Článek
Každý rok se v tisících, dost možná statisících domácností děje stejný scénář. Všichni slaví narozeniny dítěte. Ale ve skutečnosti je to spíš test rodičovské výdrže a matčina nervového systému. Dítě dostane hromadu dárků, balonky, obrovský dort a ještě si často může vybrat, jestli chce oslavu ve stylu dinosaurů, bagrů, nebo barbínek.
A co máma? Ta dostane maximálně rozmazanou fotku na mobilu a zase si vzpomene na to, jak před několika lety zažila něco, co připomíná kombinaci maratonu, hororu a Survivora. Máma zvládne statečně devět měsíců těhotenství, kdy se změní v chodící inkubátor, a pak přijde ten okamžik, kdy se konečně stane „MÁMOU“. Nikdo ji nedá medaili za to, že přežila porod. Nedostane titul „Mistryně v přebalování“ ani „Šampion v nočním vstávání“. A přesto je máma pořád tady. Každý den, každé narozeniny. Pořád.
A pak přijde ten den, kdy všichni oslavují dítě. Oslavují to, že se dítě narodilo. je to roztomilé, samozřejmě. Ale kdo tady celou noc foukal balonky, ladil výzdobu, a pekl dort ve tvaru bagru? Kdo vymýšlel program, aby se ostatní děti nenudily a rodiče ostatních si mohli alespoň na chvíli „odpočinout“? Kdo bude večer uklízet konfety ze země, uklízet kuchyň plnou špinavého nádobí? Máma.
Přiznejme si zkrátka, že to je v prvních letech dítěte spíš den mámy. Ta by měla dostat dárky. Za odvahu, za trpělivost, a hlavně za to, že to převážně přežila s úsměvem, i když měla kolikrát pocit, že už nemůže. Máma by měla dostat minimálně týden dovolené, poukaz na masáž, víkend bez vaření a týden bez dětského křiku. Taky by se hodil diplom za kreativitu, za logistiku (Jak odtáhnout řvoucí dítě z dětského hřiště bez ztrát na životě), a za psychickou odolnost.
Ale víte co? I když třeba žádný z těchto dárků nedostaneme, tak jsme stejně vítězky. My všechny, my mámy. Protože když si potom večer lehneme a celý den si znovu v hlavě přehrajeme, tak víme, že to mělo smysl. Jako vlastně celé mateřské dobrodružství. A největší dárek stejně je, ať to zní sebevíc jako klišé, objetí našich dětí a jejich „Mám tě rád/a, mami“.
Ale až budete příště balit dárky, zkuste nezapomenout na tu jednu, na tu, díky které ty narozeniny můžete slavit. Na tu, která to všechno začala. Na mámu.
