Článek
Tato nenápadná vesnička je jen kousek od Žichovic a hradu Rabí u Sušice, ale má velmi pozoruhodnou historii. Sídlo bylo střediskem rozsáhlého tzv. újezdu, který kníže Břetislav věnoval roku 1045 břevnovskému klášteru. Původní nezamyslický klášter byl vypálen při prvním Žižkovo tažení na hrad Rabí. Tehdy ho husité vyplenili a pod jeho hradbami upálili sedm nezamyslických mnichů.
Ve 14. století postavili břevnovští benediktini místo vypáleného kláštera vysoký kostel, kterému místní obyvatelé prý začali říkat „Weisskirche“ - bílý kostel.
Roku 1380 byla chrámová loď přestavěna a sklenutá sklípkovou klenbou, které se také říká pro její dokonalost diamantová. Patří tak mezi stavební klenoty v této oblasti.
Vedle kostela stojí budova bývalé školy, ve které podle nezamyslických studoval v letech 1854 - 1855 známý šumavský básník a spisovatel Karel Klostermann. Nyní je budova přestavěna na byty a na působení Klostermanna upomíná pouze pamětní deska umístěná na budově.
pamětní deska
Další zajímavostí Nezamyslic je spojení s šlechtickou rodinou Lamberků, kteří zde nechali vybudovat v 17. století rodinný panteon, kapli sv. Erazima. Vnitřní vybavení dotvořil v 19. století řezbář Jan Rint. Jeho vyřezávaný oltář, kůr spolu s lavicemi a erbem rodu Lamberků je vrcholné řezbářské dílo, které podle odborníků nemá v Pošumaví obdoby.
Z doby třicetileté války se k tomuto místu váže pověst o ukrutné řeži Švédů s místními obyvateli a krádeži stříbrné rakve kněžny Lamberkové, zvané „Černá káča“(o jímavé historii lásky mezi husopaskou, které pro její tmavé vlasy a oči začali lidé říkat „černá káča“ a knížetem Lamberkem, jehož zámek stojí v nedaleké Žihobci, se možná někdy zmíním v jiném povídání o šumavských pozoruhodnostech).
Z novější historie je třeba se ještě zmínit o dvou rodácích, kteří vesničku Nezamyslice proslavili.
Podle záznamů Obecního úřadu Nezamyslic, se dozvídáme, že jejich rodák František Švec se stal ve třicátých letech 19. století ministerským radou na ministerstvu zemědělství v Praze. Zemřel náhle na mrtvici v roce 1942 a je pochován v rodinné hrobce na místním hřbitůvku u bílého kostela.
Druhý rodák Jaroslav Čížek se zase proslavil ve veslařském sportu. V roce 1912 byl členem vítězné juniorské osmy při mezinárodních závodech a později v závodě seniorů na trase Zbraslav - Praha byl členem vítězné čtyřky. V letech 1932 - 1936 byl předsedou ČVK (Českého veslařského klubu) a od roku 1929 byl prvním místopředsedou v olympijském výboru.
Současnost
Populární pozoruhodností se však stala v Nezamyslicích místní hospoda, kterou začala provozovat od roku 1936 babička současného hospodského Václava Kopa.
Hostinec U Kopů
Slavnou se stala již za působení jeho otce, který byl oddaný sparťan, šaramantní vtipálek a vynikající kuchař. Pověst tohoto Hostince U Kopů se šířila velikou rychlostí, neboť pravá domácí kuchyně uchvátila nejen okolní obyvatele, ale i náhodné turisty z celé republiky, takže se zde sjížděli mnohé kapacity z dob totality, ale i ze současnosti.
interier
Pan Kopa vařil, ale dokázal si udělat i chvilku na přivítání hosta, prohodil pár žertíků a projevil úctu tím, že každého nazýval „kapacitou“.
Že se jedná o jednu z posledních rodinných gastronomických rarit je vidět hned, když je vám podán jídelní lístek psaný rukou. Jezdím tam již nejméně deset let a nikdy jídelní lístek nebyl tištěný. Jenom písmo se lišilo podle osoby, která jej vytvořila.
jídelní lístek
Repertoir jídel je vcelku klasický, ale občas se v něm objeví i nějaká ta rarita. Když přijedete, možná budete mít štěstí.
Vedle hospody je veliká zahrada, ve které se pasou domácí zvířata a ta se postupně objevují i na jídelním lístku, takže se opravdu jedná o domácí chov. Dokonce můžete mít i výstavního holandského králíka.
O Velikonocích nechybí jehněčí a samozřejmostí je úžasná svatováclavská husa s domácím knedlíkem a zelím. Když máte štěstí, dostanete i klasický smažený sýr nebo veliký, šťavnatý řízek s výborným bramborovým salátem.
Polévky nemají chybu. Ať je to zabijačková „prdelačka“, vývar s nudlemi nebo bramboračka. Prostě jedna báseň. Na podzim se můžete těšit i na divočinu z místního revíru.
Nyní jídlo servíruje syn starého pana Kopa, který však je stále hlavou kuchyně, dokonce vaří, i když je mu již přes osmdesát let. Syn zdědil po otci svérázný humor a jeho hlášky při servírování každého rozesmějí.
Například vám bude s vážnou tváří tvrdit, „vy chcete kachní stehno? To je nejhorší maso, co znám.“
Přijdeteli včas, pohodlně najdete místo, ale hospoda se velice rychle začne plnit, takže opozdilci někdy musí čekat před hospodou.
V hospodě je frmol a když hospodský tzv. nestíhá, i když se to tak rozhodně nedá říct, protože stíhá úplně všechno ve velmi krátké době, prohlásí, „musíte chvilku počkat, přivezli mi zeleninu.“
Abyste měli možnost vybrat si z kompletní nabídky jídel, musíte však přijít pouze v době od 11. do 14. hodin.
Interiér je jako ze starého filmu, klasické dřevěné stoly, podél stěny dřevěné lavice, vixlajvantové (plastové) ubrusy a na stěnách vlaječky Sparty a celý jeden roh je věnován pohárům získaným v hasičských závodech. Pod nimi je stuha s nápisem ke 125. výročí založení SDH (Sdružení dobrovolných hasičů) Nezamyslice.
Vítězné poháry
Hospoda se sice jmenuje Hostinec U Kopů, ale slyšela jsem i hlášku „musíte zajít k Ventýlovi“. Doposud jsem od nikoho nezjistila, jak tato přezdívka vznikla, a proto se těším na příští návštěvu, kdy se určitě nezapomenu zeptat samotného majitele.
ZL
Zdroj:
ounezamyslice.cz
Milan Pokorný: Co vyprávěla řeka Otava, v.n. 2006
Milan Pokorný: Poutní tradice Šumavy (Sušicko), v.n. 2002
