Článek
Sice je leden, ale vzduch začíná vonět předjařím. Znáte to, takový ten vlahý větřík, ovoněný rašícími pupeny, vykukujícími sněženkami, cibulkami krokusů, v lese cítíte vůně mladých výhonků smrků a jezírka již nejsou cítit hnilobou starých řas, ale vůní nových vodních travin.
Kdy je pravý čas na zakládání zahrad?
Naši předci začínali s pracemi na zahradě podle počasí, což mně přijde jako nejlogičtější, ale podle článku Petra Pojara (České stavby.cz,) jsem se dozvěděla, že v současnosti je možné realizovat zahrady prakticky po celý rok.
Většinou si lidé budují zahrady svépomocí a podle vlastního vkusu. Jestliže ale chcete mít zahradu sofistikovanější, je lepší najmout si firmu, která vám vytvoří projektovou dokumentaci včetně vizualizace a zbytek si můžete dotvořit sami. Záleží na vaší finanční situaci.
Na rozdíl od stavby domu, pro realizaci zahrady nepotřebujete žádná povolení a nemusíte čekat na kolaudaci. Přesto je dobré vědět, kdy které rostliny či dřeviny vysazovat, takže laik by se měl raději obrátit na odborníky, kteří znají agrotechnické termíny. I když v současnosti ani to nehraje takovou roli, protože se dřeviny dají vysazovat tzv. kontejnerově, takže je lze vysazovat třeba až v létě. Je to jistá výhoda, protože můžete tvořit zahradu postupně od jara až do podzimních mrazíků. Další výhodou je, že klasickou travní směs, můžete nahradit travními koberci, které se dají pokládat rovněž v létě.
Přes všechny tyto výhody, je stále nejlepší období pro zakládání zahrad jaro. To už ale musíte mít připravené různé terénní a stavební práce, se kterými je dobré začít již v předjaří. Takže vlastně v době globálního oteplování byste mohli začít již nyní.
Podoba současných zahrad je ovšem diametrálně odlišná od tvorby obrovských zahrad za našich králů a šlechticů. Ti měli úplně jiné představy o tom, jak by měly zahrady vypadat a jaké rostliny by v nich měly růst. Dá se však předpokládat, že i oni museli používat kontejnerový způsob výsadby.
Za Rudolfa II. zahrady byly osázeny již vzrostlými palmami, olivami, cedry a jabloněmi všeho druhu. Císař si nechal přivážet cizokrajné stromy, keře i květiny z Itálie, Asie, dokonce až z Číny.
Pro zahradníky tehdejší doby to musela být veliká námaha, aby všechny tyto stromy, květiny včetně keřů byly správně ošetřeny a celoročně ladily oku císaře.
Podle Balbína některé rostliny ošetřoval císař sám vlastníma rukama. A že tyto rostliny na císařské zahradě skutečně byly, se dozvídáme od takových odborníků, jako byl například botanik Pietro Andreo Mattioli (narozen v italské Sieně roku 1501, zemřel na mor roku 1578), který působil v Praze od roku 1554 a zde také sepsal svůj herbář, který byl česky vydaný pražským nakladatelstvím Odeon v roce 1982.
Další výjimečnou zahradu si hodlal vybudovat Vilém z Rožmberka na svém panství u Netolic u zámku Kratochvíle. Vychloubal se prý, že bude ještě krásnější než ta Rudolfova, ale tento záměr přerušila jeho smrt.
Za časů Bohuslava Balbína (1621-1688) dal v Ostrově nad Ohří zbudovat velmi nákladnou a neobvyklou zahradu saský vévoda Julius Jindřich starší z Lauenburgu. Balbín tvrdí, že ji viděl na vlastní oči v doprovodu samotného vévody. Byly tam různé prolákliny a vyvýšeniny, mezi které nechal vévoda ze vzdálenosti asi tisíc kroků převést koryto řeky Ohře, která protékala zahradou v mnoha zákrutech a tím ji zároveň zavlažovala. Samotná řeka byla znázorněna v podobě ležícího kamenného obra, který držel v podpaží nádobu, v níž byla celá řeka sevřena. Proud řeky se podle Balbína řítil zahradou jakýmsi melodickým zvukem i burácením.
V umělých tůňkách plavaly zlaté rybičky, označené prsteny a na zazvonění připluly a přijímaly zcela odvážně potravu z rukou. Prý se „nechaly i polaskat“.
V zahradě byly krásné, neznámé stromy a květiny. Byly tam i umělé kopce, poustevny, besídky, jeskyně, klenuté prostory uprostřed vod, paláce a budova, kde na přání bylo možné zatáhnout dokonce strop nad květinami při nevlídném počasí nebo prudkém slunci, které by jim škodilo.
Tak takové zahrady již u nás neuvidíte, ale přesto velmi krásné zahrady, které můžete navštívit v letním období existují.
Výlety po výjimečných zahradách
Dobříš
V Dobříši nedaleko Prahy v Brdské vrchovině u zámku Colloredo - Mansfelda, se nachází velmi krásná zámecká zahrada, které se říká české Versailles. Nechal ji vybudovat kníže Jindřich Pavel Mansfeld, který byl prý velmi krutý ke svým poddaným. Přesto po sobě paradoxně zanechal takovou krásu.
Barokní zahrada je koncipována do tří teras, zdobena sochami a rokokovou oranžerií. Pro milovníky pohádek je třeba se zmínit i o tom, že se zde natáčela Princezna se zlatou hvězdou na čele a oba díly Princezny ze mlejna.
Kroměříž
Biskup Karel II. z Lichtenštejna - Kastelkornu přijel v roce 1664 do Kroměříže. Vystoupal na věž a spatřil zemi zničenou válkou. Prý zaplakal a slíbil, že se vrátí a v blízkosti zámku Libosad po jisté době nechal zbudovat podle italského raně barokního vzoru zahradu. Od původní podoby se moc nezměnila, dokonce se dochovala jako jediný evropský doklad zahradního manýrismu a byla zařazena do seznamu památek UNESCa.
Praha
Když se vydáte do hlavního města, měli byste určitě navštívit půvabnou Vrtbovskou zahradu přímo v centru Prahy, kousek od Malostranského náměstí. Sousedí s chrámem Panny Marie Vítězné, kde se nachází světoznámá soška Pražského Jezulátka (Jesulus Pragensis).
Zahrada je na úpatí kopce Petřína a rozkládá se na třech terasách, ze kterých je vidět na město. Za mého mládí jsem chodila do základní školy, které se říkalo u Jezulátka a v dolní části ještě zanedbané Vrtbovské zahrady jsme měli volejbalové hřiště.
Zahrada byla vytvořena v polovině 18. století podle návrhu architekta Františka Maxmiliána Kaňky pro hraběte Jana Josefa z Vrby. Byl to pro architekta docela těžký oříšek, protože díky petřínskému svahu musel zahradu koncipovat terasovitě.
V dolní části zahrady se nachází salla terrena s freskami Vavřince Reinera a sochami hrdinů z antických bájí od Matyáše Bernarda Brauna. Jeho sochy stojí i na prostřední terase, kam byly dány koncem 19.století. Na spodní terase je pavilon, ve kterém měl svůj ateliér Mikoláš Aleš.
Za mých mladých let jsme pobíhali po zahradě, která byla zanedbaná a zdaleka nedosahovala takové krásy, kterou později ocenilo i UNESCO jejím zapsáním do seznamu světového kulturního dědictví.
Zdroje:
Bohuslav Balbín: Krásy a bohatství České země, Panorama, 1986
Pietro Andrea Mattioli: Herbář, jinak bylinář velmi užitečný, Odeon, 1982
https://www.ceskestavby.cz , Vše o stavbě, zahradě a bydlení
