Článek
V posledních dnech se v médiích řeší problémy ruské ponorky Novorossijsk, která se údajně musela vynořit kvůli poruše a úniku paliva. V říjnu 1981 se odehrával jiný případ, kdy musela sovětská ponorka požádat o pomoc. Vše se odehrávalo během studené války, a navíc ve švédských pobřežních vodách. Příběh známý v západních médiích jako „whiskey s ledem“.
Záhadná ponorka na pobřeží
Bylo ráno 28. října 1981, když se dva švédští rybáři vraceli se svým úlovkem do přístavu Karlskrona na jihu země. Cestou přes skalnaté souostroví si všimli podivné ropné skvrny, která se rozlévala po hladině Baltského moře. V okolí nebyla žádná loď ani stopa po havárii – původ skvrny zůstal záhadou.
Jednomu z rybářů, Bertilu Sturkmenovi, to nedalo spát. Po vyložení úlovku se vrátil na místo a kolem desáté hodiny dopoledne uviděl něco, co mu vyrazilo dech: ze skal ostrova Torumskär se vykláněla šedá, šestasedmdesát metrů dlouhá ponorka, zaklíněná na pravoboku. Na velitelské věži stál sovětský důstojník, který si rybáře měřil dalekohledem – a v ruce držel samopal.
Sturkmen okamžitě obrátil člun a spěchal zpět do Karlskrony, kde vyhlásil poplach. Nebylo divu – město bylo domovem dvou ze tří flotil švédské pobřežní obrany a jeho přístav chránily mělké vody a pás skalnatých ostrůvků. Zdálo se nemožné, aby se sem cizí plavidlo vůbec dostalo – a přesto tu sovětská ponorka uvázla jen několik kilometrů od srdce švédské obrany.
Mapa s vyznačením Karlskrony a ostrova Christiansø, kde se měla ponorka dle Sovětů nacházet
Krátce poté dorazil na místo hlídkový člun Smyge. Velitel Karl Andersson se dokázal domluvit s posádkou německy. Sověti tvrdili, že loď zabloudila kvůli poruše navigačního systému. Brzy vyšlo najevo, že jde o ponorku S-363 třídy Projekt 613, v kódu NATO Whiskey. Z tohoto označení se zrodila i přezdívka celé události – „Whiskey na skalách“, nebo také s nadsázkou „Whiskey s ledem“.
Ponorky třídy Whiskey, konstruované už ve 40. letech, byly určeny k operacím na kratší vzdálenosti a Sověti jich postavili více než dvě stě. Vycházely z německého plavidla z Druhé světové války typu XXI a konkrétně S-363 měla posádku šestapadesáti mužů. Problém byl v tom, že ostrov Torumskär ležel hluboko uvnitř švédských teritoriálních vod, kam se podle mezinárodního práva nesmělo vplouvat blíže než 12 námořních mil. Sovětské ponorky sice Švédové v minulých desetiletích několikrát odhalili, nikdy se však nedostaly tak daleko.
Německá ponorka model XXI - předchůdce sovětské „Whiskey“
Na první pohled to mohla být nehoda. Kapitán – uváděný v různých zdrojích jako Anatolij Gustjin či Pjotr Guščin – tvrdil, že selhaly všechny čtyři navigační systémy najednou a loď se odchýlila od polského pobřeží. Jiná verze mluvila o poškození antény rybářskou sítí, další o testování nové, nespolehlivé inerciální navigace. Jenže okolnosti naznačovaly i jinou možnost. Den předtím totiž švédská ponorka Neptun testovala nový typ torpéda, který mohl být pro Sověty velmi zajímavý. A k tomu, aby se S-363 dostala tak hluboko do zátoky, musela provést sérií přesných manévrů – uvízla dokonce v jednom z mála průplavů, kudy mohly větší lodě z Karlskrony vyplouvat.
Zpráva o incidentu se rychle rozšířila. K místu se sjížděli novináři i zvědaví rybáři. Švédská vláda požadovala výslech kapitána, Moskva to odmítala a tvrdila, že loď hledala pomoc – i když žádný nouzový signál nikdy nevyslala. Navíc jak bylo a stále je pro Kreml obvyklé, snažili se Sověti za každou cenu zachovat tvář. Bohužel pro ně zpočátku ani nevěděli, kde přesně se jejich ztracená ponorka nachází a po určitý čas trvali na tom, že loď se nachází u dánského ostrova Christiansø, jako by snad fakt, že se ponorka nachází na pobřeží členské země NATO měl situaci, jakkoliv zlepšit.
Napětí se vyhrotilo, když švédské radary zachytily sovětskou flotilu pod velením admirála Kalinina. Dvanáct lodí, včetně raketového torpédoborce Obrazcovij, staršího dělového torpédoborce, fregaty, dvou raketových člunů a remorkéru, mířilo ke Karlskroně. Švédové okamžitě reagovali: ledoborec Thule zablokoval přístup k ponorce, pobřežní děla zamířila na cíl a aktivovala své radary. Vypukla krize, při níž stála proti sobě dvě ozbrojená loďstva. Nakonec se sovětská flotila zastavila, ale remorkér pokračoval dál, dokud mu cestu nezkřížily švédské torpédové čluny. Stačilo málo a mohla vypuknout válka.
Švédové mezitím vyslali speciální loď, která měřila gama záření. Analýzy odhalily stopy uranu-238, což naznačovalo přítomnost jaderných torpéd. Sověti skutečně už v 50. letech testovali podobné zbraně, schopné potopit celé svazy lodí nebo zničit námořní základny. O mnoho let později politický důstojník Vasilij Besedin prohlásil, že posádka měla rozkaz ponorku vyhodit do povětří i s jadernou výzbrojí, pokud by se ji Švédové pokusili obsadit. Účinek by se rovnal výbuchu bomby svržené na Hirošimu. Jiní svědci, včetně velitele Anderssona, to však zpochybňovali a tvrdili, že loď by byla spíše znehodnocena technickou sabotážní destrukcí.
Vyjednávání a uzavření situace
Vyjednávání trvalo několik dní. 2. listopadu se kapitán Guščin i politruk Besedin dostavili k šestihodinovému výslechu na palubu švédského torpédového člunu Västervik. Kapitán dál trval na verzi o navigační chybě, ale Švédové mu nevěřili – jeden z nich ironicky poznamenal, že taková chyba by si zasloužila zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Situace se vyhrotila ještě jednou, když bouře vyřadila švédské radary a po jejím odeznění se objevily na obrazovkách dvě neznámé lodě. Premiér Thorbjörn Fälldin vydal rozkaz držet hranice. Do akce šly stíhací letouny a pobřežní dělostřelectvo se chystalo k ostré palbě. Do vzduchu šly letouny vybavené protilodními střelami, švédská armáda přešla do naprostého rádiového klidu. Na dvacet minut byla švédská armáda doslova s prstem na spoušti a připravena na válku – než se ukázalo, že jde o dvě německé obchodní lodě.
Po deseti dnech napětí a jednání došlo k dohodě a Švédové ponorku vyprostili. Remorkéry ji odtáhly na volné moře a předaly sovětské flotile. 7. listopadu 1981 se S-363 vrátila do domovského přístavu v Libavě (Liepāja).
Tento incident odstartoval desetiletí intenzivních ponorkových honů švédského námořnictva. Přestože bylo proti mnoha desítkám cílů nasazeno velké množství torpéd, hlubinných pum a min, žádná sovětská ponorka zřejmě nebyla zničena.
Bohužel ani v následujících letech nepřestali Sověti s narušováním švédského území. Příkladem byla situace v roce 1985, která skončila ztrátou ruské stíhačky a smrtí pilota po srážce se švédským letounem.
Zdroje:
https://www.euractiv.com/opinion/the-brief-whiskey-on-the-rocks/
https://apps.dtic.mil/sti/tr/pdf/ADA117960.pdf
https://www.stoplusjednicka.cz/whiskey-s-ledem-sovetsko-svedsky-incident-ponorky-s-363-1
https://www.stoplusjednicka.cz/whiskey-s-ledem-sovetsko-svedsky-incident-ponorky-s-363-2
https://www.denik.cz/ze_sveta/sovetska-ponorka-s-363-karlskrona-svedsko.html
