Článek
Protože spokojení rodiče, to se rovná spokojené děti, věřte mi. A tak, když obě děti dovršily hlídatelného věku, jsme se s manželem rozhodli, že každý rok odjedeme na týden k moři, abychom si odpočinuli. Ano. Odpočinuli, od našich dětí, od práce, od každodenního shonu. A nevěřili byste, kolik lidí to vnímá jako něco šíleného.
Podle některých kamarádek je to sobecké, vždyť přeci děti potřebují mámu. Podle dalších to není vůči nim fér, protože tak přijdou o zážitky, a někteří naopak skoro až závidí, protože buďto nemají možnost hlídání, nebo třeba finance na další dovolenou.
„No, to já bych takhle nejela, bez dětí. To ne, to bych jim neudělala, to si užiju až vyrostou, to mi přijde sobecký,“ řekla mi tuhle kamarádka, která ale asi jaksi přehlíží fakt, že její manžel to má tak, že on pracuje a potom ho už nic nezajímá. On si přeci svoje splnil, zatímco ona je doma, tak ať maká, stará se a jeho nechá po šichtě odpočívat. Vlastně s nimi nejde ani do zoo, natož na dovolenou. Ale jejich věc, každý ať si žije tak, jak mu to vyhovuje, a právě proto by do toho neměl mluvit ostatním.
Jestli jsem se něco naučila, tak to, že na názoru ostatních mi nezáleží. Jak říká moje babička: Na ostatní se vykašli, ty ti chleba nekoupí. A má pravdu. Děti potřebují mámu, to je naprosto jasné a v žádném případě to nepopírám, ale myslím si, že když budou týden bez rodičů, tak se z toho taky svět nezboří a rozhodně se z toho nestane nějaké narušené pouto mezi námi. Naopak. A že děti přijdou o zážitky, které my s manželem zažijeme na dovolené? To ano, ale mají to vykompenzováno tím, že zažijí zase spousty dalších zážitků a krásných chvil, během doby, kterou stráví s jejich prarodiči. Jsem si moc dobře vědoma, že máme velkou výhodu v tom, že máme hlídací babičku a dědečka, kteří s našimi syny tráví čas moc rádi, a tak se vždy sami nabídnou a my tak máme možnost strávit nějaký kvalitní čas spolu, jako pár, jako manželé. O finanční stránce ani nemluvím, protože je mi jasné, že ne v každé rodině je dovolená u moře samozřejmost, natož dvakrát za rok. Ale jak říkám, každý svého štěstí strůjce a měla bych se snad stydět za to, že se máme dobře, díky naší tvrdé práci? Nemyslím si. Zadarmo nám nic do klína nespadlo.
A ano, správně jsem napsala, že dovolená dvakrát za rok. Protože se mi už dostalo i reakce, že je od nás sobecké, že my k moři jedeme, a naše děti ne. Naše děti samozřejmě k moři jezdí, jezdíme i s nimi, zase nejsme takoví, že bychom upřednostnili sebe před nimi, to nikdy. Ale dokud je ta možnost jet sami, chceme ji využít. Naplno. Je to jen jeden týden z roku a člověk se vrátí neskutečně nabitý čerstvou energií, že potom zase zvládám všechno levou zadní. Po narození dětí se z nás nestávají jen rodiče. Jsme stále partneři, milenci, manželé a musíme si hýčkat i jeden druhého, aby to mezi námi nevyšumělo. A to považuji za důležitou věc. Protože miluju být mámou, miluju své děti a chtěla jsem je, jsem za ně vděčná, nicméně to neznamená, že se nechci stále cítit jako žena svého muže. Chci. Je nám lehce přes třicet, máme toho ještě spoustu před sebou a já si to chci užít. A je mi naprosto jedno, co si o tom myslí ostatní, protože oni náš život nežijí. Takže jestli i vy přemýšlíte, jestli není sobecké dát děti na hlídání a strávit nějaký kvalitní čas spolu se svým protějškem, tak mi věřte, že není, a že je to ta nejlepší investice, kterou pro svůj vztah a svou rodinu můžete udělat, protože se vám to opravdu pozitivně vrátí.
