Článek
Z televizní reklamy jsme si již zvykli, že se otevřeně mluví o intimních potřebách, jako jsou dámské vložky, tampóny, dokonce se původní zbarvení těchto propriet změnilo z modré na opravdovou barvu krve. Né všichni totiž mají krev modrou, že?
Dokonce se veřejně začalo hovořit i o inkontinenci (úniku moči), ale pozoruhodné na tom je, že zřejmě inkontinence trápí jenom ženy.
Mnoho mužů má však stejnou zkušenost, například po operacích prostaty, kdy je inkontinence téměř vždy přítomna. Třeba ne natrvalo, ale na pár měsíců většinou ano, než se prostředí kolem prostaty upraví do normálu. Proto by v reklamách klidně mohli ukazovat i pomůcky pro muže.
Přisuzování některých intimních problémů pouze ženám je dosti nekorektní, řekla bych až skoro diskriminační.
Proto bych dnes ráda popsala problém, o kterém se zatím opravdu nikde veřejně nemluví, a to je inkontinence stolice (únik stolice).
Mnoho lidí z mého okolí, hlavně starších nebo i po operavích střev, hemoroidů či konečníku, trpí únikem stolice.
Ve stáří dochází u žen i u mužů k ochabnutí svalstva konečníku a mnohdy dochází k nevědomému úniku stolice.
Stává se to většinou po ránu, kdy člověk musí se sevřenými půlkami rychle vystartovat z postele. Mnozí již zažili i situaci, kdy je po cestě najednou přepadl pocit, že už nedojdou k nejbližšímu záchodu.
Dokonce tyto stavy jsou přítomny i při neuropatii. Nervy a svaly vypoví službu nejenom v nohách, ale i ve střevech a v břiše to začne bublat. Tělo si není jisto, zda s flatem, česky řečeno prdem, nepůjde i stolice.
Určitě mnozí z vás trpí tímto problémem. Zkoušeli jste různé medikamenty na průjmy, ale ty mají jenom velmi krátkou účinnost a stavy se opakují stále dokola.
Samozřejmě, že je možné trénovat cviky na pánevní dno, dělat dřepy, ale to mohou v podstatě praktikovat jenom mladí lidé, kteří mají ještě v pořádku kolena. Cviky na pánevní dno jsou běžně popsané například na letácích u gynekologů, kdy je třeba zpevňovat pánevní dno hlavně po porodu, dobré jsou i cviky pilates.
Někdo zase trpí tak zvaným dráždivým tračníkem. Po každém jídle nikdy nevíte, kdy to na vás přijde. Také jsem v mládí tento stav poznala. Vyjela jsem s kočárkem na procházku a po několika metrech jsem nevěděla, zda se rychle vrátit, nebo zda doběhnu k nejbližšímu WC. Proto jsem časem měla vychytanou trasu, kde jsem mohla kočárek zaparkovat. Přesně jsem věděla, kde jsou v okolí záchody.
Moje lékařka mně dělala všechna možná vyšetření, ale závěr byl pouze konstatování, že mám dráždivý tračník. Ale co s tím? Bylo mně doporučeno, abych si upravila stravu tak, abych tračník nedráždila. Hlavně nedat na reklamy, které vám doporučují jíst hodně vlákniny. V tomto případě byste vlákniny měli mít co nejméně. Nejíst mléčné výrobky, pití mléka úplně vypustit z jídelníčku.
To mně problém nečinilo, neboť již od mládí jsem se instinktivně mléku a mléčným výroblům vůbec, vyhýbala. Problém jsem tím však nevyřešila.
Po dalších, velmi nepříjemných vyšetřeních tlustého a tenkého střeva, mně byla diagnostikovaná intolerance na lepek a laktózu.
V době mého mládní ještě neexistovaly potravinové výrobky bez lepku. Musela jsem se naučit jíst přirozeně bezlepková jídla. Maso, brambory, rýži, zeleninu, ale ovoce jsem taky moc nemohla, neboť jeho šťávy moje střeva nesnesla.
V dnešní době je na trhu již mnoho bezlepkových potravin, bohužel se však bezlepková dieta stala módou mezi mladými lidmi a výrobci toho zneužívají a tyto potraviny cenově vyšponovali. Například třiceti dekový chléb stojí 120 Kč. Stejně tak i ostatní bezlepková jídla jsou mnohem dražší, než normální. Bezlaktózní výrobky jsou již taky na trhu, většinou jsou označena „laktoze free“ nebo „free from…“
Než se trh přizpůsobil těmto potřebám, jezdila jsem si do Německa kupoval pilulky, které rozkládaly laktózu na laktázu, která tělu neškodí. Když jsem si chtěla dát třeba zmrzlinu, musela jsem si před nebo během jídla vzít pilulku. Když jsem náhodou zapomněla, byl problém. Jednak se dostavily prudké křeče ve střevech a za druhé jsem opět úprkem letěla na záchod.
Dnes jsou již i v Čechách běžně k dostání a volně prodejné prášky zvané Laktoleráza, které změní laktózu na laktázu. Tu již tělo dovede strávit. Dlouho jsem je používala, ale v současné době již mléčné výrobky jím pouze v podobě zrajících sýrů, kde se laktóza přirozeně rozloží na kasein a tím je problém vyřešen.
Přesto po letech této diety jsou střeva již porušena a problém s rychlou stolicí mě občas přepadne i dnes.
Naštěstí jsem jako homeopatka objevila velice účinný homeopatický lék, který mohu vřele všem trpícím doporučit. Funguje jednak jako první pomoc, jednak se dá brát dlouhodobě a léčí všechny nepříjemné příznaky. Nafouklé střevo, bublání i únik stolice.
Během deseti minut se břicho zklidní, stolice zhoustne a po nejvíce třech podáních kuličky po čtvrt hodině, vychází flatus bez strachu, že se …
Tento úžasný lék se jmenuje Aloe socotrina. Nejlépe mně zabírá potence 6D.(tzv. desítkové ředění, tedy 1:10)
Aloe socotrina je běžně v Čechách dostupná v každé lékárně, bohužel pouze v potencích tzv. stovkového ředění (1:100), tedy pod označením např. 5CH - 30CH.
Pro úplnost, Aloe socotrinu nepleťme s Aloe vera! Aloe soc. roste v severní Africe a jejím hlavním příznakem je inkontinence stolice, dyzentérii, hlen ve stolici, průjmy, tenezmy. Prostě je to úžasný lék pro lidi, kteří běží na záchod a nestihnou to. Říkalo se tomu Pomsta Montezumova.
Zuzana Landergottová
