Historie poutí, vybraných poutních míst a jejich současná podoba

Asi málokdo si dnes uvědomuje,že pouť není jen konzumní pozlátko, stánky s klobásami a kolotoči, ale že původně šlo o svátky svatých, ke kterým se chodily tak zvané poutě.

Dlouhá desetiletí komunistické nadvlády nás naučila brát pouť, jako zábavu a super atrakci. Stánky s rozmanitým voňavým a blištivým zbožím většině lidí dnes vyhovuje daleko víc, než dlouhé chození po kopcích a klanění se svatým, kterým jsou původní poutě určeny.

Naštěstí dnes již nemusíme spojovat například mariánskou pouť s okresní mírovou slavností, nebo horažďovickou s okresními dožínkami a sušickou s oslavami Slovenského národního povstání. Ano, tak to bylo, ale řekla bych, že ani tehdy, v době hluboké totality, to běžný lid s těmito událostmi nespojoval. Lidé se prostě chtěli nastrojit a jít se pobavit a popovídat se známými, kteří se na poutě sjížděli z dalekého i blízkého okolí. Večer se šlo na kolotoče a dotvrdit přátelství do místních hospod.

Děti se přejedli cukrovou vatou na špejli, dalšími dobrotami a po všech těch zážitcích na pouťových atrakcí se pozvracely.

Ale vraťme se raději k tradicím.

Za jednoho z opravdových poutníků označujeme druhého pražského biskupa, Slavníkovce, svatého Vojtěcha. Dvakrát putoval do Říma. Kapličky sv.Vojtěcha například najdete v Žichovicích, Hlavňovicích, Rabí nebo kostelík na Práchni či v Petrovicích u Měčína.

Dalším dvěma raně středověkým poutníkům jsou zasvěceny šumavské kostely v Zelené Lhotě a Dobré vodě u Hartmanic. Zelenolhotský je zasvěcen sv. Volfgangovi, ten v Dobré Vodě zase sv. Vintíři.

Od 12. století se putovalo hlavně k božímu hrobu do Jeruzaléma. Veliký rozmach již lidovějšího poutnictví nastal začátkem druhé poloviny 16. století a hlavně ve století sedmnáctém. Začala vznikat nová poutní místa.

Hlavní zásluhou na rozvoji poutí měl jezuitský řád, který v polovině 16. století založil v Praze Mariánské akademické bratrstvo s cílem prohloubit v Čechách mariánský kult. Je tak celkem dosti známá mariánská cesta z Prahy do Staré Boleslavi se čtyřiceti čtyřmi mariánskými zastaveními. Jsou zde zastavení věnovaná Panně Marii, ale i s různými přívlastky, jako byla Panna Marie Bolestná v Sušici nebo Panna Maria Strašínská. Poutníci putovali k pražské Loretě, nebo do jihočeského Římova, Dobré Vody u Nových Hradů, dále do Rakouska za Pannou Marií Zellskou, do Pasova též za Pannou Marií Pomocnou. Velmi známá byla pouť do Polska za Pannou Marií Czenstochovskou. Ze šumavského kraje se putovalo do Neukirchenu k Panně Marii Loučínské.

Dalšími svatými, za kterými se putovalo, byli například Vít, Prokop, sv. Ludmila a od 18. století se začíná hodně uctívat sv. Jan Nepomucký.

Přes šumavské hřebeny procházela četná procesí ze sousedních Bavor směřující na Svatou Horu u Příbrami (též mariánský kult).

Poutními místy Sušicka a Klatovska se staly například kostel Chaloupka v Klatovech, kaple Andělů Strážných nad Sušicí (Andělíček), mariánské kostely v Kašperských Horách, Strašíně, Týnci u Klatov, ve Zbynicích, Nicově a Plánici.

Panna Maria Klatovská byla dokonce považována za palladium Pošumaví, což v jazyce věřících znamená rozcestník či záštita (odvozeno od řecké bohyně Pallas Athény).

Typickým rysem poutního kostela jsou ambity s nárožními kaplemi jako např. právě Zelená Hora nebo její zmenšená podoba kostelíku Andělíčka nad Sušicí.

Při putování za svatými místy se ustálily trasy, kterou lemovaly kapličky. Ještě dnes někdy podle jejich rozmístění poznáme původní poutní trasu. Důležitým místem pro poutníka bylo vždy místo, odkud poprvé poutní kostel spatřil. Na tom místě se začínalo první motlidbou, tzv. poklonou.

Pro Zbynice byl například takovým místem vrchol kopce nad Sušicí, přes který vedla cesta k Hrádku. Stále zde stojí socha sv. Jana Nepomuckého a říká se zde u Jána.

Společná procesí z různých farností byla vítána při příchodu zvoněním a v ústrety jim vycházel místní duchovní správce s doprovodem. Obřadně poutníky přivítal a podobně se s nimi po skončení poutě i rozloučil.

Z poutí se tehdy nenosily levné cetky, ani drahé kameny, ale spíše podmalby na skle s motivy Krista, Panny Marie, sv. Floriána, Barbory, Josefa, Petra, Jana Křtitele, Vojtěcha a dalších svatých.

Lidových malířů podmaleb na skle bylo na Šumavě mnoho, ale ty nejznámější podmalby pocházely z dílen ve Kvildě.

Vedle obrázků si lidé z poutí přinášeli tak zvané devocionálie, jako byly křížky, růžence, maličké škapulíře, voskové sošky svatých, nebo modlitební knížky.

Pro děti byly přichystány i tehdy sladkosti jako byl perník, sladká mejdlíčka a pro ty větší drobné prstýnky zvané olovňáčky, nebo papírové květiny a další pouťové laciné zboží. No a odpoledne se pouť stala světštější. Také se šlo do hospod a večer se pouť neobešla bez taneční zábavy. Pomalu se začaly okolo poutí pohybovat i žebráci, různí kejklíři, ale i zloději a podvodníci. Průvodním jevem se stalo opilství, výtržnictví, přejídání, nebo riskantní závody povozů opilích kočí cestou domů. Kolikrát se to neobešlo bez zraněných.

No a jsme u dnešní podoby poutí, kdy se původní záměr změnil pouze v rozvernou zábavu a utrácení peněz za jídlo a pití. Odměnou je pak zkažený žaludek přeplácaný drahými potravinami a kelímkovým pivem.

Charakter velkých slavných poutí si dodnes zachovala Sušice, která slaví pouť první víkend v září (6. - 7.9), Kašperské Hory (1. - 3. 8), Horažďovice (16. - 17.8), Strašín (10. - 11. 9.), obnovuje se pouť do Dobré Voda a Srnská pouť (16. - 17.8.) se slaví v srpnu v souvislosti s Hauswaldskou kaplí, která se též považuje za poutní místo za Pannou Marií Pomocnou.

Nový ráz poutního místa dostává znovu opravený a zasvěcený kostelík nad Annínem sv. Mouřenec, jméno odvozeno nikoliv od mouřenína, ale svatého Mořice. Kostel sv. Mořice (Mouřenec) se považuje za druhý nejstarší kostelík na Šumavě, po kostelu v Albrechticích, který je ještě z raně románské doby a byl založen českým králem Vladislavem II. kolem roku 1240. Zasvěcený je svatému Petrovi a Pavlovi, někdy je uváděn jako kostel Pany Marie a svatých Petra a Pavla.

Na sklonku 20. století začala rodina Černých (Hanky a Vladimíra) obnovovat za finanční pomoci i potomků vyhnaných německých rodin kapli v Hůrce, původně malé obci Hurkenthal, která byla i s kostelem odstřelena socialistickou armádou.

Na místě bývalého farního kostela Nejsvětější Trojice ve zcela zničené obci Zhůří byla též obnovena malá kaple, zasvěcená rovněž Nejsvětější Trojici. Obnovují se zde putování ve dnech Památky zesnulých, tedy lidově řečeno na dušičky.

Možná, že na některou z těchto poutí se ještě vypravíte i vy.

ZL

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Albrechtice_(Sušice)

Milan Pokorný: Poutní tradice Šumavy (Sušicko), Nakladatelství Dr. Radovan Rebstock, Sušice 2002

Reklamní info skládačka o historií obce Hurkenthal, vydal v.n. Vladimír Černý, Sušice 2025