Článek
Ach, tchyně. Ta magická bytost, která s láskou a hlavně neomylnou moudrostí vstupuje do našich životů, aby nám často ukázala, jak špatně vychováváme naše děti. Vítejte ve světě, kde vaše rodičovské schopnosti nejsou nikdy dost dobré. Kde každé vaše rozhodnutí ohledně výchovy je pod drobnohledem odbornice s dekádami zkušeností - vaší tchyně. Ano, ta žena, která vychovala vašeho manžela (a vy se u něj stále snažíte přijít na to, proč si neumí otočit ponožky nebo po sobě zavřít skřínku v kuchyni).
Tchyně, patent na rozum, chodící výčitka a samozvaná moudrost
Tchyně se podívá na vaše dítě jen jedním okem a hned má jasno. „Podle mě je pěkně rozmazlený,“ říká. Proč? Protože má vlastní pokoj? Hračky? Nebo třeba, nedejbože, tablet? „To za nás jsme si hráli s kamením nebo klacky, a jak jsme byli šťastní,“ prohlásí hrdě tchyně. A vy poprvé litujete, že nějaký klacek nemáte právě po ruce.
„A proč mu, prosím tě, nedáš čokoládu?“
Nikdo jiný nemá tak skvělý talent ignorovat všechny vaše snahy o zdravou a vyváženou stravu, jako právě vaše tchyně. Zatímco vy se snažíte dítěti dopřát rozmanitý a hlavně zdravý jídelníček, kdy nabídnete dítěti místo lízátka třeba ovoce sušené mrazem, tak potom přijde babička, která z kouzelné tašky vytáhne čokoládu o velikosti cihly a s vítězným úsměvem a se slovy, že občas to přeci neuškodí, ji dává vašemu dítěti v batolecím věku. Při slově brokolice se tváří, jako kdybyste mluvila o trestu smrti a biologické zbrani. A tak jen tiše přemýšlíte, jestli už nastal čas shánět pro dítě lázně na hubnutí.
„Nech ho plakat, to mu pěkně posílí plíce.“
Když se snažíte utišit své plačící dítě, podle ní moderními metodami, tedy objetím a utěšením, dostane se vám ihned jejího vědeckého názoru, že za nich se tedy děti nechávaly vybrečet a rozhodně to nikomu neuškodilo, ba naopak. Posílilo jim to plíce a jejich psychickou odolnost, a poukazuje na mého muže, jejího syna. Na toho muže, který má astma, a je to cholerický nervák. Dobrá tedy.
„Nechci ti do toho mluvit, ale…“
Nikdo jiný než tchyně nemá potřebu tak často a velmi v nevhodný moment vyslovit nevyžádané rady. Ať už je to oblečení, školka, kroužky, tchyně ví prostě vše nejlíp. Jaké bylo její zděšení, že má syn ještě v půl roce, ano, v půl roce, plenky. Ona prý všechny své děti učila na nočník už před půl rokem a než jim byl rok, tak už byly kompletně bez plenek. Jaksi ale zapomněla zmínit, že taky pokaždé, když se nějaké z jejich dětí počůralo, tak dostalo na zadek, protože se přeci chodí na nočník a chodí se na něj včas. Což mi potom prozradila moje švagrová, nejstarší dítě.
Tchýně je takový bezplatný kouč, který je vždy po ruce
Pokud máte občas pocit, asi jako každý rodič, že selháváte, tak se nebojte, tchyně vám to jistě ráda potvrdí. Ale nezapomeňte, že i přesto všechno dělá z lásky, protože co by to bylo za rodinu, kdyby v ní nepanovalo alespoň trochu pasivní agrese, která je zabalena do cukru a lásky, že?
Nakonec si uvědomte vlastně jen jednu věc. Jednoho dne i vy budete dost možná něčí tchyní (nebo tchánem).
A taky zkuste trochu být jako já, brát věci s nadhledem, a mít cit pro sarkasmus. :)
