Článek
Od mládí trpím zakřivením páteře. Diagnóza zní dextrosinistro scolióza. To znamená, že se mi páteř, která je u normálního člověka rovná, vlní zprava doleva od shora až dolů. V dětství jsem nesměla dělat jednostranné sporty, například tenis, ale musela jsem se věnovat sportům, které rozvíjely obě strany těla. Cvičila jsem tedy gymnastiku a upevnila si tak kosterní svaly. Navíc mě otec cepoval a vždy, když jsem se hrbila nebo zvedala jedno rameno, okamžitě mě na to dost tvrdě upozornil. Tehdy jsem mu to měla za zlé, ale v pozdějším věku jsem pochopila, proč to dělal. Tělo si navyklo chodit v zpříma a moje páteřní indisposice nebyla viditelná.
Po delší době jsem se začala zajímat o to, proč mám páteř tak křivou. V padesátých letech bylo tzv. křivic docela dost. Jednak proto, že strava byla jednostranná, byl nedostatek mléka a potravin bohatých na vápník a za druhé se mezi lidmi tvrdilo, že pokřivení páteře dětem způsobilo DDT, kterým se tehdy hnojila pole brambor, aby se odstranily brouci a různí jiní škůdci.
DDT prý způsobovalo měknutí kostí a tím docházelo i ke křivení páteře. Také asi proto se od hnojení DDT později upustilo. Nedělám si však iluze, že dnešní hnojiva, která se používají na našich polích, jsou zdravá a zdraví neškodná.
Vzhledem k tomu, že na to nemá nikdo z nás vliv, kromě lidí, kteří si vypěstují zeleninu i obilí samostatně, musíme doufat, že ta chemie nám moc neubližuje. I když teda silně pochybuji.
Současné zdravotnictví tuto okolnost vůbec nebere na zřetel, a dokonce bych řekla, že v nemoci nevidí žádnou souvislost s hnojením půdy. Zní to možná humorně, ale mnoho alternativních zdravotních metod už na souvislost mezi čistou stravou a našim zdravím dávno přišla.
Pod heslem jsi tak zdraví, jak se stravuješ, léčí mnoho alternativních metod.
Vrátím se teď ke kostře, tedy konkrétně k té mojí. Jak člověk stárne, začne si všímat toho, že jeho chůze se mění. Podlehla jsem módě bosé nohy, vlastně bot, kterým se říká bosí noha neboli anglicky barefoot.
Když jsem se odstěhovala na venkov, navlékla jsem si barefootky pětiprsté, každý prst měl svůj tunýlek a chodila jsem v nich nepřetržitě až do podzimních sněhových srážek. Boty nejsou vodotěsné, takže je v nich vlastně pořád mokro. Chodila jsem v nich jak do řeky, tak po kostkách náměstí i po asfaltu. V průběhu asi tří let, kdy jsem je opravdu nosila intenzivně, mě najednou strašně začaly bolet nárty. Na rozdíl od reklamy, že se v bosích botách upevní klenba a celá noha že bude úplně super, se stalo, že se mi klenba naopak zbortila a vydul se mi nepatřičně a bolavě nárt jedné, posléze i druhé nohy.
Takže jsem se pokorně vrátila k normálním botám, ovšem širokým a bez podpadku. (Později jsem se dozvěděla, že barefoot boty se mají střídat s normální obuví a používat je hlavně na měkkém terénu, tedy spíš v lese či po loukách).
Navštívila jsem ortopeda, ten napsal diagnózu a poslal mě na rehabilitaci, která spočívala v elektroléčbě na zmírnění bolesti. Nárt byl však již nenávratně poškozen a bolí pořád. Pomohla by prý pouze operace, ale taky by se mohlo stát, že se nepovede a celou nohu by mi znehybněli. Takže to byla moje první zkušenost s ortopedickou vědou. Doktor mi neporadil nic, neprovedl žádnou manipulaci, pouze konstatoval, že tento stav je nevratný.
Následně mě začaly bolet záda v kříži. Klasický houser. Šla jsem na pohotovost do nemocnice, kde byl chirurg, který mě prohlédl, zjistil, že mám skoliózu a pravil, „nojo, to jsou esíčka. Já vám to opíchnu“. Požádala jsem ho, zda by mě nemohl jenom napravit, ale on odpověděl, že to neumí. Zajímavé! Předpokládala jsem, že chirurgové i ortopedi se sice učí řezat, ale že mají i základní kurs, jak napravit bolest zad, či vykloubených končetin, bez toho, aby vás poslali jenom na rentgen, nebo rovnou do nemocnice, ať si s tím problémem poradí někdo jiný.
Takže mě opíchnul, čímž umrtvil bolest, ale problém nevyřešil. Záda mě bolí dodnes. Po nějakém čase mě začala bolet kyčel. Po nutném rentgenu následovalo vysvětlení, že mám rotaci pánve. To bylo vše. Pak si mě i při dalších bolestivých stavech mého těla prohlíželi doktoři jako raritu a každý vrtěl hlavou a říkal „no takovou páteř jsem ještě neviděl“. No dobře a co s tím? Ptám se. Bez uspokojivé odpovědi. Dostala jsem prášky na bolest a práškový kolotoč začal. Opět se do těla cpala chemie, bez toho, aby mi jinak bylo pomoženo. Podotýkám, že na operaci to páni doktoři naštěstí neviděli, kosti jsem měla v pořádku, takže zbyla pouze ta chemie proti bolesti.
Před dvěma lety jsem spadla z kola. Díky svým tvrdým kostem jsem si nic nezlomila, jen jsem se potloukla a odřela, takže jsem s tím k doktorovi nešla. V mládí jsem spadla z kola mnohokrát a taky se to neřešilo. Spíš jsem měla strach, co řekne máti, až uvidí prodřené kalhoty a krvavé koleno.
Koleno jsem si klasicky očistila, postříkala dezinfekcí a bylo hotovo. Jenže koleno se po roce ozvalo prudkou bolestí, že jsem se nemohla na nohu postavit. Tak zase k ortopedovi, vyseděla jsem si tři hodiny v čekárně, pak mě poslal na rentgen a konstatoval, že mám artrózu, obvázal koleno do znehybnění a dostala jsem francouzské hole. A samozřejmě prášky na bolest, a ještě jedny na tvorbu toho, co koleno má mít, ale to moje to nemá.
No a zatím poslední lahůdkou je, že mi z čista jasna začalo bolet rameno. Tedy spíš ty fascie, úpony ramena. Chodím na magnetoterapii a rameno mi rehabilitační sestra zatejpovala s dodatkem, že to taky nemusí pomoci. Tak teď už jsem toho měla plné zuby. Začala jsem se pídit po nějaké další léčbě a narazila jsem na internetu na metodu osteopatii. Portál zdravě.cz popisuje tuto metodu dosti podrobně.
Pro doktory bude tato metoda jistě neodborná, dokonce hraničící se šarlatánstvím, ale podle mě, kdybych na ni narazila před deseti lety, nemusela jsem svoje tělo vůbec dostat do stavu, ve kterém teď je.
Osteopatie se totiž zabývá poruchami kosterní soustavy. Napravuje kosterní a svalový systém a vede k celkovému uzdravení. Zaměřuje se však nejenom na kosti, svaly, vazy a klouby, ale i na pojivové tkáně. Jemným mechanickým působením napravuje ztuhlé svaly a obratle dostává do správné polohy a vrací tělu hybnost jemnou manipulací.
Zakladatelem osteopatie byl Andrew Taylor Still. Roku 1894 touto metodou postavenou na lehké manipulaci, vyléčil nemoci a napravil postavení obratlů.
Osteopatie vychází z přesvědčení, že veškeré nemoci, i ty infekční, jsou důsledkem špatné polohy obratlů, které stlačují tepny kolem páteře a tím pádem dochází ke špatnému zásobování krví ostatních orgánů.
Tato věda má blízko k další alternativní metodě, a to chiropraxi. A jaký je mezi nimi rozdíl? Skoro žádný. Obě se řadí mezi manuální metody a obě jsou na hranici mezi vědou odbornou a alternativní. Přesto osteopatie je daleko jemnější na rozdíl od chiropraxe, kde se používá i silnější manipulace škubnutím a páčením.
Osteopatie se ještě dělí na tři obory dle zaměření. Na parentální, která se zaměřuje na funkci kostí, kloubů, vazů a svalů. Dále na viscerální terapii, která s pomocí manipulace ovlivňuje i vnitřní orgány, může pomoci při nadýmání, zácpě, pálení žáhy, uvolňuje pooperační jizvy, které mnohdy způsobují nepříjemné bolesti při tzv. srůstech.
Pomáhá při bolestivé menstruaci i onemocnění dýchacích cest nebo zánětech močových cest a měchýře. Vhodná je i při migréně a chronických bolestech zad a kloubů.
Dále existuje ještě kraniosakrální osteopatie, která je nejznámější mezi veřejností. Zaměřuje se na lebku, kost křížovou a oblast mezi nimi. Ta je vhodná při léčbě porodních traumat, úrazech hlavy, po operacích, při hyperaktivitě dětí a při poruchách s učením. Tato terapie je vhodná i pro miminka a těhotné ženy.
Kdybych osteopatii objevila dříve, mohla jsem si ušetřit mnoho rentgenů a chemických jedů. Moje páteř by se sice nenarovnala, ale srovnaly by se ostatní části kolem ní. Takže teď mám za úkol najít kvalitního osteopata, který mi dá alespoň v mezích možností do pořádku rameno, koleno, kříž a celkově mě dá tzv. do pucu.
Proto se znovu ptám, proč se toto umění neučí na lékařských fakultách, když je zcela evidentní, že tyto metody zřetelně pomáhají!? Kdybychom se měli možnost léčit u odborníků na osteopatii a chiropraxi, jistě by ubylo mnoho kulhajících a belhajících se lidí, ubylo by operací kloubů, kolen a páteře, ulevilo by se i doktorům, kteří ty návaly nezvládají, a nakonec bychom byli všichni rychleji uzdraveni a bez bolestí. Jen by na to doplatil farmaceutický průmysl, protože by ubylo lidí, kteří nyní bohužel nevidí jinou možnost než bolest tlumit prášky.
Celostní pohled na člověka a jeho onemocnění je vždy lepší než rozparcelování jednotlivých částí těla na jednotlivé učební obory. Doktoři by měli vidět člověka jako jednotku, ve které vše souvisí se vším.
ZL
Zdroj: zdrave.cz/nemoci-a-lecba/vyznam-osteopa…
