Článek
Moje babička je fenomén. Šetřivost má v krvi tak hluboko, že kdyby se na světě vyhlásila soutěž o největšího spořivce, nejenže by vyhrála, ale dost možná by si od pořadatelů vyžádala cenu v hotovosti, nebo v něčem, co použije, protože k čemu by ji byl nějaký pohár, nebo diplom. Je to ta žena, která dokáže jet přes celé město jen proto, že tam mají kilo cibule o korunu levnější a následně pokračovat zase dálku, protože tam mají pro změnu levnější brambory. S MHD zadarmo v našem městě pro důchodce jí to nestojí nic, ještě se zabaví, pokecá si s dalšími důchodkyněmi a hlavně přeci ušetří. Nutno ale dodat, že přes její šetřivou povahu byla vždy velmi štědrá ke svým vnoučatům a pravnoučatům, na těch tedy nikdy rozhodně nešetřila.
A tahle šetřivá královna jednoho dne naletěla šmejdům. Ano, moje babička. Ta samá žena, která dokáže všechno spotřebovat a nikdy nic nevyhodí, utratila přes tisíc korun za něco absolutně absurdního. Začalo to nevinně. Letákem ve schránce. Na první pohled vypadal jako reklama na něco vyloženě zázračného. „Léčivá mast na všechny bolesti!“ stálo tam velkým písmem. Babička si ho prohlížela s velkým a neskrývaným zájmem a nešlo si toho nevšimnout.
„Podívej se na to!“ řekla mi s vážným výrazem. „Tohle by mohlo být řešení pro moje kolena!“ Okamžitě jsem se jí snažila vysvětlit, že že podobné reklamy jsou podvod a že když už by chtěla nějakou mast na kolena, ať se poradí se svým ortopedem. Ale babička už byla rozhodnutá. Vyťukala do telefonu číslo, které bylo na letáku uvedené a volala.
První šok přišel ve chvíli, kdy ji operátorka sdělila cenu. 1299 korun. Za jednu mastičku. V tu chvíli babička okamžitě odmítla. „To ne, já jsem důchodkyně, jsem sama, manžel v červenci zemřel, to ne.“ odvětila rázně. V tu chvíli operátorka změnila hlas, byla jako medík, sladká a úlisná. „To jste měla říct rovnou! Máme speciální slevu pro důchodce, pro vás to tedy bude pouhých 999 korun, a to rovnou za dvě mastičky.“ A tady už jsem viděla, jak je babička chycená v pasti. Slovo sleva ji naprosto zatemnilo mozek a zapomněla na své šetřivé já. Říkala jsem ji, ať to nedělá, jen na mě, pevně rozhodnutá, mávala rukou, ať jsem ticho.
Když balíček dorazil, babička ho rozbalovala s takovým očekáváním, jako kdyby ji měl dorazit nějaký svatý grál, nebo viteál. Jenže uvnitř byly dvě malé tuby čehosi a návod byl psán tak špatnou češtinou, že by se za něj styděl i Google překladač.
„Tohle je ten zázrak?“ zvedla jsem zvědavě obočí.
„Podívej se na to.“ odpověděla babička nadšeně a ukazovala mi tubu. „Je tam napsáno přírodní složení, tak to musí být dobré.“
Babi se ihned vrhla na užívání mastičky a pěkně poctivě mazala kolena ráno i večer a čekala na zázrak.
Po týdnu za mnou přišla s rozpačitým výrazem.
„Ty hele, já si začínám myslet, že to snad nefunguje“ řekla mi.
„Jasně, že to nefunguje, je to podvod, říkala jsem ti to hned, ale ty si mě vůbec neposlouchala.“ odvětila jsem ji ironicky.
„No, tak aspoň, že na to byla ta sleva pro důchodce.“ dodala nejistě babička.
A tak moje babička utratila jen tak tisíc korun, ale stále se dokázala utěšit tím, že na to přeci dostala slevu. Prý každý občas udělá chybu a vydala se pro změnu na cestu přes celý město, tentokrát pro levnější chleba.
Moje babička je prostě neskutečná kombinace šetřivosti a zároveň impulzivity a naivity. Ale přesto doufám, že se tímto dostatečně poučila.
