Článek
Na jedné výstavě, kterou jsem o víkendu navštívila se svými dětmi, jsem měla možnost pozorovat scénu, která by z fleku mohla být předlohou pro absurdní drama. Malý chlapeček, maximálně tak tři roky starý, prozkoumával svět kolem sebe. Neustále se na něco vyptával, ve frontě popocházel sem tam. Nezbedný, ale určitě ne zlobivý. Dítě. Jeho rodiče ale na každé jeho gestu, nebo větu, reagovali jako kdyby porušil všechna pravidla na světě. Výsledkem byla neustála smršť okřikování a kárání, která přinesla za výsledek maximálně to, že ve finále byli nejvíce slyšet rodiče. Celá situace vyvrcholila ve chvíli, kdy otec chlapečka odtáhl ven a spustil monolog.
„Co jsem ti říkal? Že budeš poslouchat, že budeš potichu a že budeš stát na místě. Ale ne. To je prostě pro tebe zase problém. Ty si, chlapče, zničil naši důvěru s maminkou, víš? Říká se tomu ztráta důvěry, protože důvěra, to je jako domeček z karet. Jsi jako ten Fiala! Ten taky jen slibuje a nic z toho!“ pustil se do malého kluka jeho vlastní táta. Chlapeček nervózně stál a poplakával.
Tříleté dítě, které ještě v těchto věcech nemá rozum, bylo obviněno z toho, že zničilo něco tak křehkého, jako je důvěra. Výrok, který je emocionálně přehnaný a ještě zbytečný, protože malé dítě to opravdu nechápe. Aby byla absurdita této komedie, které nás přihlíželo víc, dovršena, tak byl chlapeček přirovnaný k českému premiérovi Fialovi. Tohle přirovnání v kontextu rodičovské výtky působilo jako neuvěřitelně bizarní pokus o výchovnou lekci. Pochybuju, že to dítě v tu chvíli vědělo, co mu vlastně jeho táta říká a ke komu a proč ho přirovnává.
Celá tato situace je ukázkovým příkladem autoritářského rodičovství, které klade důraz na poslušnost za každou cenu. I když to vlastně nebylo vůbec nutné. Stačilo by třeba, s chlapečkem mluvit v klidu, a srozumitelně. Rodičovství přeci není o dokonalosti, ani o přísnosti za každou cenu. Pokud máte nutkání přirovnávat své dítě k politikovi, tak je možná čas se zastavit a přehodnotit svůj přístup. Protože děti nejsou voliči - jsou to malí objevitelé světa, kteří potřebují průvodce a ne soudce.
