Hrad sv. Jiří: Od Féničanů přes Maury ke královskému sídlu

V okýnku v budově před hradem byla dívka, která prodávala ananasy s piña coladou. Jmenovala se Tatiana a pocházela z Cabo Verde. Byla velice milá a sympatická a my jsme si s Margi daly další dávku piña colady. V tom vedru.

Pak jsem šla koupit vstupenky do hradu a vedly jsme debatu o tom, kde leží Cabo Verde. Zjistily jsme, že jsou to Kapverdy a úředním jazykem je tam portugalština. Šla jsem pro další ananas ptala jsem se Tatiany, jestli je na Kapverdách její jméno obvyklé. Řekla, že ano, ale že když někde řekne, jak se jmenuje, všichni si z nějakého důvodu myslí, že by měla být Ruska. Divila se tomu. My ne.

Pak už jsme šly do hradu. Byly tam nádherné, opravdu nádherné výhledy – a hlavně klid. Zelená oáza. Úplný ráj na duši. Dívaly jsme se dolů z hradu a já jsem tam chtěla zůstat.

Nejstarší části hradu, který později dostal název po sv. Jiří, patronovi rytířů a křížových výprav, pocházejí ze 2. století př. n. l . Lidská přítomnost na tomto místě je doložena už od doby železné, archeologické nálezy jsou ze 6. století př. n. l.

Žili zde Féničané, Řekové, Kartaginci a pochopitelně Římané. Od roku 139 př. n. l . sloužilo Osilipo jako operační základna konzula Decima Junia Bruta Gallaica, a proto se předpokládá, že zde existovala nějaká obranná struktura. Když Gaius Julius Caesar v roce 60 př. n. l. dobyl Lusitánii, udělil osadě titul Felicitas Julia, čímž jejím obyvatelům poskytl římské občanství.

Po pádu Římské říše následovali v polovině 5. století Svébové, po nich Vizigóti, v 8. století, stejně jako do zbytku Portugalska, přišli Maurové. Jejich spisy zmiňují opevnění s hradbami „quasabah“ (alcazaba - to je typ pevnosti nebo hradu arabského nebo maurského původu). Takzvaná „maurská zeď“ byla postavena v pozdním římském období a během islámského období byla přestavěna a rozšířena. V roce 1147 dobyli hrad křesťané, v letech 1179 a 1183 odolal muslimskému obléhání.

Když se v roce 1255 stal Lisabon hlavním městem, dosáhl význam hradu svého vrcholu. Sloužil nejen jako královský palác, ale také jako palác pro biskupy a jako rezidence šlechty.

Utrpěl škody během 7 zemětřesení v letech 1290, 1344, 1356, 1531, 1551, 1597 a 1699, v letech 1373, 1382 a 1384 byl obléhán. Na konci 15. století se tady proběhla recepce Vasca da Gamy po objevení námořní cesty do Indie.

Jeho sláva pohasla s přemístěním královské rezidence do paláce Ribeira u řeky. Od té doby sloužil jako kasárna a vězení. Znovu utrpěl, společně se zbytkem města, během zemětřesení v roce 1755, v letech 1780-1807 zde sídlil ústav Casa Pia.

Roku 1910 byl klasifikován jako národní památka a ve 40. a 90. letech 20 století prošel prošel ve 40. a koncem 90. let 20. století rozsáhlými restaurátorskými pracemi, které památku úspěšně zrekonstruovaly a obnovily její středověký vzhled.

Margi měla audioprůvodce, který byl koncipován jako dobývání hradu nebo jeho obrana nebo něco takového, a posílal nás, kudy máme chodit, včetně schodů, které tam nebyly. Tedy, byly, ale v rekonstrukci. Na zadním nádvoří byly nějaké budky, nebo jak to nazvat, zřejmě archeologické výzkumy. A v zachovalé části hradu je malé muzeum.

Moc se mi tam líbilo. Chtěla bych tam mít permanentku a každý den si tam chodit posedět do nějakého idylického stinného zákoutí s fontánkou. Ono to začíná vypadat, že jsem spíš na hrady, protože na zámky vlastně spíš nadávám. Ale ono to bude počtem lidí. Hrady nejsou tak vyhledávané turistickými skupinami, takže je tam svatý klid. A v rozpáleném hlučném městě je klid to nejcennější, co můžete najít. Když v sobě navíc máte 2 ananasy piña colady.

Když jsme opouštěly hrad a míjely okénko, ve kterém byla Tatiana. Okénka tam byla 3 vedle sebe, v každém byla dívka z Kapverd, a zpívaly si nějakou písničku, kterou jsem neznala, ale která zněla hezky, a bylo vidět, že dívky mají dobrou náladu. Vlastně to musí být hezký život, prodávat ananas. I mimo Caracas.