Článek
Město má však jednu velikou výhodu. Rozprostírá se mezi dvěma tajemnými a pověstmi ověnčenými vrchy. Na východě ji chrání kopec Strážný, na západě se rozprostírá pohoří svatoborské s centrální horou Svatobor. Mezi nimi se vine jako stříbrná nit řeka Otava.
Věřte, nebo ne, ale i počasí se zde řídí vlastními pravidly. Když meteorologové varují před velkými bouřemi a deštěm s kroupami a radary ukazují veliké nebezpečí z Bavor, hora Svatobor většinou toto nebezpečí odrazí a místo krupobití a kruté větrné smršti, se nad Sušicí spustí jen krátký prudký déšť, trochu víc zafouká, zableskne se, zahromuje a za chvilku je po všem. Zato o pár kilometrů dál je učiněná spoušť.
Když jinde prší, nad Sušicí svítí slunce. Přesto, že vítr by se mohl prohnat od západu po řece a přinést tu pohromu, neděje se tak. Jindy by vítr mohl rozptýlit hustou mlhu, co kryje město a způsobuje tak velkou a nepříjemnou inversi, ale neodfoukne ji.
V sušickém ďolíčku, zase jako na potvoru, se mlha drží několik dní, ale v Dlouhé vsi, 5 kilometrů od Sušice je krásně. Prostě ať je předpověď počasí jakákoliv, v Sušici je vždy počasí jiné. Spoléhat se na předpovědi je zde prostě zbytečné.
Místní rodáci se tomuto jevu už vůbec nediví. Věří v zázračnou moc Svatoboru a Strážného kopce, nad kterým drží ochranou ruku podle starodávné pověsti strážní andělé. Tedy i nad městem.
Anděl nad Sušicí
Andělíček
Pověst vypráví o tom, jak se mladý hoch před kamarády vychloubal, že vyleze po strmých skalách na vrchol kopce. Děti se mu to snažily vymluvit, ale říci si nedal a vydal se lézt na skály. Najednou se pod ním skála začala drolit a zůstal viset jen za ruce. Pod nohami již neměl žádnou oporu. Děti utíkaly pro pomoc, ale když po nějaké době přiběhly s dospělými, chlapec již seděl na vrcholu, celý se třásl a vyprávěl jim, že když už ztrácel sílu a věděl, že jistě spadne, rozlilo se kolem něho bílé světlo. On omdlel a probral se až na vrcholu. Všem bylo jasné, že mu pomohl anděl strážný, a proto kopec pojmenovali Andělíček. Na vrcholu dali postavit veliký dřevěný kříž.
Dalším důkazem, že andělé každého na kopci i nad Sušicí ochraňují, popisuje příběh malé holčičky, která zde trhala maliny, a najednou se kolem její nohy obtočila zmije a chystala se ji uštknout. Dívka stačila jen pomyslet na anděla strážného a v tom ji oslnila prudká záře. Had se přestal ovíjet kolem její nohy a rychle se odplazil do houští. Jako poděkování dali její rodiče na kopečku postavit dřevěnou kapličku.
Že nad Sušicí bdí andělé již nebylo pochyb. Jedné ženě se zdál sen, když usnula na úpatí kopce u Otavy, ve kterém jí Matka Boží řekla, aby se nevracela do města, protože tam vypukne mor. V jejím snu se nad městem vznášelo mnoho bílých andělů, kteří ohháněli malé černé smrtky s kosami. Jaké bylo její překvapení, když se od souseda později dozvěděla, že městský učenec, tehdy zvaný fyzikus, objevil nemocného s podezřením na mor. Naštěstí se pak ukázalo, že se o mor nejednalo. Ale všem bylo jasné, že i v tomto mají prsty bílí andělé a město před morem ochránili. A proto nakonec měšťané postavili namísto dřevěné kapličky kapli zděnou, která zde stojí dodnes.
Svatobor
A jak je to s tou ochranou, kterou poskytuje hora Svatobor?
Podle historek, které se vyprávěly z generace na generaci se uvnitř hory skrývá jeskyně se zlatým pokladem. Duch Svatoboru otevře bránu k pokladu jenom tomu, kdo dře bídu s nouzí, ale tomu, kdo je chamtivý a nakrade si přes míru, tomu jeho lup promění v kravince.
Jak je známo, o Velkém pátku se podle pověstí otevírají brány k pokladům. Tak se stalo i na Svatoboru jednomu krejčíkovi. Najednou se před ním objevilo modré světlo a otevřela se malá průrva ve skále. Když do ní vstoupil, vzpomněl si na zlatý poklad. Šel a šel, ale žádný poklad nenašel. Zato došel k obrovskému jezeru. Byl zklamaný, a proto se raději rychle otočil, aby se vrátil, než se skála zase zavře. V tom jezero zmizelo a na jeho místě uviděl šiky spících vojáků a uslyšel hromový hlas, který pravil: „Toto je moje tajemství, můj poklad.“
Krejčík vzal nohy na ramena a byl rád, že se šťastně dostal z hory ven. Pak se od jednoho pamětníka dozvěděl, že vojsko a tajemné jezero, jak se praví od nepaměti, střeží město Sušici a jak to již známe i z pověsti o blanických rytířích, i tito svatoborští jsou ochranou pro nejhorší časy.
Z toho je vidět, že taková stráž a naděje obrany je nad všechny zlaté poklady.
Doufejme tedy, že toto vojsko ochrání město Sušici i v těchto nejistých časech a před mocnostmi válkou hrozícími.
ZL
Zdroj:
Milan Pokorný: Co vyprávěla řeka Otava, v.n., tisk TYPOS, tiskařské závody, a.s. Klatovy, 2006
