Článek
Je mi přes třicet, mám dvě děti a světe div se, ale moje tělo už dávno nevypadá jako z módního katalogu. Vážně, kdybych se teď měla předvádět někde ve spodním prádle, maximálně bych mohla dělat reklamu na pohodlné podprsenky pro ženy, které už dávno pochopily, že gravitace je zkrátka silnější, než všechny zázračné krémy na trhu.
Moje prsa? To už zdaleka není to, co to bývalo. Kdysi hrdě směřovaly vzhůru, dnes se tváří, že už mají taky dvě děti a potřebují si občas sednout. Ale víte co? Tyhle dvě povadlé hrušky dokázaly nakojit dvě děti. Dvě! A to docela po dlouhou dobu, takže jejich pokles a opotřebení je naprosto pochopitelné.
Strie? Mám! A ne jednu, ne dvě, ale desítky. Když se svléknu, tak na určitých místech vypadám jako zebra po dovolené na sluníčku. Ale každá tahle čára je důkaz toho, že moje kůže zvládla během těhotenství větší roztažení, než guma v teplácích, nebo žvýkačka, kterou jsme jako děti lepily po lavici. Jasně. Mohla bych je skrývat, mazat, nebo si je nechat laserem „vyžehlit“, ale proč? Jsou to moje válečné šrámy, které upozorňují na to, že v mém břiše vznikly dvě děti.
A břicho? Kapitola sama pro sebe. Někdo má pěkně tvrdý pekáč buchet, a já mám takový měkký, větší bochánek. Ale tenhle bochánek byl dvakrát devět měsíců domovem pro dva malé nájemníky, kteří ho rozhodně nešetřily. A když se teď někdo diví, proč není ploché, tak nemám vůbec žádný problém odpovědět: „Protože už má za sebou dvě vnitřní rekonstrukce a pořád drží pohromadě, a to je super výkon!“.
Zadek už taky není to, co kdysi býval. Teď je to spíš polštář, který je hojně využívaný během sezení na dětském hřišti a při druhých cestách autem na výlety s rodinkou. Stehna se mi třou o sebe tak, že bych snad mohla rozdělávat oheň bez sirek. A ruce? Tak ty jsou silnější než když dřív. Unesou dvě děti, tašky s nákupem a odrážedla k tomu. Jasně, nejsou štíhlé jako v reklamě na šperky, ale jsou moje a fungují. A už toho hodně vydržely.
Když se na sebe dívám do zrcadla, už nehledám chyby. Hledám důvody, proč si tohle tělo zaslouží respekt. Je to tělo, které mi umožnilo stát se mámou. A to rovnou dvakrát. Tělo, které mě nese a drží při životě. A upřímně, kdybych měla možnost vyměnit všechny strie, povolené svaly a povadlá prsa za postavu nějaké top modelky, tak bych to neudělala. Protože bych rázem přišla o všechno co mě dělá mnou.
Takže ano, miluju svoje tělo. Protože mi nic jiného nezbývá, protože je to všechno, co mám. A ačkoliv k tomuhle uvědomění vedla dlouhá cesta, tak jsem na její konec došla. A jsem za to vděčná.
