Článek
Když jsem poprvé viděla film „Ďábel nosí Pradu“, který šel do kin v roce 2006, byla jsem zcela fascinovaná představitelkou šéfredaktorky módního časopisu, kterou excelentně ztvárnila Meryl Streepová. Již tehdy se spekulovalo o tom, zda je tento film natočen podle skutečnosti a zda nemá představovat šéfovou známého amerického módního časopisu Vogue, Annu Wintourovou.
I kdyby to nebyla pravda, nedalo se popřít, že film byl inspirován prostředím, kterému Anna Wintourová vládla.
Na velkých módních akcích byla nepřehlédnutelná. Seděla vždy v první řadě ve velkých tmavých brýlích a s typickým účesem ve stylu bubikopf.
Kariéru v módním průmyslu Wintourové pomohl nastartovat její otec, který byl redaktorem londýnských novin „Evening Standard“. Ve 20 letech se stala pomocnou módní asistentkou v časopisu „Harpers & Queen.
Později, když se přestěhovala do New Yorku, jí byla v roce 1988 nabídnuta pozice šéfredaktorky časopisu Vogue.
Její první starostí bylo udržet si inzerenty, neboť právě přišel na trh nový módní časopis „Elle“.
Wintourové se však navzdory silné konkurenci podařilo dostat Vogue až na vrchol, když časopis spojila s řadou významných událostí na Manhattanu. Uspořádala například charitativní akci „Met Gala“ pro Metropolitní muzeum umění, s množstvím významných umělců, což mělo být jakousi protiváhou k východopobřežním Oscarům.
Zároveň začala měnit vzhled obálky. Rozhodla se, že na ní již nebudou pouze modelky, ale i prominentní politické osobnosti, jako například Hillary Clintonová nebo hvězdy Hollywoodu (Angelina Jolie). Později se na obálce objevovali i významní muži nebo transgenderoví aktivisté, bojující za práva LGBTQ.
Wintourová se nebála ani spojování světa hollywoodské módy s návrháři nových módních značek.
Mimo jiné pomohla i mateřské společnosti vydavatelství Condé Nast uvést na trh řadu vedlejších časopisů, včetně „Teen Vogue“, který se dostal na pulty knihkupectví v roce 1993.
Vogue putuje do světa
První americké vydání Vogue bylo v roce 1892, následovalo britské v roce 1916 a v současné době existuje již více než 28 mezinárodních vydání.
Je samozřejmé, že časopis ovlivňoval módu v dané zemi, ale vliv Wintourové byl pro jeho fungování vždy rozhodující. Nebránila však působení národním designérům, kteří se tak dostávali do mezinárodního módního povědomí.
„Vogue Africa“ v roce 2021 proslavil africkou kulturu a v roce 2007 byl zahájen „Vogue India“, kdy Wintourová pomohla proslavit tradiční indické oblečení a propojit ho se současnými módními styly.
V současné době se však objevují i kritiky, že v časopisu modelky neodpovídají skutečnosti. Že jsou například černošské modelky černější než ve skutečnosti a že časopis nedělá dost pro propagaci rozmanitosti kultur ve světě módy.
Ve skutečnosti se Vogue v posledních letech snažil dostat na obálku černošské modelky, jako například Rihannu a sama Wintourová učinila prohlášení na podporu hnutí Black Lives Matter.
Přesto v New York Times vyšel článek roku 2020 o vydavatelství Condé Nast, ve kterém se uvádí, že černošští zaměstnanci jsou otřeseni „ignorancí“ svých „bílých šéfů“. Kritika se tehdy omezovala pouze na americký časopis, ale v roce 2022 se dostala pod palbu i obálka britské verze Vogue, kde devět afrických modelů prý reprezentuje západní ideály krásy a ženy mají účesy západního stylu. A jak jsem již uvedla, jejich kůže byla upravena tak, aby vypadala tmavší.
Tak tady už zůstává rozum stát, mám pocit, že se řítíme do černých pekel.
Wintourová nebude vládnout navěky, uvidíme, jak si s touto situací poradí nastupující generace.
Zdroj: Deutsche Welle, https://www.dw.com
