Hlavní obsah
Příběhy

Na srazu po 20 letech jsme celý večer mluvili o třídním. Pozvat ho ale nenapadlo nikoho z nás

Foto: gemini.com

Sraz po dvaceti letech od maturity jsem chystala od jara. Obepsala jsem spolužáky, zamluvila restauraci na náměstí a myslela si, že jsem na nikoho nezapomněla. Až u stolu se někdo zeptal, proč s námi nesedí pan Hrubý.

Článek

Nikdy jsem nebyla ta, kdo něco organizuje. Na střední jsem sedávala v předposlední lavici u okna a do ničeho se nehrnula. O to víc mě překvapilo, že jsem letos v dubnu sama založila skupinu „4.B – 20 let“ a začala dohledávat bývalé spolužáky. Ze třiceti jsem jich přes sociální sítě našla dvacet šest. Jednoho člověka jsem ale vůbec nehledala.

Pozvali jsme všechny, jen jeho ne

Sešli jsme se poslední zářijovou sobotu, devatenáct lidí. Kolovaly telefony s fotkami dětí, někdo přinesl vybledlé tablo. Ondra (39) ukazoval snímek z lyžáku ve třeťáku. Uprostřed stál náš třídní pan Hrubý (74) v červené bundě a držel Ivetě rozbitou hůlku.

„Přijde ještě?“ zeptal se Ondra a podíval se na dveře.

Petra (39) se otočila ke mně. „Barčo, tys ho pozvala, ne?“

Nepozvala. U stolu se rozhostilo ticho a pak se ukázalo, že každý počítal s někým jiným. Iveta myslela, že na něj má kontakt Petra. Petra zase čekala, že ho pozvu já, když jsem to celé svolávala. Adresu neměl nikdo. Facebook pan Hrubý nikdy neměl a jeho školní e-mail přestal fungovat, když odešel do důchodu. Celý zbytek večera jsme přitom mluvili hlavně o něm. Jak nám psal doporučení na vysokou, jak nás učil dějepis s nohou na židli a jak nikdy nikoho nezesměšnil před tabulí. Všichni jsme ho měli rádi. Jen nikoho z nás nenapadlo mu to říct.

Dopis jsem psala třikrát

V pondělí ráno jsem zavolala do školy. Paní v sekretariátu mi jeho adresu dát nemohla, nabídla ale, že mu dopis přepošle. Večer jsem si sedla ke kuchyňskému stolu a poprvé po letech psala propiskou na papír. První verze byla moc dlouhá, druhá zněla jako omluvenka. Ve třetí jsem napsala jen to, že jsme se sešli, že jsme na něj celý večer vzpomínali, že nás mrzí, že u stolu chyběl, a připsala jsem své telefonní číslo.

Deset dní se nic nedělo. Pak mi jednou večer zavolalo neznámé číslo. Byla to Jana, jeho dcera. „Táta ten dopis nosí v kapse u košile,“ řekla. „Loni pořád počítal, kolik let uplyne od vaší maturity, a ptal se mě, jestli se někdo ozve. Pak se přestal ptát.“ Dodala, že už špatně chodí do schodů, ale kdybychom se chtěli zastavit u nich, bude rád.

Vyprávěl nám o třídě, kterou jsme neznali

O tři týdny později nás přijelo dvanáct. Koupili jsme dort v cukrárně naproti škole, kam jsme kdysi utíkali o velké přestávce. Pan Hrubý seděl v obýváku v saku a na stole měl připravenou krabici od bot. Byly v ní maturitní fotografie všech jeho tříd, každá podepsaná na zadní straně. Fotku naší třídy vytáhl jako první.

Pak nám vyprávěl věci, o kterých jsme neměli tušení. Že ve třeťáku, kdy měl doma těžké období, chtěl ze školy odejít. A že si to rozmyslel v den, kdy jsme mu falešně zazpívali na chodbě k narozeninám.

Radek (40) se celou dobu díval do talířku. Ve čtvrťáku ho chtěli kvůli absencím vyloučit. Když pan Hrubý začal vyprávět o poradě, kde se za něj zaručil, Radek zvedl hlavu.

„Vy jste mě tam podržel a já vám za dvacet let nenapsal ani pohled,“ řekl potichu.

„Vždyť jste tady,“ odpověděl pan Hrubý a přisunul mu další kus dortu.

Zůstali jsme až do tmy. Než jsme odešli, Petra mu slíbila, že ho na příští sraz odveze autem, a Ondra slíbil, že vybereme restauraci bez schodů. Jana mi o týden později poslala fotku. Na lednici u nich visí naše podepsaná pozvánka na příští červen, připevněná magnetkou.

Nikdo z nás na pana Hrubého nezapomněl. Každý jen spoléhal, že si na něj vzpomene někdo jiný. On se zatím celý rok vyptával dcery, jestli se někdo ozve, až se ptát přestal. Přitom stačilo jediné zavolání do sekretariátu. Udělat to mohl kdokoli z nás devatenácti, a já první.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz