Článek
Filip a Lenka. Naši dlouholetí dobří přátelé se rozhodli, že se konečně vezmou. Měli jsme z toho s manželem obrovskou radost, protože spolu už byli opravdu dlouho a znali jsme se už od střední školy. Když nám tedy dorazila pozvánka na jejich svatbu byli jsme opravdu nadšení. Těšili jsme se na to, jak oslavíme jejich lásku, strávíme příjemné chvíle se všemi přáteli a pořádně to oslavíme. Jenže to, co mělo být radostí, se postupně měnilo v sérii nečekaných komplikací.
Svatební manuál: Luxus za vlastní peníze
Kromě pozvánky nám dorazil i svatební manuál, kde bylo jasně napsané, co jak, kde, a proč. Už samotný fakt, že na svatbu potřebujete manuál nás trochu zarazil. Zjistili jsme, že svatba se bude konat přes půlku republiky daleko. To by ještě vlastně nebyl ani takový problém. Horší bylo, že ubytování bylo zajištěno v luxusním penzionu, kde se měla zároveň konat svatba, ovšem s podmínkou, že každý z hostů si ubytování platí sám. Cena za jednu noc byla tak vysoká, že jsme začali hledat levnější ubytování poblíž místa konání. Po delším hledání jsme našli a byli jsme spokojeni. Jenže to byl jen začátek.
Dress code: Pastelová diktatura
Další překvapení přišlo v podobě přísného dress code. Což by se ještě dalo pochopit. Nicméně tady požadavek zněl jasně, oblek ve stylu regular fit, protože to prý právě frčí. A hlavní požadavek? Pastelové barvy. Pro všechny, a nejlépe lila fialová. Takže to znamenalo jediné. Nákup pro nás všechny kompletně nových šatů a obleku, protože nic takového náš šatník neskrýval. Ačkoliv jsme si říkali, že je to jejich den a je tedy pochopitelné, že ho chtějí mít podle svých představ, tak výdaje začaly strmě narůstat a nadšení naopak strmě klesat.
Bez dětí
Poslední kapka přišla ve chvíli, kdy jsme zjistili, že svatba je bez dětí, a to bez vyjímek. Ačkoliv jsme se snažili pochopit i tohle přání, tak pro nás to bylo nepředstavitelné. Nejmladší dcera měla necelý půlrok a byla plně kojená, nebylo tedy možné ji jen tak nechat doma a odjet. Manžel se to snažil Filipovi rozumně vysvětlit, nicméně nepochodil. Prý si to máme nějak zařídit. Nezapomněl ještě se smíchem dodat, že je na kojení už stejně velká a mám tedy nejlepší šanci, jak s kojením přestat. To už byl manžel opravdu naštvaný a já vlastně taky.
Dovolená místo svatby
Po všech těchto komplikacích jsme se nakonec rozhodli na svatbu nejet. Peníze, které by nás stála, když vezmeme v potaz ubytování, oblečení, svatební dárek, cesta, jsme se nakonec rozhodli utratit smysluplněji. Za last minute dovolenou v Řecku. A bylo to to nejlepší rozhodnutí. Strávili jsme krásné chvíle jako rodina a odpočinuli si u moře.
Ironie osudu
Po návratu z dovolené jsme potkali kamarádku, která byla na svatbu taky zvaná. Samozřejmě jsme se hned ptali, jaká svatba byla. Jaké bylo naše překvapení, když jsme se dozvěděli, že nakonec se žádná svatba vůbec nekonala. Filip a Lenka se totiž nakonec rozhodli vzít v zahraničí, a jen se svědky. Tuhle skutečnost oznámili všem hostům přes SMS a pouhých 14 dní před jejich svatbou. Zjistili jsme, že účast jim nakonec odřeklo skoro 30 pozvaných lidí a tak jejich ego asi neuneslo tuto skutečnost a tak raději odjeli.
Svatba má být oslavou lásky a pouta. A je naprosto v pořádku, že máme představu, jak má probíhat. Ale nic se nemá přehánět. My si nakonec místo stresujícího víkendu plného pravidel užili moře a odnesli si důležitou zkušenost, že občas je třeba říct ne.
