Článek
Čím jsem starší, tím jsem si jistější, že otázka, jak být šťastná ve společné domácnosti s mužem, je v současnosti stále těžší.
V mládí je to tak jednoduché. Tak rozmanité a tak dobrodružné. Jste zmámené při pohledu na toho svého miláčka, který ještě netuší, že se stal vaším favoritem.
Patříte mezi ženy, které loví, nebo mezi ty, co sedí v koutě a čekají, až si vás ten váš favorit všimne?
Myslím, že už tady začíná předobraz manželského soužití, pokud tedy vůbec k tomu kroku dojde. A teď, ruku na srdce! Že si každá myslíte, že jste si toho svého prince ulovila? Ať se jedná o lov, nebo trpělivé čekání. Prostě v každém případě se jedná o taktiku, kterou mají ženy jaksi zabudovanou, zakódovanou ve své ženské podstatě.
Muži si samozřejmě myslí, že oni jsou ti, kteří si vybírají, ti, kteří loví. Muž přeci nebude sedět v koutě a čekat, až si ho nějaká „buchta“ vybere. To je pod jejich důstonost, to prostě nikdy nepřipustí. Stále jsou si jisti svojí nadvládou.
Celá situace vypadá, že ve světě vládnou muži, ale já tvrdím, že matriarchát nevymizel, ač se tedy o to muži snažili dost vehementně. Naopak, ženy dnes mají právo volit, jsou vědátorky, dokonce i vládnou státním útvarům.
Středověké upalování máme již za sebou, už se nemluví o čarodějnictví, ale o moudrých čarodějkách, které dovedou stejně jako tehdy používat různé léčitelské praktiky. Bylinky, mastičky, odvary, vývary, hypnózu, masáže, rodinné konstelace a podobné techniky, ke kterým potřebují pouze živnostenský list.
Muž již nemůže ženu ponížit před porotou náboženských fanatiků.
Myslíte si, že Amazonky vymřely? Omyl. Dokonce existují velmi neobvyklé kultury mexických indiánek, které muže překonávají nejen inteligencí, ale i svým objemem. V Indonézii dokonce existuje jediný muslimský matriarchát a vysoko v Čínských Himaĺajích žije podle autorů knihy „Kde ženy vládnou“, Kateřiny Karáskové a Simona Birda, nejromantičtější etnikum na světě. Na severovýchodě Indie, tito etnografové objevili kmen, kde muži prý bojují za zrovnoprávnění se ženami.
A vezměte si, kde všude ženy točí politikou. V Bruselu funguje von der Leyenová, v Itálii Meloniová, z Brazílie si pamatujeme Rousseffovou, z Británie Thetcherovou, těžko se zapomíná na Merkelovou. A jak to dopadne v Americe, to se zanedlouho uvidí. Premiérkami již vás zatěžovat nebudu, neboť to není účelem této úvahy. Prostě žen ve vysoké politice je dlouhá řada.
Čím to je, že muži pustili z rukou svoje otěže moci? Zjistili, že na ženu nestačí? Nebo si ženy svou vytrvalostí vybudovaly respekt? Nebo jsou to opravdové novodobé čarodějky, které dokázaly vnuknout svými mentálními schopnostmi, svým šarmem a sex-appealem mužům svoji moc ? Že by mužům mozky vynechávaly ve chvílích, kdy to nejméně očekávají?
Žena muže přemůže nejen silou mysli a rafinovaností, ale hlavně krásou, láskou, něhou, vášní, ba dokonce mu mnohdy vnukne myšlenku, na kterou on by nikdy nepřišel, nebo ho inspiruje k poznání něčeho, nad čím si dlouho lámal hlavu. A i když pomyslně vládne, za nitky většinou tahá jeho žena.
Moje maminka vždycky říkávala: „Na muže musíš jít chytře. Pokud něco chceš, musíš to udělat tak, aby to vypadalo, že na tu myšlenku přišel on sám.“ Jistě to znáte i od svých maminek. Prostě je to ženská odvěká tradice.
Jsou samozřejmě výjiky. I někteří muži používají intuici víc než ego, ale ti jsou považováni a označováni za geniální jedince (tak se o ženách snad nikdy nemluvilo?).
No, přiznejme tuto vlastnost i spisovatelům, malířům, básníkům a muzikantům, nebo módním návrhářům.
Jejich agresivita byla/je oslabena právě tou větší mírou ženské energie, která v nich proudí. Chápou ženu jako múzu, nicméně to bylo a je asi tak vše. Jinak je pro ně nepotřebná, někdy až obtěžující. Nedej bože, aby po nich něco chtěla v okamžiku, když něco vymýšlejí, tvoří, píší, počítají apod.
Například, aby ji pohladili, promluvili s ní,když se jí chce, nebo dokonce pomilovali.
Žena naopak zvládá všechny tyto momenty naráz. Dovede se při práci bavit se svým mužem o věcech běžné potřeby, dovede sexovat i u psacího stolu a pak bez reptání pokračovat v práci.
Dříve žena musela být vždy připravena muži vyhovět v jakémkoliv okamžiku, kdy si on vzpomněl. Třeba právě když potřeboval doplnit inspiraci, nebo vypustit páru nebo zplodit potomka. Hurá, bude to kluk! (slovo potomkyně ve slovníku nenajdete).
Ale teď docházím k tomu bodu, který jsem předestřela na začátku své úvahy.
Jak může být žena šťastná ve společné domácnosti s mužem? Může muž ženu inspirovat stejně jako ona jeho? Toď otázka. A to už je na každém z vás, upřímně si odpovět. Nikomu to nemusíte prozrazovat. Bude to jenom vaše tajemství.
Podle mě, všechny ty genderové skupiny jsou právě zkouškou toho, zda je lepší být mužem nebo ženou, touha vyzkoušet si na vlastní kůži, jaké to je, zjistit všechny pro a proti a pak se popřípadě rozhodnout, kým chci být, nebo si vymyslet nějakou přijatelnější eventualitu.
Jde o pouhou jejich úvahu? Nebo je to vzpomínka na minulé životy? Možná se jedná o zrychlenou reinkarnaci? Ale pozor, mohlo by se vám i stát, že se budete cítit jako bůh, nebo asur, nebo hladový duch, nebo dokonce jako zvíře. Možné je všechno.
Prosím, jak je libo. Respektuji všechny jejich pohnutky, ale nemusím s nimi souhlasit. A také mi není jasné, jak se dá v takové společnosti přežít.
Zdroj:
Kateřina Karásková, Simon Bird: Kde ženy vládnou, https://www.databaze knih.cz/knihy
www.kleio.cz, https://kleio.cz/web/index.php/z1nav/zen6nav
