Článek
Každý rok si s manželem užíváme týden volna sami. Většinou na nějaké příjemné dovolené u moře, kdy dětem zajistíme hlídání u prarodičů. Letos se nabídla tchýně, že děti pohlídá. Protože žije sama v malém bytě, tak nám všem přišlo logické, že bude nejlepší, když bude s dětmi v našem domě, kde je místa dost. Ani ona nebyla proti, a tak jsme to brali jako vyřešenou věc. Nikdo z nás neměl ale tušení, že po týdnu plného odpočinku se vrátíme domu, kde budou věci naprosto jinak, a že se s tchýní přestanu bavit.
Domu jsme se s manželem moc těšili, přeci jen je skvělé si odpočinout, ale týden je týden a po dětech se nám stýskalo. Všichni nás přivítali s úsměvem, podle slov tchýně nebyl s dětmi žádný problém, a jsme ji poděkovali za hlídání, předali dárek z dovolené a manžel ji odvezl do jejího bytu. Já jsem hned začala vybalovat kufry, a po tom, co jsem zapnula první pračku, tak jsem šla do kuchyně, abych se podívala, jak jsme na tom se zásoby jídla a jestli nebude náhodou odpoledne potřeba jet na nákup. Už když jsem otevřela první skříň v kuchyni, tak mě zarazilo, že jsou věci jinak. Zásoby trvanlivých potravin byly v komoře srovnané naprosto odlišně, než jak jsem byla zvyklá. Přišlo mi to divné, ale říkala jsem si, že asi holt tchýně měla potřebu nám i pomoct, jak by řekla ona. Jenže když jsem otevřela další skříňky, došlo mi, že to není jen komora na trvanlivé potraviny, ale i talíře, hrnečky, misky, příbory. Nic nebylo na svém místě. Můj počáteční klid začala pomalu střídat naštvanost, protože ano, sice jsme tchýni požádali o hlídání dětí, ale rozhodně jsme tím nemysleli, že nám má tchýně přeorganizovat celý dům. Samozřejmě jsem o tom ihned řekla manželovi.
„No, tak já myslím, že se zase tolik nestalo, ne? Máma to myslela dobře, no. Tak si to přendej zase tak, jak si zvyklá, a neřeš to.“ odvětil mi s ledovým klidem manžel, který vůbec nechápal, proč mě to tak naštvalo.
Večer slyším muže jak na mě z ložnice volá, jestli nevím, kde má ty nové tepláky, protože je nemůže najít. Byla jsem si jistá, že přijdu a tepláky okamžitě uvidím, protože jsem je dávala do skříně na ramínko a nebylo možné, aby je přehlédl. Jenže k mému obrovskému zděšení jsem po otevření všech komod a šatních skříní zjistila, že tchýně se zkrátka rozhodla, že provede reorganizaci celého domu a nevynechala ani naší ložnici, a to, pěkně prosím, včetně spodního prádla! Všechno bylo složené jinak, často na jiném místě, v jiném šuplíků. Má oblíbená trika, která jsem měla na ramínku byla najednou složená v komodě, prostě nic nebylo tak, jak jsem byla zvyklá. V tu chvíli jsem byla už opravdu naštvaná, protože kromě toho, že jsem ve svém domě zvyklá na nějaký systém, mě neskutečně rozhořčilo, že měla tu drzost, aby nám lezla do našich osobních a soukromých věcí, v našem pokoji. Tohle už trochu zarazilo i manžela, který šel své matce ihned volat. Po skončení telefonátu za mnou přišel.
„Prosím tě, máma to myslela dobře, že to prý nebylo moc prakticky uspořádaný a že ona to má doma jinak, že si na to určitě zvykneš. Tak nevím, vždyť se zase tolik nestalo, ne.“ mávnul nad tím rukou manžel.
Jenže já s jeho názorem absolutně nesouhlasila. Vím, že jsme tchýni poprosili i hlídání dětí a jsem vděčná, že se nabídla nám pomoct, ale rozhodně ji nebudu tolerovat, že nám během toho obrátila dům vzhůru nohama a bez špetky slušnosti nám lezla do našich věcí a spousty jich předělala, aniž by se zeptala a ještě argumentuje tím, že ona to tak má a je to tak lepší. Tohle je můj dům, a já to chci mít tak, jak je to pohodlné pro mě, pro mé děti a pro mého muže. Následujících pár dní jsem strávila tedy tím, že jsem dávala vše do původního stavu. Od návratu z dovolené uběhly již dva měsíce a já se s tchýni stále nebavím. Podle manžela to přeháním a zase se tolik nestalo. Já si ale myslím opak, stalo se hodně. Tchýně tentokrát opravdu překročila hranice a dokud svou chybu neuzná a neomluví se, tak jsem odhodlaná v mlčení pokračovat.
