Článek
Všichni ze zákona máme právo na svého praktického lékaře. Dříve se mu říkalo obvodní, neboli obvoďák. Tehdy, ač nechci obhajovat komunistický režim, to bylo ve zdravotnictví zařízeno docela prakticky podle obvodu. Tam, kde jsi bydlel, byly buď kliniky - OUNZy nebo ordinace v domech, které samozřejmě patřily státu a obhospodařovalo je tzv. OPBH.
Dnešní mládež již tyto zkratky nezná, proto je zde pro upřesnění uvedu. OUNZ znamenal Obvodní ústav národního zdraví, který slučoval všechny možné lékařské obory. V některých čtvrtích tyto ústavy byly, ale na Malé straně, kde jsem kdysi s rodinou žila, bylo napřklad několik ordinací obvodních lékařů v domech OPBH tedy Obvodním podniku bytového hospodářství, kde nájem byl minimální a rozhodně jej neplatil lékař. Také bylo nasnadě, že tam, kde člověk bydlel, patřil automaticky k tomu nejbližšímu středisku nebo do OUNZu.
Po revoluci 1989 se obvodní lékař mohl stát soukromým subjektem a založit si ordinaci kdekoliv. Z obvoďáka se stal tak zvaný praktik.
Potřeboval samozřejmě dostatečné množství pacientů, aby zaplatil nájem v domech, které se zprivarizovaly. Jednak mu zůstali jeho pravidelní klienti, ale zároveň mohl několik nových klientů přibrat. Kdo si nepospíšil, měl smůlu.
Karty pacientů si většinou lékaři vzali ze svých bývalých působišť s sebou.
Byli ale i takoví lidé, kteří sice kartu v kartotéce měli, ale u lékaře se často neobjevovali, tudíž tyto karty byly skartovány a centrální kartotéka, která existovala v Palackého ulici pro Prahu 1 byla zrušena. Tím pádem člověk, který nikdy nebyl u lékaře, neměl žádný záznam o svém zdravotním stavu a tady začíná problém. Nastal maratón hledáni praktického lékaře.
Dodnes se nic nezměnilo a to už je opravdu dost let od revoluce.
Když jsem se nastěhovala do Sušice, obešla jsem všechny ordinace praktických lékařů a všude jsem dostala odpověď, „nebereme, máme plný stav. Zavolejte si na svoji pojišťovnu a ta vám musí najít lékaře v okruhu dvaceti kilometrů od vašeho bydliště“.
Nakonec se mi podařilo sehnat lékaře ve Velharticích, který nejen že byl praktik, ale zároveň jezdil pro záchranou službu. Ze začátku praktikoval i akupunkturu, ale když mu přibyli pacienti z okolí, neměl již na ni čas. To byla veliká škoda, protože byl akupunkturistou široko daleko jediným.
Mám naštěstí auto, takže mně nedělalo problém zajet do Velhartic, někdo jezdil do Kolince, nebo do Kašperských hor a jinam po okolí.
Zubař byl a stále ještě je vzácnější zboží. K němu se jezdí třeba až do Volar, Domažlic, Plzně, k srdcařům, neurologům, urologům apod. se jezdí nejblíž do Klatov. Prostě okruh, kam se za lékařem musí dojet je opravdu veliký, rozhodně širší než dvacetikilometrový.
Sušická nemocnice bohužel kvůli neshodám obce s krajem, kdo bude vlastníkem a zaplatí například lékaře, funguje pouze jako LDNka a provádí se zde rentgen a sono vyšetření, ale již nemá CT a magnetickou rezonanci. Dále jsou zde pouze ordinace pro akutní chirurgii, ortopedii a internu. Nyní se zde snad provádějí lehčí operace, po kterých klienti mohou jít brzy domů.
Asi po dvou letech přišlo do Sušice několik nových lékařek, které nabíraly pacienty, takže jsem se mohla vrátit z Velhartic do Sušice.
Migrace lékařů je v Sušici dosti značná, zřejmě proto, že jim zde není poskytováno to, co očekávali, když sem přišli. Proto zase brzy odcházejí. Najít lékaře, který ještě nabírá klienty je prakticky nemožné.
V této nepříjemné situaci se nyní ocitl i můj manžel. Za covidu byl ošetřen v nemocnici lékařkou, která ovšem po epidemii byla pro zrušení ordinace v nemocnci nucena odejít na polikliniku, ale zdravotní dokumentaci s sebou nevzala.
Nyní manželovi nikdo nedovede říci, kde jeho dokumentace je. Prý snad na kraji. Tím pádem přišel o praktického lékaře. Nikdo s ním nechce mít nic společného.
Nejparadoxnější na tom je to, že byl sice tzv. akutně ošetřen, ale bylo mu navíc vyčiněno, že nemá vlastního praktika. A dle slov doktorky, „toho přeci mít musíte“!
Když začal obvolávat jednotlivé ordinace, buď dostal klasickou odpověď „nebereme“, nebo vyslechl automat, který mu oznamoval, že má zavolat v ordinačních hodinách. Pídit se po ordinačních hodinách u okolních ordinací je časově náročné a to přestane po nějaké době člověka bavit.
Pojišťovna ke které patříte, vám nějakého lékaře tak zvaně najde, ale ten již mezi tím má taky stop stav, nebo je opravdu velmi daleko, nebo objednávací systém lékaře je napojen na automat, který mele stále dokola informaci, která je vám k ničemu. Prostě se nedovoláte!
Takže co zbývá? Využít akutní ambulanci u doktora/ky, která vám ze zákona vyhoví, na řadu však přijdete až obstará svoje řádně objednané pacienty, a pak si opět vyslechnete přednášku, jak je to možné, že nemáte svého praktika?
Nebo musíte jít na ambulanci do nemocnice, v nejhorším případě rovnou volat rychlou záchranku, která s vámi objede pár měst, než vás v některé nemocnici přijmou. Mají také plno. Velmi prekérní situace. Toto vše je záležitostí na celý den, kdy trpíte bolestmi a jenom bůh ví, zda zůstanete na živu.
Lékařů je určitě dost, vždyť každým rokem jich z fakult vychází několik tisíc, ale kam mizí? Jaké jsou jejich nároky? Zřejmě jiné, než jim je naše zdravotnictví ochotno poskytnout. Proto se rovnou vydají za lepším výdělkem s různými benefity do ciziny, v našem případě do Bavorska.
Znám i pár místních občanů, kteří mají svého praktika například ve Zwieslu, což je bavorské městečko kousek za českými hranicemi. Dokonce se tam nechávají i operovat, protože tady by čekali např. na operaci páteře mnohem déle a péče je tam, podle jejich zkušeností, nesrovnatelně lepší.
Myslím si tedy, že všechny ty řeči o tom, jak je naše zdravotnictví dokonalé, jsou pouhé pohádky.
Naštěstí již funguje elektronické podávání receptů, takže mohu během vteřiny získat recept od endokrinologa z Prahy a vyzvednu si ho tady, v Sušici. Ale na pravidelnou kontrolu za ním stejně musím dojet.
Obce by měly vytvořit lékařům takové podmínky, bytové a pracovní, které by je do menších měst a vesnic přitáhly!
Zmizely by tak hodinové fronty na doktory.
Někdy mně to připomíná fronty na maso nebo toaletní papír jako za totality. A to je opravdu nedůstojné.
ZL
