Článek
Proti lásce nemám samozřejmě vůbec nic, ale proti propagaci svátku, o kterém vlastně málokdo tuší, kde se tady vzal, to už mi trochu vadí.
Lidem můžete nakukat cokoliv, hlavně, když budou kupovat a kupovat. Regály s čokoládou, alkoholem nebo roztomilými plyšáky se kvapem vyprazdňují a prodejci si mnou ruce.
Pořádají se párty zamilovaných v klubech, kde se všichni tak zvaně milují, ale vlastně se tam jdou jen pořádně opít.
Na jednu stranu nás mravokárci nabádají ke střídmosti, jezení zeleniny a výrobků napodobujících maso, které bychom určitě od masa nerozeznali. Ochucené tofu patřičným kořením nám má evokovat například vepřovou pečínku.
Na druhou stranu nás reklamy nabádají k pití kvanta různého alkoholu, rumem počínaje a šampáňským konče, za velmi výhodnou cenu!
Již od dětství do vás marketingoví mágové vtloukají reklamy s obsahem, který se zdravým životním stylem nemá nic společného, kromě pár reklam o čerstvém pečivu a zelenině. Dítě v reklamě je poučeno, že se nic nevyhodí, ale že se například nahnilé banány použijí do křupavého pečiva.
Ale vraťme se ke svátku svatého Valentýna, který se objevil ve středověku v anglosaském světě, ale i ve Francii a dále přešel do novověku až do Spojených států, jako svátek zamilovaných.
Páry zamilovaných si posílaly pohlednice 14. února v tzv. den sv. Valentýna.
Podle monotheistických hagiografií dal 14. února roku 269 nebo 270 našeho letopočtu císař Claudius II. Gothicus, stít biskupa Valentýna z Interamny dnešní Terni v italské Umbrii. (Kleio.cz)
Prý tajně oddával páry, které obcházely některé zákazy, například rodičovské, když nastávající manžel byl voják nebo otrok.
Údajné ostatky křesťanského mučedníka byly v 18. století převezeny z Itálie do jihoněmeckého Krumbachu.
Ovšem předpokládá se, že původní únorové oslavy lásky jsou tak zvaná lupercália, zvaná též februária a byly slaveny na počest fauna, jakožto ochránce stád před vlky (vlk, latinsky lupus). Rituálně očištěný pastýř rozřezal kůži obětovaného zvířete na řemínky a těmi mrskal lidi na potkání.
Tito pastýři byli vyhledáváni především ženami a mrskání bylo považováno za dobré pro plodnost a štěstí v manželství. Za tento dar ženy děkovaly bohyni Iunóně Februji.
Mladíci psali jména vyhlédnutých děvčat na losy, které házeli do dřevěné krabice, odkud je vytahovali, aby se od března na rok vylosovaná děvčata stala jejich přítelkyněmi. Přitom se prý pil rituální slaný nápoj ze špaldy (mola salsa - slaná mouka) a obětovala se koza.
Svátek podle zdroje Kleio.cz založily rody Fábiů a Quinctiů na oslavu vlčice, která svým mlékem živila Romula a Rema v jeskyni Lupercal, která se podle některých archeologů prý nacházela v osmnáctimetrové hloubce poblíž zbytků Augustova paláce na Palátinu v Římě.
Lupercália vydržely jako folklorní radovánky dlouho do monotheistcké éry a jako jeden z posledních starých lidových svátků je zrušil papež Gelasius I. Místo rozverných lupercálií se 14. února slavil očistný svátek panny Marie.
Křesťané vedli Valentýna jako léčitele a ochránce epileptiků, ale později tuto moc přiřkli Valentínovi Raetskému a Interamnenskému.
Dneska už je to ale všechno jedno, nikoho už nezajímají kořeny tohoto svátku, hlavně, že se slaví.
ZL
Zdroj:
