Článek
Kdysi jsem napsala článek o sušické bezdomovkyni, kterou místní občané dehonestovali dosti nevybíravým způsobem.
Káždému v životě se může jednou stát, že se ocitne na dlažbě a mnohdy to ani není jejich vinou. Nikdy proto nesuďme, dokud se nepřesvědčíme o pravdě.
V současné době jsem s touto paní v osobním styku. Je to velmi slušná, milá a srdečná osoba, která má svou hrdost. V žádném případě nepáchne a nedělá kolem sebe žádný nepořádek. Rozhodně nikoho svým pobytem na lavičce neohrožuje, natož děti, ani výrostky, kteří po ní hážou různé věci a pošklebují se jí.
Kupodivu krutou zimu přežila na lavičce pouze s virózou, kterou si sama vyléčila acylpyrinem. Nyní je zcela zdravá. Taky není pravdou, že by byla opilá. Chodím za ní v podstatě denně a nikdy jsem ji opilou nezastihla. Svou situaci si částečně jistě zavinila sama, ale většina z toho, co se o ní povídá, jsou pouhé doměnky.
Paní , o které se mluví
Kdysi ztratila klíče od bytu, ocitla se tak na ulici a následně jí byly ukradeny osobní dokumenty. Před touto událostí normálně žila a pracovala v Čechách i v Německu, kde jak tvrdí má i děti, o které se dle jejích slov stará bývalý přítel.
To, že se živila jako prostitutka není potvrzeno. Chápu, že by se mně s touto činností nepochlubila, ale věřím že se živila i normální prací, úklidem, mandlováním prádla, a podobně, jak tvrdí. Dle jejích slov má základní vzdělání.
Jsem diplomovaná etnoložka a můj zájem o lidi, zvyky, a jejich chování je mým povoláním. Jsem si vědoma toho, že některé její informace a popisy situací nemusí být zcela pravdivé, ale chápu pohnutky, které ji vedou k tomu nesvěřovat se každému hned na potkání.
Má velmi špatné zkušenosti s chováním mnoha lidí, ale přes všechnu trýzeň, kterou prožívala nebo prožívá, je velmi pokorná a nestěžuje si. Za to, že se s ní bez bázně a odporu bavím, měla potřebu mě pokaždé obdarovat drobným dárkem, který mně doslova vnutila. Sama si ode mne nechtěla nic vzít.
Obdivuji její odhodlání a snahu získat zpět svůj život a mít ho ve svých rukách. Jestli se rozhodne žít na ulici, je to jenom její věc a právo.
Asi 14 dní byla v sociálním zařízení (azylovém domě ve Strakonicích), kam ji odvezla policie a odkud však musela odejít. Proč se tak stalo zatím nevím, prý nezapadala do tabulek a myslí si, že tam jsou přijímáni lidé, kteří to potřebují ještě více než ona. Podle jakého pravidla bylo tak rozhodnuto mně nedovedla vysvětlit. Vrátila se zpět do Sušice vlakem a je možné, že se tak rozhodla sama od sebe, že nebyla vyhoštěna.
O azylovém domě však mluví bez jakékoliv zášti, pochvalovala si jídlo hygienu i spolubydlící na pokoji, kde těch pár dní strávila.
Lavičky, na kterých v zimě sedávala, byly po jejím „odsunu“ odmontovány, zřejmě proto, aby se na toto místo nemohla znovu vrátit.
Ráda bych zjistila více podrobností, ale nejsem si jistá, zda mně je úřady poskytnou. Přeci jenom jsem soukromá osoba, která s danou paní není v žádném příbuzenském vztahu.
V současné době již vlastní opět občanský průkaz i nový pas. Doufá, že se jí časem podaří dostat se zpět do Německa.
Žije ze sociálních dávek, na které má, jak říká nárok. Jak se však zachová dál, zda zůstane v Sušici a bude přežívat na lavičce, kterou si našla na jiném místě, nebo zda se rozhodne odjet do ciziny, to zatím sama nedovedla říci. Prý podle okolností.
Proto apeluji na lidi, aby této ženě nestěžovali její situaci pomluvami a ponižujícím chováním vůči ní.
Je takové rčení: „nedělej jinému to, co bys nechtěl, aby oni dělali tobě“.
Člověk by měl v sobě probudit alespoň trochu soucitu vůči člověku, terý je v těžké situaci, i když si ji někdy zaviní sám.
Je fakt, že všechno, co se nám nyní děje je výsledkem našich předchozích kroků, a proto mějme pochopení pro lidské situace, které jsou někdy pro nás záhadou a nezapadají do společenského úzu.
„Kdo není bez viny ať hodí kamenem“.
ZL
