Článek
Jakožto mileniál, který se narodil v roce 1992 si nepřijdu stará. Proto mě nedávno docela zarazilo, když jsem se viděla s neteří a zjistila jsem, že mám docela problém s porozuměním slangu její generace.
„Teto, pls. Nebuď delulu.“
Řekla mi tuhle se zvednutým obočím, když se nějakou náhodou odtrhla od displeje svého nového iPhonu. Delu co? Zvedla jsem obočí zvědavě zase já, a dostalo se mi okamžitě výkladu, že delulu vlastně znamená, když je člověk přehnaně optimistický. Aha, ok. „Takže už to chápeš, boomer?“ zeptala se mě neteř asi aby se ujistila, že jsem její velmi obtížný výklad slova delulu pochopila. Pochopila, ale pro změnu jsem tentokrát nevěděla, co zase znamená slovo boomer.
„Ty Zuzko, a ten boomer znamená zase co jako?“ ptala jsem se neteře.
„Teto, ty si děláš ale srandu, že jo? Zase snad nejsi tak stará, aby si nezvládala tyhle základy, ne?“
„Ty hele, ve tvým věku mi taky ženský ve třiceti přišly starý, to až s věkem pochopíš, víš?“
„No jasný, ve třiceti už budu za zenitem, už nikdy nebudu tak mladá a slay jako jsem teď, to prostě nejde. Chápeš, ne?“ usadila mě neteř dalším výrazem o kterém sem neměla ponětí a vzhledem k předchozí konverzaci jsem se rozhodla, že si ho raději sama pěkně vygooglim a zjistím co znamená.
Když jsem večer seděla doma, tak jsem přemýšlela. Jestli jsem opravdu stará, nebo se jen mění doba, ve které dnes mládež vyrůstá a došla jsem k tomu, že stará nejsem. Jen se mění doba. Začala jsem vzpomínat na své dospívání a došlo mi, že my jsme nebyli jiní. Nevím jestli to bylo štěstí, ale během mého dětství ještě nebyly chytré telefony, a neomezené připojení na internet. Táta měl tehdy tlačítkovou Motorolu, která byla dokonce i na tužkové baterky a stála tehdy velké množství peněz. Počítač jsme doma měli asi až, když jsem byla na konci prvního stupně ZŠ, a kvůli internetu jsme vstávali klidně v 5 ráno, aby bylo u počítače volno, jak jsme se o něj doma „prali“. Klasickou podobu chytrých telefonů jsem poznala během střední školy, kdy jsem dostala svůj první telefon se stabilním internetem. A v tu chvíli mi to došlo. S nástupem komunikace přes mobil i moje generace začala používat své výrazy. Kdo by si nepamatoval na klasické LOL, OMG, WTF.
To všechny byly výrazy mé generace, kterým tenkrát přeci také naši starší příbuzní nerozuměli. A taky jsme na ně koukali jako na nějaké dinosaury z muzea, kteří zaspali dobu, když nemluví naší řečí. Takže vlastně neteř chápu, jen jsem to teď poznala z druhé strany.
Ale s tím, že až bude v mém věku, tak pochopí, že ve třiceti ještě člověk není starý, tak s tím si jsem naprosto jistá. Protože k tomu asi došel každý z nás, s postupem let. A nebo jsem prostě jenom delulu. :)
