Článek
Jistě si mnozí z vás ještě vzpomenou na dobu, kdy jsme se vyhýbali kanálům? Někdo rozšířil pověru, že když šlápnete na kanál, budete mít ten den smůlu. Musím se přiznat, že i já, ač jsem člověk, který na pověry nikdy nevěřil, kanálům jsem se od té doby vyhýbala. Ještě dnes, když se k němu blížím, se rozmýšlím, zda ho obejít nebo ne. Nejednalo se však o kanály, do kterých odtéká voda při dešti, ale o různé kovové poklopy, kterých bylo po ulicích v Praze nespočet. V Sušici jich tolik není, takže jsem již této činnosti odvykla. Ale nevím nevím, zda až pojedu někdy do Prahy, se jim zase nezačnu vyhýbat.
Ale dost o kanálech.
Na sušickém náměstí, kousek od krásné letité lípy a radnice je kámen, kterému místní říkají „nešťastný, bolavý, nebo kámen bolesti“.
Traduje se zde pověst, že , kdo na tento kámen stoupne, celý den mu bude špatně, v nejmenším ho rozbolí hlava, nebo bude mít smůlu. Kámen je stále původní, z doby, kdy se tato příhoda stala. I dláždění se mu vyhnulo a nad ním stojí cedule, která občany varuje, aby na něj raději nevstupovali a zároveň se na ní uvádí, jak tato pověst, která v sobě obsahuje současně pověru, vznikla.
Ale jedná se opravdu o pověru? Měli byste odvahu i přes toto varování stoupnout na kámen a vyzkoušet si, zda to opravdu náhodou nefunguje?
Pověst o rytíři Rummerskirchovi, urozeném šlechtici z Horažďovic popisuje lásku rytíře ke krásné mladé dívce z Volšov (vesnice nedaleko Sušice), kterou si chtěl vzít za ženu. Volšovský pán však o svatbě své dcery s tímto rytířem nechtěl nic slyšet, protože byl starý, tlustý a plešatý. a takovému přeci svojí krásnou dceru nedá. Navíc se host před svou milovanou choval v místním hostinci dosti nevhodně. Svůj úmysl dával okatě najevo, jako by si byl již dívčinou jistý.
Dívce se jeho chování nelíbilo a z hostince uraženě odešla.
To jej tak naštvalo, že pil jeden džbánek za druhým až do božího rána. Ráno se ještě rozhodoval, zda nepojede na námluvy do Žíkov, Svojšic, nebo na velhartický hrad? Nebo že by zkusil štěstí ve Strunkově? Tam prý mají také půvabnou dcerku Karolínu.
Nakonec se rozhodl, že se dá vpravo, sedl na koně a opilý pádil směrem k Sušici. Cestou střílel kolem sebe, až se mu podařilo prostřelit i obraz svaté Anny, matky Panny Marie v nedaleké kapličce. Naštěstí netrefil kněze, který zrovna sloužil v kapli mši svatou. Ale i tak si tím přivodil zasloužený trest.
Když kůň s opilým jezdcem dorazil na sušické náměstí, něčeho se polekal, klopýtl, nebo jezdcova řádění měl již dost a proto opilce shodil ze svého hřbetu. Ten padl na kámen a rázem bylo po něm. Zlomil si vaz.
Cedule nad Kamenem bolesti v Sušici
Na ceduli, která je umístěna nyní nad osudným kamenem a je nazvána Kámen neštěstí se píše, že rytíř prostřelil obraz čirou náhodou, ale dle pověsti to bylo právě z toho důvodu, že opilý rytíř byl opravdu rozloben a volšovskému pánu se chtěl pomstít.
Od té doby je tento kámen označen za kámen bolesti a je neradno na něj stoupat, abyste si nepřivodili rovněž nějakou tu nepříjemnost.
Jestli někdy navštívíte šumavské hvozdy propletené mnoha pověstmi a pohádkami, zkuste zajet do Sušice a schválně, zda se odvážíte na kámen i přes varování vstoupit.
Já jsem to zkusila, ale co se stalo, vám raději neprozradím.
Sami se přesvědčíte, zda se jedná pouze o pověru.
Zdroj:
Milan Pokorný: Co vyprávěla řeka Otava, v.n., Tisk TYPOS, tiskařské závody a.s. závod Klatovy, 2006
