Článek
Byl to ten den, kdy jsem se rozhodla, ač nerada, že je čas doplnit zásoby a vyrazit na velký nákup. Lednice prázdná, to samé spíž a tak jsem se ocitla v hypermarketu s košíkem plným všeho možného. Od mléka po těstoviny, vajíčka a avokádo, které jsem si stejně nejspíš koupila jen pro ten pocit, že žiju zdravě. Protože již při vchodu do obchodu nebyl k dispozici žádný scanner pro samoobslužný nákup, musela jsem po sto letech ke klasické pokladně.
Konečně jsem svůj nákup vyložila na pás. Byla to práce skoro na úrovni Tetrisu, aby se co nejvíce vešlo, a zároveň nespadlo. A když jsem konečně měla hotovo, všimla jsem si, že za mnou stojí starší paní, důchodkyně. V košíku měla pár věcí - jogurt, chleba, mléko. Hned jsem si v hlavě pomyslela, že jí tedy pustím před sebe, když má jen tohle, aby nemusela čekat, než pokladní namarkuje můj velký nákup. Než sem stihla cokoliv vyslovit na hlas, tak se za mnou, nerudným a protivným hlasem, ozvalo: „Taky by se vám nic nestalo, kdybyste mě pustila před sebe, mám jenom malý nákup!“ Zůstala jsem stát jako opařená. Její tón nebyl ani trochu zdvořilý, spíš to znělo jako rozkaz od generála. Na okamžik jsem zaváhala. Třeba má jen špatný den. Jenže pak se naše pohledy setkaly a ten její se mě snažil defacto probodnout.
„Víte co?“ odpověděla jsem klidně, ale rázně. „Já jsem vám to chtěla zrovna nabídnout, abyste šla přede mě. Ale když vidím, jak neurvale se chováte, tak si počkáte.“ A bylo to venku. Paní se na mě podívala s výrazem naprostého šoku. A pak to přišlo.
„Tak hele, děvenko, já jsem o dost starší než ty, a ty se mnou nebudeš takhle jednat. Trochu respektu pro starší by ti neuškodilo.“
Respekt? To slovo, zvlášť z jejich úst, znělo vtipně. Respekt je přeci něco, co si člověk získá svým chováním a ne datumem v občance.
„No, tak hele.“ přešla jsem do tykání taky, protože přeci jen je mi 33 a nejsem už malá holka. „Já nejsem žádný hej nebo počkej, abys se mnou mohla takhle jednat. A jestli chceš po někom respekt, tak se napřed zamysli nad tím, jak se chováš.“
Seniorka zalapala po dechu a zůstala stát jako socha. Podle mě čekala omluvu, nebo snad to, že ji před sebe nakonec pustím. Ale místo toho dostala lekci. Lekci slušného chování. Nakonec jen něco nesrozumitelně zabručela a odešla k jiné pokladně. Já mezitím dokončila svůj nákup s pocitem malého vítězství, že jsem se nedala. Respekt není automatický, ten si člověk musí zasloužit, a to bez ohledu na věk, nebo počet položek v nákupním košíku.
