Článek
Trend „wine mom“ na sociálních sítích zlehčuje každodenní pití alkoholu mezi matkami a vytváří dojem, že láhev vína po uspání dítěte je běžnou součástí rodičovství. Když jsem na tento zvyk upozornila svou kamarádku, urazila se a přestala se mnou mluvit.
Dnes je alkohol běžně dostupný téměř v každém společenském prostředí – na oslavách, večeřích, ale i doma po náročném dni. Tato všudypřítomnost vytváří dojem, že alkohol je přirozenou součástí relaxace a zábavy, což může být problematické, protože vytváří tlak na ty, kteří pít nechtějí. Zároveň se ale mění i postoje mladších generací, které častěji volí nealkoholické alternativy a kladou důraz na zdravější životní styl.
V posledních letech se na sociálních sítích rozšířil fenomén tzv. „wine mom“ kultury. Tedy otevřeného sdílení toho, jak si maminky po uspání dětí „zaslouží“ skleničku vína. Tyto příspěvky často prezentují pití jako neškodný způsob, jak zvládat stres a náročnost mateřství, a používají humorné hashtagy typu #winemom nebo #mommyjuice. Sociální sítě tak nejen odrážejí, ale i posilují představu, že pití alkoholu je běžný a přijatelný způsob, jak si „dopřát chvilku pro sebe“ nebo zvládnout každodenní tlak. Každopádně děti jsou našim odrazem a pokud nás děti pravidelně vídají se skleničkou v ruce, tak to považují za normální a za nějaký standard. Takže. vytváříme i našemu dítěti tolerantnější postoj k pití alkoholu.
Nedávno jsem se ocitla v situaci, která mě donutila zamyslet se nad tím, kde leží hranice upřímnosti mezi přáteli a jak citlivé může být téma alkoholu v každodenním životě. S kamarádkou jsme si často povídaly o radostech i strastech mateřství, sdílely jsme únavu i malé radosti po uspání dětí. Jednoho večera ale přišla řeč na její zvyk – každý večer po uspání dítěte vypít láhev vína. A to od narození její dcery, protože nekojila. A to jsou 3 roky. To je 365 lahví vína za rok, a 1095 lahví vína za 3 roky.
Otevřeně jsem jí řekla, že mi to nepřijde normální a že mám obavy, kam až taková rutina může vést. Vím, že alkoholismus není jen o tom, že se člověk opije do němoty. Často začíná nenápadně – pravidelným pitím, které se stává zvykem a postupně může přerůst v závislost. Rizikové pití je totiž definováno nejen množstvím alkoholu, ale i pravidelností a motivací, proč člověk pije. Každodenní konzumace celé láhve vína je už z pohledu zdraví a psychiky alarmující, i když dotyčný nikdy „nepadne pod stůl“.
Moje slova ji ale zaskočila a urazila. Od té doby se mnou nemluví. Mrzí mě to, ale stále si stojím za tím, že je důležité o těchto věcech mluvit otevřeně, zvlášť když jde o zdraví blízkého člověka. Alkoholismus má mnoho podob a často se skrývá za společenskými zvyklostmi, které považujeme za normální – například „zasloužená sklenička po náročném dni“. Jenže když se z jedné skleničky stane pravidelná láhev, je na místě zpozornět.
Vím, že upřímnost někdy bolí a že není jednoduché slyšet kritiku na své chování. Přesto věřím, že opravdové přátelství by mělo unést i nepříjemné pravdy. Mým cílem nebylo kamarádku ponížit nebo odsoudit, ale nabídnout jí jiný pohled a možná i pomoc, pokud by ji potřebovala. Závislost se totiž netýká jen těch, kteří „nepřestanou pít“, ale i těch, kteří si neuvědomují, jak snadno se může z nevinného zvyku stát problém.
Zdroj: osobní zkušenost s blízkou kamarádkou
instagramové účty s hashtagy winemom
