Článek
Jiří Straka se narodil 14. dubna, 1969, v Praze. Straka je český sériový vrah, který v období od 17. února do 16. května 1985 napadl na území Prahy celkem 11 žen. Brutalita jeho útoků se s každým postupně zvyšovala. Po svém dopadení byl usvědčen ze 3 vražd, dvou pokusů o vraždu, pěti znásilnění, tří loupeží a pěti krádeží. Protože se všech svých zločinů dopouštěl v období, kdy se blížila 6. československá spartakiáda, dostal přezdívku Spartakiádní vrah.
Pocházel z běžné rodiny, kdy jeho matka pracovala jako dělnice ve skladu a otec byl zedník, který pracoval většinou mimo Prahu. Již od dětství se u něj projevovaly známky psychických problémů. Trpěl nízkým sebevědomím, byl introvertní a měl problémy se začleněním se do kolektivu. Podle dostupných informací měl již od puberty sklony k sexuálním deviacím, což se později projevilo v jeho násilném chování. Během školní docházky měl často problémy s chováním. Dopouštěl se drobných krádeží a naprosto ignoroval školní řád.
Straka spáchal své zločiny v roce 1985, tedy v pouhých 15 letech. Jeho modus operande zahrnoval přepadávání žen na odlehlých místech, obvykle večer nebo v noci.
Prvního útoku se Straka dopustil 17. února 1985, kdy v rokli, blízko Novodvorské ulice v Praze, strhl na zem Milanu H.(19) a pokoušel se ji osahávat. Milaně se ale povedlo ho přesvědčit, aby toho nechal a místo toho ji doprovodil domů, kde by se mu poddala dobrovolně. Straka tomu uvěřil. Jenže když došli na osvětlené místo, začala Milana křičet a utíkat. Straka se tehdy lekl, vzal ji peníze, aby měl na vlak a utekl. Když se Milana tento zážitek rozhodla nahlásit na bezpečnost, snažila se pomoci sestavit identikit, který ale moc neodpovídal skutečnosti, a tak prověřování možných pachatelů skončilo fiaskem.
15. března 1985, se kolem desáté večer vracela domů metrem 18 letá studentka. Když vystoupila na zastávce Dejvická, aby přestoupila na tramvaj, která ji měla dovézt do jejího bydliště ve Vokovicích, všimla si, že ji někdo sleduje. Když došla k brance svého domu a chtěla odemknout, Straka ji zezadu uhodil dlažební kostkou do hlavy. Dívka upadla na zem, začala volat o pomoc, což Straku opět vylekalo, vytrhl jí tedy z ruky igelitovou tašku, ve které se nacházelo 260Kčs, 10 tuzexových bonů a sušenky, které záhy snědl.
Podobným způsobem přepadl ještě další studentku, které se ho také nepodařilo identifikovat.
Vše se změnilo 8. dubna 1985, kdy došlo k první vraždě. Alice P. se o půl deváté večer vydala z bytu své matky v Krči na ubytovnu národního podniku Konstruktiva, kde bydlel její přítel Ivan Š.. Ve stejnou dobu se Straka zastavil na zimním stadionu poblíž tohoto podniku, aby se přesvědčil, zda tam nehraje hokej někdo z jeho známých. Nikoho zde nezastihl, proto se vydal pryč po Novodvorské ulici, kde potkal Alici. Počkal, až se dostane na opuštěné místo, poté se k ní zezadu přiblížil, chytil ji předloktím kolem krku a strhl ji na zem. Následně ji odtáhl dále od cesty, kde jí rukou zmáčkl krk. Alice se začala dobrovolně svlékat, ale když ani tak sevření nepovolil, přešla do aktivní obrany a snažila se ho pokousat a chytit za vlasy. Postupně ztrácela vědomí, čehož Straka využil a odtáhl ji hlouběji do rokle. Poté se vrátil na místo napadení pro její bundu, kterou si vyrovnal pod sebe, aby si neušpinil kalhoty. Ženu znásilnil a během útoku jí do úst nacpal zeminu, kterou dokázal shrábnout ve svém okolí. Stále dýchala, proto jí do nosních dírek zastrčil listy, které ležely kolem a ústa jí ucpal jejími spodními kalhotkami. Tělo následně zaházel listím. Když se Alice ve smluvenou dobu nevrátila, začal po ní pátrat její přítel Ivan. Nad ránem její rodina nahlásila její zmizení bezpečnosti. Aličino tělo nakonec objevil policejní pes v rokli, poblíž Novodvorské. Nabízela se tak souvislost s napadením Milany H., ze 17. února, ke kterému došlo na stejném místě. Vyšetřování případu tehdy vedl kriminalista Jiří Markovič. Dle stop ejakulátu, který se našel v pochvě zavražděné se dalo určit, že útočník má krevní skupinu A.
K další vraždě došlo 4. května 1985, kdy se obětí stala mladá lékařka Věra F., kterou Straka také škrtil, znásilnil a když si poté všiml, že se jeho pět stále hýbe, tak ji sundal podprsenkou, kterou následně škrcení dokončil. Mrtvou Věru okradl o peníze a osobní věci, nechal ji ležet na sídlišti v Zelenečské ulici a utekl. Hlavním podezřelým se tehdy stal Věřin kolega, se kterým strávila předešlé momenty v jeho bytě, kde odmítla přespat a proto se vydala domů. Tento muž však měl jinou krevní skupinu, než pachatel, který opět na těle nechal svůj ejakulát.
Jiří Straka
16. května 1985 se cestou do práce ztratila Marta M.(28). Lidé z jeho okolí věděli o tom, že měla strach z neznámého pachatele, který v Praze útočil na ženy. Její tělo objevila ještě téhož dne náhodná chodkyně ve sklepních prostorách domu na Puškinově náměstí, v Bubenči. Marta byla znásilněná, a uškrcena vlastním spodním prádlem, v puse nacpaný cíp svého svetru.
V souvislosti s vyšetřováním vražd Alice P., Věry F., Marty M. byla nalezena shoda v charakteru útoků a stop nalezených na obětech (kovové částečky odpovídající prostředí se strojírenskou výrobou, sperma krevní skupiny A). Vyšetřovatelům se tak potvrdil předpoklad, že se po Praze pohybuje sériový vrah. Vzhledem k chystané spartakiádě a očekávanému pohybu téměř 80000 mladých cvičenek po městě existovala obava, že pokud nebude dopaden, mohl by útočit i na ně. Do vypjaté situace začali zasahovat také pracovníci ministerstva vnitra a další politické špičky obávající se skandálu. Jiří Markovič musel své nadřízené informovat o průběhu vyšetřování každých 6 hodin. Tlak z vyšších míst však přispěl také k tomu, že se vyšetřovatelé začali zabývat dříve přehlíženými případy sexuálního napadení. Mezi ně patřily i pokusy o znásilnění Milany H. a Ludmily Š., které nebyly, vzhledem k nízkému věku pachatele, s ostatními útoky původně spojovány. Ludmila si vzpomněla na informace, které jí o sobě sdělil. Čtyřčlenná operativní skupina se 22. května vypravila do Stochova, kde byl mezi učni vytipován Jiří Straka, který se k útoku okamžitě přiznal, vyšetřovatelům odevzdal Ludmilin občanský průkaz a několik šperků. Během převozu do Prahy spontánně doznal i vraždu Alice P.
Straka při dalším výslechu Jiřímu Markovičovi přiznal i ostatní útoky. Uvedl, že vždy v neděli či poslední den státního svátku oznámil své matce, že odjíždí na internát. Místo toho se však celou noc procházel po Praze a hledal vhodnou oběť. Během psychiatrického vyšetření Straka přiznal, že od svých 5 let měl zálibu ve voyeurismu. Svého prvního pohlavního styku dosáhl tak, že se pokusil násilím svléknout dívku, kterou potkal v autobuse. Ta raději souhlasila se souloží, aby jí nepoškodil oděv.
Soudní přelíčení bylo zahájeno 9. prosince 1985. Jiří Straka byl za tři vraždy, dva pokusy o vraždu, pět znásilnění, tři loupeže a pět krádeží odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 10 let, tedy nejvyšší možná hranice trestu pro mladistvého pachatele. Po propuštění z vězení musel absolvovat psychiatrickou a sexuologickou léčbu ústavní formou. V roce 1989 podstoupil kastraci. Později sám uvedl, že jeho genitálie poranili spoluvězni a dozorci tak, že v případě kastrace šlo o pouhé ošetření. Svůj trest vykonával ve věznicích Praha-Pankrác, Valdice a Horní Slavkov. V roce 1994 byl předčasně propuštěn díky amnestii prezidenta Václava Havla, která mu trest zkrátila o jeden rok. Poté následovala ústavní léčba v psychiatrické nemocnici v Bohnicích a také v Opavě. V roce 2004 byl Straka uznán definitivně vyléčeným a byl tak propuštěn na svobodu. Následující rok si změnil jméno, odstěhoval se na Severní Moravu a oženil se s ženou, kterou potkal v léčebně. Ze začátku komunikoval s médii, poté se ale stáhl do ústraní a žije život v poklidu, mimo hledáček médií.
Případ Jiřího Straky zůstává jedním z nejděsivějších případů československé kriminální historie.
Psychologie sériových vrahů, A. Drbohlav
Zdroj: wikipedie
Zdroj: Psychologie sériových vrahů, A. Drbohlav
