Článek
Když jsme letos vyráželi do Řecka, byla jsem mentálně připravená na známý dovolenkový sport. Ranní sprint na lehátka. Disciplína, ve které Češi, Němci, Britové, Ukrajinci, Rusové a Poláci podávají výkony hodné olympiády. Budík na 6:30, rychlá káva, strategické rozmístění ručníků a pak vítězný návrat na pokoj s pocitem, že jste právě zajistili rodině přežití, alespoň pro ten den.
Zkušenosti z minulých let mě naučily jediné. A to, že ten kdo nevstává a neběží, ten neleží. V Turecku i Egyptě bylo obsazeno dřív, než jste si stihli nazout pantofle. Vlastně kolikrát měla lehátka své majitele ještě dřív než stihlo slunce kompletně vylézt ráno na oblohu.
O to větší šok přišel v Řecku.
První ráno jsem se probudila lehce nervózní, s pocitem, že jsme zaspali a teď už budeme celý den sedět někde na dlažbě u bazénu jako společensky slabší jedinci bez lehátkové rezervace. Dorazíme k bazénu… a tam? Klid. Ticho. A hlavně volná lehátka. Spousta volných lehátek!
Podezřelé.
Druhý den jsem byla připravená lépe. Vstala jsem dřív, pro jistotu. Co kdyby se to první ráno jen nepovedlo ostatním? Co kdyby se to dnes rozjelo naplno? Nedorazíme mezi prvními, ale pořád relativně brzy. A výsledek? Zase volno. Bez ručníkové okupace. Bez dramat. Bez nutnosti taktizovat.
Třetí den už jsem začala tušit, že tady se žádná lehátková apokalypsa konat nebude.
A tak jsem si dovolila něco, co jsem na dovolené dlouho nezažila – jít k bazénu, kdy se mi chce. Bez stresu. Bez strategie. Bez pocitu, že prohrávám v nějaké tiché mezinárodní soutěži.
Zásadní otázka tedy zní: čím to?
Jsou Řekové klidnější? Nebo je to složením turistů? Sezóna v plném proudu, hotel plný, a místa na lehátku byla i během dne. Zkrátka kdykoliv. Čím to bylo těžko říct. Ale rozdíl oproti „ručníkovým válkám“ v jiných destinacích byl tak markantní, že jsem chvílemi měla pocit, že jsem omylem na úplně jiném typu dovolené.
Možná je to jednoduché. Možná jen v Řecku ještě pořád platí, že lehátko je věc na ležení. A tím myslím na ležení pro člověka, ne pro jeho ručník, který tam někdo kolikrát ráno odloží a neukáže se během celého dne, což je pro mě vrchol buranství.
A víte co? Je to překvapivě příjemná změna.
