Článek
Je pátek ráno. Po týdnu plném chaosu, práce, domácích povinností a nekonečných otázek typu:"Mami, co se stane, když sním tuhle pastelku?" jsem se rozhodla, že je čas na chvíli jen pro mě. Žádné děti, žádné starosti, jen já, pohodlné křeslo, a moje nehty. Přesně takový plán jsem měla. Ale víte co se říká o plánech? Že je máme proto, aby se vždycky pokazily.
Sedím v salonu, konečně sama. Atmosféra je příjemná, tiché bzučení UV lampy, jemná vůně desinfekce a tichá hudba v pozadí. Zkrátka ideální prostředí pro relax. Užívám si tu chvíli pohody, vybírám si barvu svých nových nehtů a najednou se otevřou dveře. Do salonu vejde další zákaznice. V ruce kabelku, na tváři úsměv a za sebou tlačí kočárek. Ne, nemluvím o miminku, které by tiše spinkalo. Mluvím asi o tříletém chlapečkovi plném energie, který se rozhodl, že salon se pro nastávající hodinu stane jeho hřištěm.
Jakmile ho maminka vypustila z kočárku, tak to začalo. Pobíhání sem a tak, dotýkání se všeho, co mu přišlo pod ruku. A ten křik! Nešlo o pláč, ale o radostné výkřiky typu:"Mami, koukej! Mamiiiii? Co je to? Mamiiiiiii, už půjdeme?!" A já? Seděla jsem jako socha, přikovaná k židli a říkala si, jestli se mi to jen zdá. Snažila jsem se ignorovat chaos, který kolem mě panoval, ale upřímně? Jak si máte něco užívat, nebo snad dokonce relaxovat, když kolem vás neustále pobíhá malé dítě a hlasitě komentuje každý váš pohyb? V hlavě mi běželo jediné. Proč si někteří z nás myslí, že je v pořádku brát do salonu malé dítě? Na místo, kde ostatní hledají klid a odpočinek?
Maminka chlapečka ale byla evidentně naprosto v pohodě. Sem tam mu něco řekla, jako třeba ať na to nesahá, nebo je potichu, ale jinak se v klidu věnovala svým nehtům a výběru barvy ze vzorníku. Moje očekávání klidného dopoledne byla naprosto naivní představa.
Když jsem odcházela ze salonu, tak jsem měla sice krásné nehty, ale nervy na pochodu. Příště si svůj čas pro sebe budu chránit. Možná zkusím jiný salon, nebo se dopředu zeptám, jestli jsou child-free. Protože i když děti miluju, sama mám dvě, tak to nemění nic na tom, že jsou dny, které si chci užít sama, bez dětí, a to at už těch mých, nebo cizích.
Takže milé maminky, a vlastně i milí tatínci. Jsou místa, kam se s dětmi prostě nechodí. Nechte děti doma, dejte je babičkám, cokoliv, ale neberte je s sebou všude. Uděláte tím radost nejenom sobě, protože si tak odpočinete doopravdy, ale i těm ostatním, kteří tam budou s vámi. Relax bez dětí je vzácná věc, tak se o něj nenechme připravit.
A teď mě omluvte, jdu hledat nový salon.
