Článek
Nebo já. Takhle. Vlastně mě na tuhle myšlenku navedl manžel, když jsem si zase po celém dni v jednom kole stěžovala, že doma nic nestíhám. Jsme klasická rodina, kde jsou dvě malé děti, oba pracujeme, a tak je člověk opravdu v jednom kole. Občas jsem měla pocit, že je můj život nikdy nekončící směna, která se jen přesouvá na jiné místo.
V práci a pak další směna po práci. Vyzvednout děti, kroužky, nákup, doma udělat se starším synem úlohy, pohrát si s mladším, uvařit večeři, vyprat a vysušit prádlo, složit, udržet domácnost čistou… Kolotoč, který zná asi každá z nás. Kolotoč, který nás dokáže semlít a unavit. Spousty večerů, kdy jsem si konečně třeba v devět večer sedla a měla konečně klid, jsem se sama sebe duchu ptala, co je tohle vlastně za život, když nemám ani chvíli pro sebe. Manžel na mě poznal, že mě něco trápí a tak jsem se mu jednoho dne svěřila, že jsem prostě unavená, že se cítím jako v začarovaném kruhu, který nemá konec ani začátek.
„Tak si zaplatíme paní na úklid, jestli ti to uleví, tak to stojí za každou korunu.“ řekl mi ten večer manžel.
„Paní na úklid?“ pomyslela jsem si udiveně v duchu. Vždyť přeci nejsme žádní zbohatlíci, kteří žijí v nějaké vile o rozloze 4 našich bytů. Přece si nebudu pouštět do bytu cizí ženskou. A co když si ta ženská řekne, že jsme prasata? A vůbec, nejlíp si stejně uklidím sama, uzavřela jsem nakonec debatu.
Přišly Vánoce a s nimi samozřejmě každoroční velký úklid, který zabere mnoho času. Když do toho chcete ještě upéct nějaké to cukroví, vyzdobit byt, nakoupit v klidu dárky bez dětí, tak je to prostě časově napnuté a stres je v tu chvíli váš nejlepší kamarád.
„Já to prostě nestihnu, já na to nemám čas, budeme to mít doma na Vánoce jako prasata. No co, vždyť Ježíšek se narodil přece v chlévě, tak copa.“ nervózně jsem odsekávala manželovi, zatímco jsem zuřivě myla okna.
„Já ti něco říkal, ty nechceš, pak se tu klepeš stresem a nadáváš, že nestíháš. Děláš si to sama.“ opáčil mi s ledovým klidem.
Má pravdu. Takhle už to dál nechci, řekla jsem si a hned další den jsem na internet začala hledat možnosti paní na úklid v našem městě. Protože žijeme ve velkoměstě, tak mi to nedalo vlastně žádnou práci a po přečtení recenzí a telefonickém hovoru jsem si objednala úklid na zkoušku.
Domluvily jsme se s paní následovně. První úklid budu přítomná, abych ji řekla co a jak, a když bude spokojenost na obou stranách, tak příště už u toho nemusím být a můžu si zařizovat svoje věci. K mému překvapení měla paní za dvě hodiny hotovo, byt byl čistý jako klícka, já po dlouhé době necítila žádný stres a jen jsem si užívala čistý byt.
A tak je to už čtvrtým rokem a to za cca 3000kč měsíčně. Paní chodí každý druhý týden a já narovinu přiznávám, že to jsou nejlépe utracené peníze, a mrzí mě, že jsem manželovi nevěřila hned, protože ten klid a život bez pocitu, že něco nestíhám, ten mi za to stojí. Už nechci trávit svůj volný čas s hadrem v ruce. Chci ho trávit třeba raději s dětmi, nebo nějakou činností, která mi dělá radost. Protože o tom život je.
