Článek
Hodinky jako osobní trenér
První den byl super. Hodinky mě chválily za každý krok, dokonce i za to, když jsem se zvednula ze židle. „Jen tak dál!“ povzbuzovaly mě. Cítila jsem se skoro jako olympionička, která právě překonala rekord v chůzi mezi kuchyní a obývákem. Ale najednou přišla první rána. „Vaše hladina stresu je vysoká!“ Co? Já? Já ve stresu? To asi těžko, sedím na gauči a koukám na Netflix. Tak jaký stres, proboha?
Technologie ví všechno. Skoro
Ukázalo se totiž, že chytré hodinky jsou tak trochu jako ten jeden kamarád, který vás neustále a nenápadně soudí. Ale ještě hůř, protože hodinky k tomu mají data. „Vaše srdeční frekvence je vysoká.“ zahlásily hodinky tentokrát. Ne, vůbec. Jen jsem se srdečně smála, protože jsem hodinu telefonovala se svou nejlepší kamarádkou, která mi popisovala další neúspěšné rande, které si domluvila na Tinderu. Kdo by se asi nesmál, že jo? Jenže vysvětlete to algoritmu. A pak přišlo další pokárání z mého zápěstí. „Je čas vstát.“ Problém byl trochu v tom, že bylo půl desáté večer a já si po celém dni dovolila sednout. Tak kam mám jako vstávat?
Nakonec jsem byla ve stresu z toho, že prý jsem ve stresu
Problém je, že když vám někdo neustále říká, že jste ve stresu, tak se stane co? No, samozřejmě. Začnete z toho být ve stresu. Někde jsem četla, že chytré hodinky nedokáží rozlišit rozdíl mezi pozitivní stresem, tedy například vzrušením, a mezi negativním stresem. Takže zatímco já se těšila, až mi každou chvíli kurýr přiveze novou kabelku, tak moje hodiny to vyhodnotily tak, že se každou chvíli zhroutím.
Motivace? No, možná výčitky
A pak tu byly i výčitky. Protože přeci „Nesplnili jste svůj denní cíl.“. Díky za připomenutí, drahé hodinky. Fakt. Tak sedím doma, dávám si pár brambůrků a dvojku bílého. Myslím, že jeden den se to nezblázní. Ale že jsem cíl splnila ostatních 6 dní v týdnu, to už je jedno, co. Hlavně mě upozornit.
Zlaté klasické hodinky
Po cca měsíci jsem toho měla dost. Hodinky jsem sundala z ruky a odložila je do nočního stolku, kde se nachází šuplík, který u mě doma funguje jako poslední zastávka pro věci, které mě přivádějí k šílenství. Takže chytré hodinky už odpočívají v pokoji, a to hned vedle starých nabíječek a mých fitness ambicí. Než jsem hodinky dokázala rozepnout, dostalo se mi zase samozřejmě oznámení, že jsem ve stresu. Jenže, milé hodinky, v pozitivním stresu, protože jsem se tak moc těšila, až vás sundám.
