Hlavní obsah
Jídlo a pití

Bezlepková dieta včera a dnes

Foto: Landergottova

Chléb bezlepkový. Foto autor

V minulosti jsme bez lepku žili v utrpení, dnes se bezlepková dieta stala módou. Reklama a bezlepkářské celebrity propagací této diety, ženou ceny bezlepkových potravin do nebes.

Článek

Minulost

Poprvé, když jsem se potkala s intolerancí na lepek, rozhodně se nejednalo ještě o „bezlepkovou dietu“. Bylo to asi před čtyřiceti lety, kdy kamarádky malá dcerka začala mít velké bolesti bříška, průjmy, bolesti různě se objevující po celém těle. Tenkrát ještě nikdo z doktorů, natož na malém městě, netušil, co tomu dítěti vlastně je. Vyšetřovali horem dolem, nikde nic nenašli. Už ani nevím, kterého lékaře osvítil duch svatý a poslal dítě na dokonalejší vyšetření do Prahy. Nakonec verdikt zněl, intolerance na lepek.

Nojo, ale co teď s tím? To by znamenalo úplně změnit jídelníček dítěte. Znáte to, vidíme to na každém kroku, jak sedí dítě v kočárku a láduje se rohlíkem nebo slanými tyčinkami. Takové ty dlouhé tlusté, solené, ty mají děti obzvláště v lásce. Tak tomu bylo odjakživa, co si pamatuji.

Takže maminka té holčičky jí musela rázem vzít rohlík z ruky a začít vařit bez mouky. Mouku jste tehdy měli v každé omáčce, používala se strouhanka, jedl se normální chleba, každá uzenina obsahovala lepek. Prostě tehdy ještě neexistovala jediná potravina, která by lepek neobsahovala, kromě přirozeně bezlepkových potravin, jako bylo maso.

Nakonec, asi tím, jak přibývalo případů bezlepkové intolerance, začalo se bádat a zároveň se začaly objevovat i bezlepkové náhražky chleba; říkali jsme tomu polystyrén. Byly to takové nechutné křupavé obdélníčky nebo kolečka z kukuřičné či rýžové mouky. Maminky se začaly učit vařit bez lepkových zápražek, přestaly používat knedlíky, místo toho se vařila rýže, brambory, jáhly, pohanka a děti nedostávaly ani párečky ani klobásky, prostě žádné uzeniny, kromě šunky, a to ještě pouze pečlivě vybírané.

Sama jsem začala mít problémy až ve svých čtyřiceti letech. Najednou jsem zjistila, že nemohu doběhnout tramvaj, jak mě hrozně bolely nohy. Po pár krocích jsem musela odpočívat. Nebo jsem vyšla s dětmi na procházku a najednou mě přepadly hrozné křeče v břiše a pocit, že se po…

Doktorka prohlásila, že mám dráždivý tračník, a to bylo vše. Ani si nepamatuji, že by mi poradila, co bych s tím měla dělat. Snad nejíst ořechy, nebo dávat si pozor na jídla, kde se vyskytují zrníčka, vláknina apod. Nebo jsem neměla jíst tučná jídla? V podstatě se to neřešilo.

Stejně tak s mléčnými výrobky. Těm jsem se instinktivně vyhýbala od dětství, mazací sýry jsem nesnášela. Po kakau, které mi maminka v padesátých létech dávala jako svátost bóží a zlobila se, že mi nechutná, mně bylo vždy zle. Abych jí udělala radost, raději jsem pak trpěla křečemi v břiše, než abych ji zklamala odmítnutím vzácného nápoje.

Všechny moje problémy se vyhrotily po operaci štítné žlázy. Jela jsem do lázní a jistý čas jsem si užívala všechny příjemnosti lázeňské péče v jesenickém sanatoriu Priesnitz.

Asi po týdnu pobytu, mě v noci probudily děsné křeče v břiše, zvracení, průjem. Prostě mně bylo zle. Lázeňský doktor mi nařídil přísnou diety, suché rohlíky nebo suchary. Teď již jistě chápete, že můj zdravotní stav se nezlepšil.

Z lázní jsem odjížděla předčasně a se sevřenými půlkami. Do Prahy to totiž autobusem trvalo přes čtyři hodiny. Byly to nejstrašnější okamžiky v mém životě.

Začala jsem obíhat doktory, různé léčitele, trvalo skoro rok, než jsem se dostala na specializované vyšetření tenkého střeva, kde se zjišťovala míra poškození střeva. Verdikt zněl, intolerance na lepek.

To vyšetření bych nikomu nepřála. Nalejou do vás postupně asi litr kontaktní látky, pak vás připoutají ke stolu, který různě rotuje nahoru dolů a nosem vám zavádějí hadičku až do tenkého střeva. Celá ta procedura trvala cca. hodinu. Chce se vám na záchod, nafouklí jste jako koza, je vám zle, ale musíte vydržet, protože se rentgenuje. Dnes se intolerance dá snad poznat i z rozboru krve.

Současnost

Dnes je všechno jinak. Mladé dívky i různé celebrity se dozvěděly, že lepek škodí, a tudíž je dobré ho ze své stravy vynechat. Začalo se mluvit o „bezlepkové dietě“. A hlavně, když vynecháte všechno, kde lepek je, pečivo a těstoviny, rychle zhubnete. A být hubený, to je přeci současný trend. Veřejnost si myslí, že když vynechá lepek ze své stravy, stane se zdravější. Ale není tomu tak.

Je pravda, že po velice krátké době, co jsem se vyhýbala lepku jako čert kříži, jsem rychle a dost zhubla. Cítila jsem se najednou skvěle, člověk by mohl i létat, hlavně, když necítí tu hroznou bolest ve střevech a nemusí každou chvíli na záchod. Ale všeho do času. Po pár letech si tělo na bezlepku zvykne a začnete stejně přibírat. Takže první impuls, nejezení mouky, není příčinou zhubnutí. Tou je úplná změna životosprávy. Většina bezlepkových jídel se v pohodě jíst dá, ale ze začátku vám nechutná. Naučíte se nahrazovat mouku škrobem nebo kukuřicí nebo rýží a jak známo, škrob se v těle rozloží na cukr, kukuřice se dává prasatům, aby ztloustly a rýže je rovněž plná sacharidů, proto drží při životě národy, kde moc jídla nemají, tak jedí alespoň rýži.

Začnou vám postupně chybět minerály, neb většina jídla se tráví ve střevě. A když máte střevo v nepořádku, špatně trávíte vápník, hořčík, zinek atd.

Bezlepkový dietář si asi teď říká: „To se mě netýká, já mám střevo zdravé a minerály si doplňuji potravinovými doplňky.“ Jenže! Z části to funguje, ale po třiceti letech vám začnou řídnout kosti, najednou zlobí i zuby, jste stále unaveni, daří se vám prostě nějak hůř. Vaše střevo, které bylo původně v pohodě, se neustálým opakováním toho podle vás zdravého jídla, najednou poškodilo a začalo se chovat stejně, jako u těch, co měli tu smůlu od začátku.

Tohoto bezlepkového „moderního“ trendu se samozřejmě chytli výrobci bezlepkových potravin. Pro nás, co jsme vlastně nemocní, je požehnáním, že jsou na trhu již potraviny, které nemají v sobě lepek či laktózu, navíc jsou i docela dobré. Dokonce jsem objevila jednoho českého výrobce chleba, u kterého nepoznáte, že se jedná o bezlepkový. Firmu neprozradím, jen že se vyrábí na Šumavě a je snad ještě chutnější než všechny možné chleby, které, jak všichni dobře víme, obsahují takových věcí, že by naše babičky z toho omdlely hrůzou.

Tento „můj“ chleba voní kmínem, voní jako starý dobrý chléb z kvásku. Pravda. Je menší a je výrazně dražší. Ale proč by nebyl, když je teď všeobecně v trendu být bezlepkový dietář? A navíc, dnešní konzument má tu výhodu, že už i uzeniny se vyrábějí bez lepku. Například u nás v obchodě je veliký nápis u pultu s párky, klobásami a salámy „Všechny naše uzeniny jsou bezlepkové.“ Huráááááá

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz