Článek
Úvod
Démosthenés varoval Athéňany: „Filip postupuje, zatímco vy debatujete.“ Já varuji před hydrou MMR: „Lidé umírají, zatímco úředníci obstruují.“
Jeho třetí filipika mířila na Filipovu lstivost. Moje míří na úřednickou sabotáž, která stojí lidské životy. Čtyři roky. Dva ministři. Nula řešení. Kolik mrtvých ještě potřebujeme?
Od slibů k sabotáži
Myšlenka profesní samosprávy horských povolání není nová. Už v roce 2018 se dostala do programového prohlášení vlády pod bodem „Bezpečný pohyb na horách“. V roce 2019 byl návrh projednán na MMR, odborně připraven a v lednu 2020 vzniklo paragrafované znění. Pak přišel COVID-19 a návrh byl vyškrtnut z legislativního plánu prací.
Po volbách nastoupilo nové vedení MMR. Odborný návrh však nezačalo podporovat – naopak. Úředníci zvolili taktiku postupného bojkotu. Na každém jednání předložili nový pseudoargument, nikdy nepředložili všechny připomínky najednou, aby je bylo možné vypořádat. Takto čtyři roky blokovali postup. A co je nejhorší: problém bagatelizovali. Tvrdili, že „pár mrtvých neznamená vadu systému“, že „systém funguje“ a že legislativní zásah by byl jen další regulací. Jenže to je lež – ve skutečnosti by šlo o deregulaci a posílení občanské společnosti. Stát, který přiznává, že neumí nastavit standardy ani kontrolovat jejich dodržování, má přenechat správu odborníkům. Takto fungují profesní samosprávy po celé Evropě.
Co vlastně návrh přinášel
Navržená profesní samospráva nebyla žádným experimentem. Šlo o systém odpovídající osvědčeným evropským standardům. Dvě nové komory – Komora horských průvodců a Komora horských vůdců – měly vést jednotnou evidenci členů, zajišťovat kvalitní odbornou přípravu a zkoušky, vydávat osvědčení, dohlížet na výkon povolání a vést disciplinární řízení. Počítalo se také s povinným pojištěním odpovědnosti, pravidelným doškolováníma možností odebrat oprávnění těm, kdo poruší profesní pravidla. Současná vázaná živnost „průvodcovská činnost horská“ by byla zrušena, protože neobsahuje reálné garance kvalifikace. Návrh tak konečně přibližoval Česko k mezinárodně uznávaným standardům, kde vzdělávání a zkoušky trvají stovky až tisíce hodin, nikoli pouhých 150 hodin jako dnes.
Varování odborníků a role ministrů
Na problém dlouhodobě upozorňovala Unie horských profesí (UHP). Odeslala otevřené dopisy vládě i premiérovi (2022 a 2023), ve kterých varovala před hazardem s lidskými životy, apelovala na okamžitou nápravu a nabídla spolupráci na řešení. Ptala se jasně: „Na co čekáte? Na další oběti?“ – a žádala stát, aby přenesl správu na odborníky.
První ministr zodpovědný za MMR, nominovaný Piráty, se k problému postavil alibisticky. Dokonce odmítl osobní jednání s horskými průvodci a vůdci a fakticky se k nim otočil zády. Tak demonstroval svůj postoj: nezájem a snahu problém odsunout do ztracena.
Jeho nástupce byl přístupnější a vstřícnější. Na příslušných výborech alespoň poskytl neutrální stanovisko, což bylo určité posunutí směrem k věcné debatě. I když byly všechny připomínky postupně vypořádány a návrh se průběžně upravoval podle doporučení jednotlivých resortů, úřední aparát MMR vždy přišel s novým důvodem k odmítnutí. Nikdy nepředložil všechny námitky najednou, místo toho stále generoval nové „problémy“, aby proces brzdil.
Autoři návrhu zpracovali test proporcionality podle směrnice EU 2018/958, dokládající nezbytnost úpravy. Test MMR byl naopak účelový, metodicky vadný a plný faktických chyb – typický příklad úřednické obstrukce.
Skandální střet zájmů
Skandální kapitolou je působení bývalé odpovědné úřednice MMR, která nejprve aktivně a systematicky blokovala náš návrh, a poté jako poslankyně pokračovala v téže obstrukci. Úřednické zájmy se převlékly za politické. Místo nezávislého rozhodování prosazovala tutéž blokační linii – tentokrát z poslaneckých lavic. To vyvolává vážné otázky o nezávislosti zákonodárného procesu a oddělení výkonné a zákonodárné moci. To je precedens hodný prošetření státním tajemníkem.
Zneužívala při tom zdání odbornosti. Vystupovala před ostatními poslanci jako „odbornice na cestovní ruch“, přestože její erudice v oblasti horského cestovního ruchu i problematiky profesních samospráv byla minimální až nulová. Opakovaně to dokazovala nepřesnými argumenty a dezinterpretacemi. Přesto její vystupování působilo na kolegy poslance dojmem autority a negativně ovlivňovalo jejich rozhodování.
Králíci z klobouku místo řešení
Na každém jednání ministerstva pro místní rozvoj (MMR) vytáhli úředníci nového „králíka z klobouku“. Nový problém, nová výmluva, nová překážka. Kdyby dali tolik energie do řešení problému, mohli jsme mít už dávno fungující a bezpečný systém horských profesí.
Úředníci MMR v průběhu čtyř let opakovaně přicházeli s novými a často rozpornými námitkami. Jednou tvrdili, že komory jsou zbytečné, protože existuje systém profesních kvalifikací – ačkoli sami přiznávají, že tento systém je rozvolněný, nekontroluje kvalitu praxe ani odborný výcvik a umožňuje autorizaci prakticky komukoli, kdo splní formální požadavky. Jindy argumentovali, že komory nezajistí postihování nelegální činnosti, přestože dnes neexistuje žádný účinný kontrolní mechanismus a veškeré sankce zůstávají jen teoretické.
Chaos, který stojí životy
Dnes se může za horského průvodce nebo horského vůdcevydávat prakticky kdokoli. Žádná jednotná evidence, žádné povinné pojištění, žádná průběžná kontrola kvalifikace. Ve Švýcarsku, Rakousku, Itálii nebo i na Slovensku je to nepředstavitelné – tam profesní samosprávy fungují desítky let. U nás mezitím umírají lidé kvůli nekompetenci a neexistenci systému.
Současný stav nahrává také vzdělávacímu byznysu, který je orientovaný na zisk a množství vydaných certifikátů, nikoli na kvalitu a skutečnou odbornost. Rychlokurzy produkují osoby s minimální kvalifikací, které pak odvádějí klienty do hor, aniž by respektovaly mezinárodní standardy profese horského vůdce či průvodce. Systém fakticky generuje „průvodce smrti“ – stejně jako MŠMT svými 150 hodinami vytváří instruktory, kteří nepoznají lavinový vyhledávač od pomponů. A vedle nich operují i zcela nekvalifikovaní „průvodci“ a „vůdci“, jejichž činnost stát vůbec nemonitoruje. MMR na tomto poli zcela selhává.
Konkrétní tragédie ukazují selhání státu
Současný chaos už stál lidské životy: Mont Blanc (2017, 2019), lavina v Rakousku (2016). Poslední tragédie? Dvě mladé české dívky zahynuly v rakouských Alpách (2023, 2024) – vedl je tentýž nekvalifikovaný „průvodce“, recidivista vyloučený z profesní organizace. První tragédie ho nezastavila. Protože neexistuje autorita, která by mu to zakázala. Bude nutné nezbytnou úpravu stavět až na pomnících obětí?
Pozměňovací návrh – šance, která padla
Po letech obstrukcí jsme se rozhodli jít jinou cestou: náš návrh profesní samosprávy jsme přilepili jako pozměňovací návrh k vládní novele tzv. e-turisty. Jako první projevil odvahu jej načíst poslanec Josef Flek. K jeho iniciativě se přidali poslanci napříč politickým spektrem – bylo zřejmé, že jde o téma přesahující stranické zájmy. Ochrana života a zdraví na horách je apolitická.
Náš návrh prošel příslušným věcným výborem (VVSRR) i garančním výborem se stanovisky doporučujícími jeho schválení. Druhé i třetí čtení však začala opakovaně odsouvat ODS, která si k předloze prosazovala vlastní změny a zároveň blokovala její schválení. Z jejich obstrukcí je jasně vidět, koho určitě nevolit. Třetí čtení bylo nakonec zařazeno na program červnové schůze (pátek), jenže ve středu předtím vypukla kauza Bitcoin spojená s ODS a celý program se zhroutil. V září se už sněmovna věnovala jen vratkám ze Senátu a finiši volebních kampaní. Vláda bod na program nezařadila a téma spadlo pod stůl.
Hydra selhala
Bylo vše připraveno: odborně, legislativně i politicky. Přesto stát selhal. MMR čtyři roky blokovalo řešení, vláda nedokázala dotáhnout zákon do třetího čtení, a ODS hrála vlastní mocenské hry. Výsledek? Chaos, riziko a tragédie na horách pokračují.
Jak dlouho ještě budou lidské životy rukojmím politických her? Kdo ponese odpovědnost za další zbytečné tragédie? Stát měl šanci předat gesci odborníkům – a selhal.
Co ve skutečnosti chceme – méně státu, více odbornosti
MMR straší „další regulací“. Ve skutečnosti jde o opak – o deregulaci. Profesní samospráva znamená, že spravovaní se spravují sami. Stát, který sám přiznává, že nedokáže nastavit odborné standardy ani jejich kontrolu, má dát kompetence těm, kdo jim rozumějí.
Takto funguje Švýcarsko už od roku 1898, Rakousko desítky let, Itálie či Slovensko podobně. Výsledek: jasná pravidla, kontrola kvality, bezpečnost pro občany. U nás? Čtyři roky destruktivního alibismu a prostor pro byznys s nekvalifikovanými „rychlokurzy“.
Selhání, které volá po odpovědnosti
Postup MMR byl zcela nestandardní – v žádném jiném legislativním procesu jsme nebyli svědky takových obstrukcí. Místo odborné debaty využívali úředníci administrativu jako zbraň proti potřebné legislativě. Takové chování nemá v české praxi obdoby. Je důvodem k podnětu státnímu tajemníkovi.
Závěr: Volte změnu, volte bezpečné hory
Marcus Tullius Cicero: „Salus populi suprema lex esto“ – Bezpečnost lidu budiž nejvyšším zákonem. MMR toto ignoruje. Přísaha ne.
Přísaha prosadí profesní samosprávu rizikových horských povolání. Zajistí bezpečné hory. Zastaví byrokracii, která zabíjí.
„Nejlepší vláda je ta, která vládne nejméně.“ – Thomas Jefferson. „Méně státu, více občanské společnosti.“ – Petr Pithart.
Jsem sportovec. Hraju fair play. A totéž očekávám i od státu. Volte Přísahu. Volte bezpečné hory. Volte konec obstrukcí.
První filipika mířila na MŠMT. Druhá na MSp. Třetí na MMR. Hydra má mnoho hlav. Usekněme je 4. října.
Ladislav Jack Janků Lídr Přísahy v Královéhradeckém kraji. Sportovní právník a soudní znalec pro bezpečnost sportu.
#Přísaha #Volby2025 #JackVAkci #BezpečnéHory #ObčanskáSpolečnost
