá chyba se počítá v životech vojáků, ztraceném území i promarněné zahraniční pomoci.
Schopní lidé přitom nebývají vždy pohodlní podřízení, mají vlastní názory, sebevědomí a někdy také popularitu u veřejnosti, která může zastínit jejich politické nadřízené. Úspěšní váleční lídři to většinou dokázali přijmout. Winston Churchill vedl ostré spory s vlastními generály, Američané tolerovali výstřednosti George Pattona, Sovětský svaz potřeboval Georgije Žukova navzdory Stalinově nedůvěře a Izrael po těžkých vojenských otřesech opakovaně povolával schopné velitele bez ohledu na jejich osobní vztahy s politiky. Ve válce by měla mít přednost účinnost před pohodlností.
Na Ukrajině se však během ruské invaze začal objevovat jiný a stále zřetelnější vzorec. Z vysokých funkcí odcházejí lidé, kteří mají za sebou viditelné výsledky, důvěru veřejnosti nebo dobré vztahy se západními partnery. Některé změny mohly mít oprávněné odborné důvody, problémem zůstává, že je vedení země často nedokázalo přesvědčivě vysvětlit. Prázdné místo po oficiálním zdůvodnění pak zaplňují dohady o osobních sporech, soupeření jednotlivých mocenských skupin a snaze odstranit příliš samostatné či populární osobnosti.
Nejznámějším případem se stal generál Valerij Zalužnyj. Ukrajinské ozbrojené síly pod jeho vedením v roce 2022 odrazily ruský útok na Kyjev, provedly úspěšnou protiofenzivu v Charkovské oblasti a donutily Rusy opustit pravý břeh Dněpru včetně Chersonu. Zalužnyj se stal symbolem odporu a jednou z nejdůvěryhodnějších osobností v zemi. Současně se ale stále častěji dostával do sporů s prezidentem Zelenským a jeho okolím. Rozcházeli se v hodnocení situace na frontě, v otázce mobilizace i v názoru na další vedení války.
Když byl Zalužnyj v únoru 2024 odvolán z čela armády, Zelenskyj změnu vysvětloval potřebou nového přístupu a obnovení vedení ozbrojených sil. Výměna velitele po neúspěšné protiofenzivě sama o sobě nebyla nepochopitelná. Pochybnosti však posilovala Zalužného mimořádná popularita a dlouhé týdny zákulisních zpráv, během nichž prezidentská kancelář jeho chystaný konec nejprve popírala. Dodnes proto není jasné, jak velkou roli hrály vojenské neshody a jak velkou obava z generála, který se mohl jednou stát vážným politickým soupeřem prezidenta.
Podobně nejasně skončil také vicepremiér a ministr odpovědný za infrastrukturu a obnovu Oleksandr Kubrakov. Během války se podílel na udržení klíčové dopravy, opravách zničené infrastruktury i vytvoření námořní trasy pro ukrajinský vývoz přes Černé moře navzdory ruské blokádě. Patřil k ukrajinským představitelům dobře známým zahraničním vládám, investorům a institucím, které měly financovat budoucí obnovu země.
V květnu 2024 ho parlament náhle odvolal. Oficiálním důvodem byl záměr rozdělit jeho rozsáhlé ministerstvo na dva samostatné úřady. Kubrakov ale uvedl, že s ním premiér ani vedení vládní strany předem nejednali. Nebyl zároveň obviněn z korupce ani z konkrétního profesního selhání. Jeho odchod proto část ukrajinských a zahraničních pozorovatelů chápala spíše jako výsledek boje o kontrolu nad miliardami určenými na obnovu země.
O měsíc později následoval Mustafa Najem, někdejší novinář, protikorupční aktivista a jedna z tváří protestů na Majdanu. Jako šéf Státní agentury pro obnovu a rozvoj infrastruktury měl na starosti opravy silnic, mostů a vodovodů, ochranu energetických zařízení i výstavbu obranných objektů. Nečekal na své odvolání a rezignoval sám. Veřejně uvedl, že jeho úřad narážel na soustavný odpor, rozpočtové škrty, zdržování plateb a uměle vytvářené administrativní překážky. Posledním impulzem se stalo rozhodnutí nepovolit mu cestu na konferenci o obnově Ukrajiny v Berlíně, aniž dostal jasné vysvětlení.
Atmosféru uvnitř vedení dokreslovaly také opakované spekulace o odvolání šéfa vojenské rozvědky Kyryla Budanova. K jeho odstranění nakonec nedošlo. Naopak se v lednu 2026 stal šéfem prezidentské kanceláře. Dlouhodobé a nikdy přesvědčivě vysvětlené zprávy o jeho možném konci však ukazovaly, jak nejisté bylo postavení i těch představitelů, kteří si během války vybudovali silnou pověst doma i v zahraničí.
V červenci 2026 získala celá debata další, dosud nejčerstvější případ. Po pouhých šesti měsících ve funkci ministra obrany skončil Mychajlo Fedorov. Do vlády vstoupil už v roce 2019 jako ministr digitální transformace a stal se jednou z tváří technologické modernizace Ukrajiny. Po nástupu do čela obrany prosazoval rychlejší zavádění dronů, digitalizaci armády, změny ve vojenských nákupech a větší zapojení soukromých technologických firem. Jeho postup mu získal podporu reformátorů, části vojáků i západních partnerů, zároveň ale narážel na odpor tradičních struktur uvnitř armády a obranného sektoru.
Fedorovův konec přišel uprostřed další rozsáhlé rekonstrukce vlády. Jasné veřejné vysvětlení, proč má úspěšně hodnocený ministr odejít po půl roce, však prezident nenabídl. Objevily se zprávy o jeho sporech s vrchním velitelem Oleksandrem Syrským, odporu proti změnám v systému vojenských zakázek i obavách z Fedorovova rostoucího politického významu. Nic z toho nebylo spolehlivě potvrzeno. Odvolání přesto vyvolalo protesty v Kyjevě, kritiku části poslanců a obavy, že se další rozběhnuté reformy opět zastaví s příchodem nového vedení.
Ani jeden z těchto případů sám o sobě nedokazuje existenci plánované čistky. Zalužnyj byl vojenský velitel po neúspěšné ofenzivě, Kubrakov člen reorganizované vlády, Najem odešel z vlastní vůle a Fedorov se stal součástí širší personální obměny. Společným rysem však zůstává neprůhlednost. Schopní a veřejně respektovaní lidé končí, zatímco konkrétní důvody jejich odchodu zůstávají nejasné nebo jsou sděleny až dodatečně v obecných frázích.
Ukrajina tím nemusí přicházet pouze o jednotlivce. Vysílá také varování ostatním velitelům, úředníkům a reformátorům. Výsledky samy o sobě jim nezaručí podporu vedení a přílišná samostatnost se může změnit v nevýhodu. Země bojující o přežití si přitom jen obtížně může dovolit prostředí, v němž osobní loajalita, zákulisní spojenectví a politická bezpečnost převažují nad schopnostmi.
Instituce pod tlakem
Problém ukrajinského vedení nekončí u odvolávání generálů, ministrů a schopných úředníků. Ještě vážnější pochybnosti vyvolávají chvíle, kdy se politická moc pokouší zasahovat do fungování institucí, které mají kontrolovat ji samotnou. Nejvýraznější střet se týkal Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny, známého pod zkratkou NABU, a Specializované protikorupční prokuratury SAPO.
Obě instituce vznikly po revoluci na Majdanu jako odpověď na dlouhodobé prorůstání politiky, státní správy a velkého byznysu. NABU mělo vyšetřovat korupci mezi nejvyššími státními představiteli, zatímco SAPO dohlíželo na trestní řízení a zastupovalo obžalobu před soudem. Jejich smyslem bylo vytvořit systém, který nebude závislý na běžné prokuratuře ani na momentálních zájmech prezidentské kanceláře. Zachování jejich nezávislosti se zároveň stalo jednou z podmínek dalšího sbližování Ukrajiny s Evropskou unií.
V červenci 2025 však ukrajinský parlament ve zrychleném řízení přijal změny, které obě instituce fakticky podřizovaly generálnímu prokurátorovi. Ten mohl získat přístup k jejich vyšetřováním, předávat případy jiným orgánům, měnit příslušné žalobce a vydávat jim závazné pokyny. Protože generálního prokurátora navrhuje prezident a jeho postavení je tím pádem politické, kritici upozorňovali, že by prezidentské okolí mohlo získat možnost zasahovat do případů týkajících se vysokých úředníků a lidí napojených na vládu.
Znepokojení ještě zesílilo kvůli způsobu, jakým byla změna provedena. Klíčová ustanovení byla vložena do jiného návrhu krátce před hlasováním, bez delší veřejné diskuse. Předcházely jim také zásahy bezpečnostních složek proti pracovníkům NABU, domovní prohlídky a zatčení dvou zaměstnanců kvůli podezření na vazby s Ruskem. Vedení NABU připouštělo, že jednotlivá podezření musejí být vyšetřena, odmítalo však, aby se stala záminkou k omezení nezávislosti celé instituce.
Prezident Volodymyr Zelenskyj změny obhajoval potřebou odstranit z protikorupčních orgánů ruský vliv, urychlit vyšetřování a zajistit, že citlivé informace nebudou unikat nepříteli. Jeho zastánci připomínali, že země je ve válce, bezpečnostní rizika nejsou teoretická a žádný státní úřad nemůže stát mimo kontrolní mechanismy. Poukazovali také na případy, které se táhly celé roky bez pravomocného rozsudku. Podle tohoto výkladu nemělo jít o likvidaci boje proti korupci, ale o jeho zefektivnění a ochranu před ruskou infiltrací.
Problém spočíval v tom, že navrženým řešením nebyla silnější nezávislá kontrola, nýbrž větší moc úřadu spojeného s politickým vedením země. Stát tak žádal veřejnost, aby mu důvěřovala právě v oblasti, kde má být důvěra nahrazena pevnými pravidly a nezávislými institucemi. Kontrola protikorupčních vyšetřovatelů ze strany prezidentské vertikály navíc působila zvlášť problematicky ve chvíli, kdy NABU a SAPO vyšetřovaly vysoké představitele státu a osoby s vazbami na vládní kruhy.
Zákon vyvolal největší protivládní demonstrace od začátku ruské invaze v únoru 2022. Lidé vyšli do ulic Kyjeva, Lvova, Dnipra, Oděsy a dalších měst.
Mimořádně tvrdě reagovala také Evropská unie. Evropská komise připomněla, že nezávislost NABU a SAPO patří k základním požadavkům pro pokračování přístupových jednání. Západní partneři navíc do Ukrajiny posílají vojenskou pomoc, půjčky a miliardy určené na provoz státu a obnovu země. Nemohou proto přehlížet riziko, že vyšetřování korupce bude závislé na lidech, kterých se může týkat. Spor tak během několika dnů poškodil pověst Ukrajiny více než řada ruských propagandistických kampaní. Moskva nemusela nic vymýšlet, stačilo jí ukazovat rozhodnutí přijaté v Kyjevě.
Pod tlakem demonstrací a zahraničních partnerů Zelenskyj ustoupil. Předložil nový návrh, který nezávislost obou institucí obnovoval, a parlament jej 31. července 2025 schválil. Prezident tím zabránil dalšímu prohlubování krize, původní rozhodnutí však nešlo jednoduše vzít zpět. Zůstala otázka, proč byl tak závažný zásah vůbec připraven, kdo jej prosazoval a zda by vedení země změnilo názor také bez protestů a hrozby komplikací na cestě do Evropské unie.
Pozdější korupční kauzy ukázaly, proč byla nezávislost NABU a SAPO tak důležitá. Vyšetřovatelé odkryli rozsáhlá podezření v energetice, obranných zakázkách a při nakládání se státním majetkem. Kauza označovaná jako Midas se týkala údajného systému úplatků v hodnotě přibližně sta milionů dolarů ve státní jaderné společnosti Energoatom. Mezi lidmi spojovanými s vyšetřováním se objevily také osoby z blízkého okolí prezidenta. Jde o obvinění, o nichž musí rozhodnout soudy, nikoli o prokázanou osobní odpovědnost Zelenského. Politicky však případ posílil podezření, že snaha oslabit protikorupční instituce nemusela být vedena jen obavami z ruských agentů.
Dopad se netýká pouze vztahů se zahraničím. Ukrajinští vojáci a civilisté snášejí mobilizaci, raketové útoky, výpadky elektřiny, odloučení rodin i zhoršující se životní podmínky. Od státu proto očekávají alespoň jistotu, že oběti nejsou zneužívány k obohacování dobře napojených lidí a že pro politické elity neplatí jiná pravidla než pro zbytek země. Každý nevysvětlený zásah proti vyšetřovatelům, každá utajená zakázka a každý chráněný člověk z okolí moci tuto důvěru oslabují.
Ukrajina tak nebojuje pouze o území. Bojuje také o podobu státu, který z války vzejde. Protikorupční instituce nejsou překážkou válečného úsilí ani luxusem, který lze odložit na dobu míru. Mají zabránit tomu, aby se z mimořádných pravomocí, obrovských vojenských rozpočtů a omezené veřejné kontroly stal systém, který přežije samotnou válku. Oslabit je znamená poškodit zahraniční pověst země, podkopat morálku vlastních obyvatel a zpochybnit jeden z hlavních rozdílů mezi Ukrajinou a státem, proti němuž se brání.
Moc v prezidentově úzkém kruhu
Válečný stav přirozeně vede k soustředění moci. Rozhodnutí musejí přicházet rychle, část informací podléhá utajení a dlouhé politické vyjednávání může mít na frontě smrtelné následky. Prezident Zelenskyj v prvních měsících invaze prokázal schopnost sjednotit zemi, komunikovat se zahraničím a zabránit rozpadu státního vedení. Bez silného centra by Ukrajina možná nejkritičtější období války nepřežila.
Mimořádné pravomoci však měly být prostředkem k obraně země, nikoli trvalým způsobem jejího řízení. S pokračující válkou se stále větší část rozhodování přesouvala do prezidentské kanceláře, zatímco vláda, parlament a jednotlivá ministerstva často působily pouze jako vykonavatelé rozhodnutí přijatých v úzkém okruhu lidí kolem prezidenta. Kritici upozorňovali, že problémem už není jen silný prezident, ale vznik neformální mocenské struktury, která není přímo odpovědná parlamentu ani voličům.
Jejím symbolem se stal dlouholetý šéf prezidentské kanceláře Andrij Jermak. Nezastával volenou funkci, přesto byl po několik let považován za druhého nejmocnějšího muže Ukrajiny. Podílel se na zahraniční politice, personálních rozhodnutích, jednáních se západními partnery i na každodenním řízení státu. Ministři, poslanci a velitelé tak často nezískávali přístup k prezidentovi přímo, ale přes člověka, jehož pravomoci nebyly jasně vymezeny ústavou ani běžnými pravidly demokratické kontroly.
Takové uspořádání může krátkodobě zrychlit rozhodování, prezident se opírá o několik lidí, kterým důvěřuje, nemusí složitě hledat kompromis a dokáže rychle měnit vedení jednotlivých resortů. Současně však vzniká prostředí, v němž osobní přístup k hlavě státu rozhoduje více než formální odpovědnost. Ministerstva přestávají vytvářet vlastní politiku, premiér ztrácí skutečnou autoritu a parlamentní většina se mění v nástroj, který personální návrhy prezidentské kanceláře převádí do zákonů a hlasování.
Důsledky se ukázaly při opakovaných rekonstrukcích vlády. Ministři byli přesouváni, odvoláváni nebo znovu dosazováni do jiných funkcí, aniž veřejnost dostala srozumitelné vysvětlení, co konkrétně nezvládli a jak má výměna situaci napravit. Kritici červencové rekonstrukce vlády v roce 2026 otevřeně upozorňovali, že výměna jmen mnoho nezmění, pokud prezident nebude ochoten předat členům vlády skutečné pravomoci a odpovědnost.
Nebezpečí podobného systému nespočívá jen v možné korupci nebo protekci, ještě závažnější je postupné potlačování nepříjemných informací. Člověk, který ví, že jeho postavení závisí na přízni několika osob v prezidentské kanceláři, má menší motivaci přinášet špatné zprávy, odporovat nereálným plánům nebo veřejně upozorňovat na chyby. Schopný, ale konfliktní odborník se stává rizikem, méně schopný, avšak spolehlivě poslušný podřízený může působit bezpečněji.
Případ Jermaka ukázal také nebezpečí spojené s přílišnou koncentrací moci v jediném nevoleném úřadu. V listopadu 2025 rezignoval poté, co protikorupční vyšetřovatelé prohledali jeho bydliště v souvislosti s rozsáhlou kauzou. V květnu 2026 byl označen za podezřelého v případu údajného praní peněz, Jermak obvinění odmítl a o jeho vině musí rozhodnout soud. Politický problém však existoval bez ohledu na výsledek řízení, člověk s obrovským vlivem mohl po léta zasahovat do téměř všech oblastí státu, aniž pro jeho postavení existovala odpovídající veřejná kontrola.
Zastánci Zelenského mohou oprávněně namítnout, že válečnou Ukrajinu nelze řídit podle pravidel poklidné evropské země. Prezident nese konečnou politickou odpovědnost, musí mít důvěru ve své spolupracovníky a nemůže tolerovat paralelní mocenská centra uprostřed existenčního konfliktu. Silné civilní vedení je také pojistkou proti tomu, aby si armádní velitelé začali vytvářet vlastní politickou autoritu.
Rozdíl mezi civilní kontrolou a osobní kontrolou je zásadní, civilní kontrola znamená, že armáda podléhá demokraticky odpovědným institucím, zákonům a parlamentnímu dohledu. Osobní kontrola znamená, že rozhoduje důvěra jednoho člověka a jeho okolí. První systém může využívat schopné velitele a současně je držet v ústavních mezích, druhý má sklon odstraňovat každého, kdo získá vlastní autoritu nebo odmítne potvrzovat představy vedení.
Ukrajina přitom může přímo na druhé straně fronty sledovat, kam podobná logika vede. Ruská armáda nevstupovala do války pouze s chybným plánem a podceněním protivníka. Trpěla také prostředím, v němž se informace přizpůsobovaly očekáváním Kremlu, kritika byla chápána jako neloajalita a osobní bezpečnost nebo kariéra velitelů často závisela více na vztazích s vedením než na výsledcích jejich jednotek.
Generál Alexandr Lapin se podílel na počátečním tažení směrem na Kyjev, Černihiv a Sumy. Později velel skupině Střed a čelil tvrdé kritice po ruském ústupu od Lymanu v roce 2022. Přesto se brzy vrátil do vysokých funkcí, stal se náčelníkem hlavního štábu pozemních sil a následně velitelem Leningradského vojenského okruhu a skupiny Sever. Z armády odešel až v roce 2025 po dalších sporných výsledcích.
Podobný osud měl Rustam Muradov. Jednotky pod jeho velením utrpěly na začátku roku 2023 mimořádně těžké ztráty při opakovaných útocích na Vuhledar. Obrněná technika postupovala přes známá minová pole a úzké komunikace, kde se stávala snadným cílem ukrajinského dělostřelectva. Přesto byl Muradov v únoru 2023 povýšen na generálplukovníka. Po fiasku byl sice zbaven velení Východního vojenského okruhu, ale kariéra neskončila. V roce 2024 se znovu objevil ve vysoké funkci prvního zástupce velitele ruských pozemních sil.
Ještě výraznější příklad představuje Suchrab Achmedov. Podle ruských proválečných zdrojů nechal v červnu 2023 velké množství vojáků nastoupit poblíž Kreminné, kde měli téměř dvě hodiny čekat na jeho projev. Shromáždění zasáhla ukrajinská palba. Ruské zdroje hovořily přibližně o stovce mrtvých a podobném počtu raněných, přesná čísla se však nepodařilo nezávisle potvrdit. Achmedov byl přesto později povýšen a v roce 2025 získal titul Hrdina Ruské federace. Odvolání přišlo až po dalších kritizovaných útocích s vysokými ztrátami.
Na opačné straně stáli velitelé, kteří si získali respekt části vojáků, ale současně se stali pro systém nepohodlnými. Sergej Surovikin převzal velení ruských sil na podzim 2022 v době, kdy se fronta po ukrajinských úspěších rozpadala. Nařídil stažení z obtížně zásobovaného pravého břehu Dněpru u Chersonu, které bylo pro Kreml politicky ponižující, ale umožnilo zachránit velkou část ruských jednotek. Pod jeho vedením přešla ruská armáda k systematičtější obraně. Po vzpouře Wagnerovy skupiny však Surovikin zmizel z veřejnosti a přišel o velení vzdušně-kosmických sil kvůli podezření, že mohl mít k povstalcům příliš blízko.
Generál Ivan Popov velel 58. armádě na klíčovém úseku v Záporožské oblasti během ukrajinské protiofenzivy v roce 2023. Ve vojsku měl pověst velitele, který mluvil otevřeně o nedostatku prostředků, vysokých ztrátách a potřebě vystřídat vyčerpané jednotky. Když problémy oznámil nejvyššímu velení, byl během jediného dne odvolán. Později skončil ve vazbě kvůli obvinění ze zpronevěry materiálu určeného na opevnění. Popov obvinění odmítal a část ruských proválečných komentátorů jeho stíhání považovala za trest za kritiku nadřízených.
Neznamená to, že Surovikin nebo Popov byli bezchybní velitelé ani že obvinění proti Popovovi musejí být vykonstruovaná. Oba sloužili agresivní válce a nesli odpovědnost za jednání ruských ozbrojených sil, jejich případy však ukazují způsob uvažování režimu: otevřená kritika a samostatná autorita mohou být nebezpečnější než vojenské neúspěchy. Velitel, který ztratí tisíce mužů, může dostat další funkci, velitel, který otevřeně pojmenuje chyby svých nadřízených, musí zmizet.
Tento systém patřil k důležitým důvodům ukrajinských úspěchů v prvních letech války. Ruské velení opakovalo stejné chyby, nechávalo jednotky útočit bez dostatečné podpory a trestalo lidi, kteří se pokoušeli problémy popsat. Kývači posílali nahoru optimistická hlášení, protože pravdivá informace mohla zničit jejich kariéru, Kreml tak často rozhodoval podle obrazu bojiště, který si sám přál vidět.
Ukrajina zůstává od Ruska zásadně odlišná, existuje v ní občanská společnost, nezávislá média, protesty, politická opozice i instituce schopné vyšetřovat lidi z nejvyšších pater moci. Reakce veřejnosti na oslabení protikorupčních orgánů nebo odvolání populárních představitelů ukázala, že prezidentská kancelář nemůže postupovat bez omezení. Tento rozdíl není malý a nelze jej přehlížet.
Současně ale nestačí tvrdit, že Ukrajina není Ruskem. Nemusí převzít celý ruský autoritářský systém, aby začala přejímat jeho nejnebezpečnější návyk, přesvědčení, že nepohodlný schopný člověk představuje větší hrozbu než poslušný člověk bez výsledků. Země bojující o přežití potřebuje jednotu. Ještě více však potřebuje velitele, ministry a úředníky, kteří dokážou říci prezidentovi nebo komukoliv jinému, že se mýlí.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.
Zdroje:
Ukraine’s popular ‚Iron General‘ replaced as war grinds on
https://www.reuters.com/world/europe/ukraines-popular-iron-general-replaced-war-grinds-2024-02-08/
Ukraine wartime reconstruction chief quits over ‘systemic obstacles’
https://www.reuters.com/world/europe/ukraine-wartime-reconstruction-chief-quits-over-systemic-obstacles-2024-06-10/
Ukraine sacks two senior ministers at heart of wartime economy
https://www.reuters.com/world/europe/ukraine-deputy-pm-charge-reconstruction-ousted-amid-ministry-reform-2024-05-09/
Protests over ousted Ukraine defence chief cloud government vote
https://www.reuters.com/world/europe/ukraines-parliament-elect-new-government-amid-outcry-over-defence-chief-2026-07-16/
Who is Ukraine’s Mykhailo Fedorov, the dismissed defence minister?
https://www.reuters.com/business/aerospace-defense/who-is-ukraines-mykhailo-fedorov-dismissed-defence-minister-2026-07-16/
Ukraine military intelligence chief Budanov accepts Zelenskiy offer to be presidential chief of staff
https://www.reuters.com/world/europe/ukraine-military-intelligence-chief-budanov-accepts-zelenskiy-offer-be-2026-01-02/
Ukraine curbs autonomy of anti-corruption agencies
https://www.reuters.com/en/ukraine-curbs-autonomy-anti-corruption-agencies-2025-07-22/
Zelenskiy introduces bill to ‚uphold independence‘ of Ukraine’s anti-graft bodies
https://www.reuters.com/world/europe/zelenskiy-introduces-bill-uphold-independence-ukraines-anti-graft-bodies-2025-07-24/
Ukrainian ex-minister accused of money laundering in $100 million kickback case
https://www.reuters.com/world/europe/ukraine-ex-energy-minister-is-suspect-kickback-case-anti-corruption-2026-02-16/
Zelenskiy’s ‚man for all seasons‘ resigns amid Ukraine corruption probe
https://www.reuters.com/world/europe/zelenskiys-man-all-seasons-ensnared-corruption-probe-2025-11-28/
Top Russian General Dismissed After Vuhledar Defeat
https://www.themoscowtimes.com/2023/04/03/top-russian-general-dismissed-after-vuhledar-defeat-a80690
Top Russian General Dismissed for Heavy Ukraine Losses Appointed to Senior Army Post
https://www.themoscowtimes.com/2024/11/29/top-russian-general-dismissed-for-heavy-ukraine-losses-appointed-to-senior-army-post-regional-official-a87166
Russian Offensive Campaign Assessment, June 14, 2023
https://www.criticalthreats.org/analysis/russian-offensive-campaign-assessment-june-14-2023
Sergei Surovikin: Who is Russia’s ‚General Armageddon‘ missing since mutiny?
https://www.reuters.com/world/europe/who-is-russias-general-armageddon-surovikin-missing-since-mutiny-2023-08-23/
Russian court keeps General Popov in custody
https://www.reuters.com/world/europe/russian-court-keeps-general-popov-custody-tass-reports-2024-05-27/
Russian court jails former general who criticised top brass for five years on fraud charges
https://www.reuters.com/world/europe/russian-court-jails-former-general-who-criticised-top-brass-5-years-fraud-2025-04-24/
