Článek
Uvažovala jsem o tom, proč jsou lidé na internetu označováni jako přátelé? Přijala bych spíš termín známý či neznámý a z neznámých bych časem mohla udělat známého. Kdybych z dotyčného udělala známého a posléze ho poznala osobně, mohla bych ho zařadit mezi přátele nebo nepřátele, popřípadě ho vyřadit.
Zajímavé je, že se na internetu dozvíte kdejakou blbost a hrubost, ale skupina nepřátel tam není. Mohla by být, hned by mezi „přáteli“ bylo jasněji.
Co je opravdové přátelství?
Přátelství dle sociologů je vztah mezi dvěma, nebo více osobami, který vznikl na základě vzájemných sympatií, ale není založen na sexuální přitažlivosti.
Přátelství je definováno několika hlavními znaky. Základním znakem přátelství je důvěra. Během života nasbíráte mnoho známých, ale jen málokdo z nich se může stát vaším přítelem, přítelkyní. Na vysoké škole jsem poznala kvantum spolužáků, ale pouze jedna osoba se dala nazvat přítelkyní. Důvěřovala jsem jí, mohla jsem se na ni spolehnout v těžké situaci, mohla jsem se jí svěřit s čímkoliv a věděla jsem, že to nikomu dalšímu neřekne.
Můj buddhistický mistr Namkhai Norbu Rimpočhe tuto okolnost považoval za jednu ze základních pravidel správného spolužití. To, co se dozvíme důvěrně od jiné osoby, ať je to dobrá, či špatná zpráva, bychom neměli šířit dál, protože tím můžeme nadělat spoustu škody. Dobrá zpráva může být pro jiného zprávou špatnou. Vznikají pak zbytečná nedorozumění. Když se šíří zprávy ať dobré či zlé, dochází k jejich sílení a tato síla je pak již nekontrolovatelně mocná.
Proto bychom si měli dávat pozor na to, co říkáme a neměli bychom pomlouvat, i když je toto brebentění myšleno tzv. v dobrém. Pomluva je rychlá jako šíp a většinou se k nám vrátí v úplně jiné podobě.
Důvěra je proto v přátelství samozřejmostí!
Dalším znakem přátelství by měla být laskavost, z hlediska buddhistického bychom to nazvali nejspíš soucitem, v dnešním slovníku asi ohleduplností či pěstováním blaha, tedy snahou vcítit se do svého přítele/kyně a nepůsobit mu záměrně bolest, nebýt škodolibý, nebo dokonce pomstychtivý, ale ochotně mu naslouchat.
Další základní premisou přátelství, je vyloučení žárlivosti a srovnávání chování přítele/kyně s chováním druhých lidí, o kterých jsme se možná dočetli v různých psychologických příručkách nebo časopisech, že je správné. Přítele/kyni bychom měli brát takového/ou, jaký/á je.
Pokud se však jedná o osobu narcistní, jedná se o přátelství pouze jednostranné a od takového přátelství jděte raději co nejdál.
Narcista/ka není schopný/á opravdového přátelství, zrovna tak jako psychopat. Psychopat je v mnohém narcistovi podobný, ale navíc mu schází cit a empatie.
Jak poznáte, že se jedná o narcistu/ku? Vždy vše vztahuje ke své osobě. V debatě vás vlastně neposlouchá, chce vyjádřit pouze svůj názor, on/ona má vždy pravdu, kterou prezentuje jako výhodu hlavně pro vás. Je to maximální manipulativnost, která neznalce této osoby často zmate a považuje ji vlastně za laskavost, nebo za dobrý nápad.
Narcista/ka neustále dává pozor, zda ho nechcete nějak poškodit ať slovem, či činem, je žárlivý/á na vaše přátele, vždy chce být ve společnosti středem pozornosti, co říkáte vy ho nezajímá, v podstatě vámi pohrdá. Navíc na něj/ni není v ničem spoleh.
Pokud vás přítel/kyně naštve, což se stává, je v přátelství nutné brát na zřetel vzájemný respekt. To je dalším znakem přátelství. To znamená, že já mohu vyjádřit svůj názor, který se například vůbec neslučuje s názorem přítele/kyně, aniž bych se musela bát, že si ho můj protějšek vztáhne osobně a hned se urazí. Stejně tak ovšem musím respektovat já jeho názor, i když s ním vůbec nemusím souznít. Přátelství pokračuje bez dalších výčitek a připomínek. Prostě se stalo, jsme přístupní debatě o daném problému.
Opravdové přátelství by mělo být také bez očekávání výhod. Mělo by být tak zvaně bez podmínek. To znamená, já ti udělám službu, ale neočekávám, že on/ona mi ji musí oplatit. Ale vím, že když já budu potřebovat, mohu se na přítele/kyni spolehnout. Jak se říká, přítel v nouzi je nejlepším přítelem.
Přátelství má být prostě podloženo vzájemnou podporou v různých okamžicích života, což je dalším znakem tohoto stavu.
V neposlední řadě je v přátelství samozřejmostí věrnost. To znamená, že i když se dlouhý čas nevidíme, víme o sobě, nezapomínáme na sebe a je-li to nutné, přispěcháme na pomoc v jakékoliv době, přinejmenším projevíme solidaritu pomocí slova a pochopení.
A největší radostí z přátelství je společná komunikace a sdílení všeho možného. Přírody, hospody, divadel, sportu, dalších přátel, prostě prožívání radostí života, ale i třeba těch smutných událostí, jako jsou pohřby. Přítel/kyně se nebojí a nestydí vzít tě za ruku, utře ti slzu z tváře, chápe a sdílí tvůj smutek s opravdovým soucitem.
Jistě je ještě několik dalších znaků přátelství, které jsem zde neuvedla, ale na to si již budete muset přijít sami.
ZL
