Článek
Dvojčata. Slovo které v sobě skrývá nekonečnou radost, dvojnásobné objetí a taky dvojnásobný chaos. Zvlášť když jste venku, kdy je jejich hlavní životní náplní utíkat opačným směrem a testovat, kolik šedivých vlasů zvládne má hlava za den vyprodukovat. A teď si představte, že se do toho všeho přihlásí tchyně, že by si ráda kluky (3 roky) vzala k sobě na odpolední hlídání. Tchyně bydlí ve městě, my na vesnici. Naše děti jsou zvyklé maximálně tak na ruch traktoru. Takže představa, že je chce vzít sama do města, kde je víc aut než slepic, mě trochu děsila.
Jako správná matka jsem situaci nepodcenila. Věděla jsem, že moje dvojčata jsou schopna během pěti vteřin zmizet z dohledu rychleji, než moje motivace držet dietu. A protože tchyně prohlásila, že je kočár zbytečný, rozhodla jsem se pro plán B. Batůžky s popruhem, který může sloužit jako vodítko. Ano, to slavné dětské vodítko, které rozděluje společnost na dva tábory. Jedni na něj nedají dopustit, druzí by vás za jeho použití nejraději udali na sociálku. Když tchyně uviděla batůžky s popruhem, viděla jsem, jak naštvaně vyvalila oči. „Na vodítko se dávají přeci zvířata a ne děti!“ vmetla mi do obličeje. Snažila jsem se jí vysvětlit, že kluci jsou prostě střely, ale nedala si říct. S pocitem, že děj se vůle boží, jsem se s dětmi rozloučila a odjela.
Celé odpoledne jsem byla nervózní. Představovala jsem si, jak tchyně běhá jako hrdinka po parku, zatímco kluci mizí v dálce. Když jsem pro ně k večeru přijela, čekal mě pohled, který mě lehce vyděsil. Tchýně upocená, rozcuchaná, s výrazem člověka, který přežil apokalypsu. Děti šťastné, špinavé a hlavně - oba byli na místě. A pak to přišlo. Přiznání, které jsem absolutně nečekala.
„Víš, jeden z nich mi utekl. A tak sem nakonec ty batůžky použila a měla si pravdu. Je to s nimi snažší a vlastně na nich není nic špatného.“
V tu chvíli jsem měla skoro chuť otevřít šampaňské a začít slavit. Nejenže všichni přežili a nikdo se neztratil, ale ještě moje tchyně uznala, že jsem MĚLA PRAVDU. Malé vítězství ve vztahu snacha vs. tchyně. Takže milé maminky, nenechte si namluvit, že vodítko je jen pro psy. Někdy to může být jediná věc, která vám zachrání děti a dost možná i tchyni. A pokud vám někdo bude tvrdit opak, pošlete ho s dvojčaty na jedno odpoledne do města. Uvidíte, jak rychle změní názor.
P.S. Tchyně už se na další hlídání nehlásí. Prý si potřebuje odpočinout. A já? Já se jí vůbec nedivím.
