Článek
Někdy člověk zažije situaci, která ho donutí, zamyslet se nad tím, jak absurdní dokáže být svět kolem nás. když se mezi regály zaslechla dvě důchodkyně, které si stěžovali když se mezi regály zaslechla dvě důchodkyně, které si stěžovaly na svou finanční situaci. Jedna z nich naprosto s ledovou tváří a náznakem zděšení sdělila té druhé, že její důchod je jen 23 tisíc korun. Jen! A že po zaplacení nákladů na byt jí na měsíc zbývá 18 tisíc a jak s tím má člověk asi tak vyjít a užít si trochu život. Musím se přiznat, že naprosto netuším, co mě to popadlo, ale do debaty jsem vstoupila. A následovalo? Kázaní o tom, že mladí lidé jsou líní, rozmazlení a že místo stěžování si mají najít raději druhou práci.
Fakt je, že průměrný důchod je v Čechách něco kolem dvaceti tisíc. Takže pokud někdo má důchod 23 tisíc, má se nadprůměrně dobře. Ale podle těchto dvou dam to bylo stále málo. Protože jak si řekly, život se nemá jen žít, ale i užívat. Ano, jistě, pohodlné stáří je pěkná věc, ale rozhodně to není právo. Opravdu nemáte důstojný a pěkný život, když vám po zaplacení bydlení zůstane 18 tisíc korun? Nebo je problém v tom, že pod pojmem „užívat si život“ vidíte věci, které nejsou základním milníkem přežití?
Jako člověka, který pracuje na plný úvazek a tvrdě studoval, mě jejich stížnosti upřímně naštvaly. Velká část lidí pracuje na plný úvazek a kolikrát nemá v čistém ani tolik, kolik má zmíněná dáma důchod. A i tito lidé odvádí ze svých výplat daně, ze kterých se pak financují i důchody.
Další věc, která mě zarazila, byla naprostá absence odpovědnosti za vlastní finanční budoucnost. Tyto dvě dámy braly důchod evidentně jako něco samozřejmého, na co mají prostě nárok, právo. Jako kdyby měl stát povinnost jim zajistit pohodlné stáří, aniž by se oni během svých produktivních let snad měly snažit si něco ušetřit a zabezpečit se na stáří. Chápu, každý máme možnosti jiné, ale odložit se dá vždycky něco. A podle výše jejich důchodu soudím, že měly nadprůměrně výdělky a proč si z nich tedy něco neodkládaly, aby se později měly dobře?
Je snadné kritizovat dnešní mladé za údajnou lenost a rozmazlenost. Ale jaká je realita? Dnešní generace čelí astronomickým cenám za nemovitosti, výše úrokových sazeb u hypoték je taky vysoká, a důchod? Tak naše důchody jsou opravdu nejisté. Mladší generace naopak musí vyloženě myslet dopředu a snažit se, aby si zajistila nějaké rezervy, které by jí potom dopřály alespoň trochu důstojný život během stáří.
Diskuze s těmito dámami mi ukázala jednu věc. Problém není ve výši důchodu nebo třeba i platu, ale v tom, jak si každý z nás vysvětluje pojem „slušný život“.Pokud někomu ve stáří nestačí 18 tisíc korun, měl by přehodnotit své výdaje a priority. A pokud někdo naopak považuje dnešní generaci za línou jen proto, že často bojuje o přežití v dnešní ekonomicky náročné době, možná by měl zkusit trochu empatie.
Takže až příště uslyším někoho, jak si stěžuje, že jen tak dostává JENOM 23 tisíc korun, řeknu mu, ať zkusí chodit na 12 hodin denně do práce, kde dostane třeba podstatně méně a potom ať mluví o tom, jak je těžké z takové částky vyžít.
